KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I U Obvodního soudu pro Prahu 4 byl konečně rozhodnut spor mezi majiteli památkově chráněné restaurace Vltava a správcovskou firmou TCP, která se dlouhodobě snaží z provozovatelů vymoci vyšší nájemné, než jak určuje nájemní smlouva. Svůj nárok zakládala na údajné neexistenci právního titulu rodiny Soukupových na provozování restaurace. To je teď ale snad už passé a podnik, který rodina vede a vlastní už ve třetí generaci, může návštěvníky hlavního města obohacovat i nadále.
Dynastie Soukupových, to nejsou žádní devadesátkoví hochštapleři nebo nóbl éteričtí podnikatelé z nového milénia. Hospodu Vltava (dříve Paroplavba) na náplavce pod Rašínovým mostem v Praze „dělají“ už od roku 1945, samozřejmě s dlouhým přerušením za socialismu.
Bráchové Renda (53), Honza (59), Rendovi synové Jakub (27) a Vojta (25) a jejich maminka Kateřina jsou srdcaři, jakých už se moc nevidí. Díky lásce ke společné věci a rodinnému odkazu s Vltavou přežili dvě velké povodně (2002 a 2013), kdy pokaždé začínali prakticky od nuly.
Největší klády pod nohy jim ale přitom dlouhodobě hází ten, kdo by měl být na jejich existenci a dobrou reklamu pro město pyšný – hl. m. Praha.
Boj o nástupnictví
Pozemek, resp. naplavenina, na které Vltava (která je sama státní kulturní památkou) stojí, má jistě velice lukrativní polohu z hlediska cestovního ruchu, pražských panoramat atd. Tím ale výhody končí. Objekt jen pár desítek centimetrů nad hladinou řeky (pokud zrovna není rozvodněná) nechce žádná pojišťovna pojistit, odpadní voda se musí složitě přečerpávat do městské kanalizace a podobně komplikovaný je příjezd nezbytného každodenního zásobování na místo. Stejně tak parkování hostů a dnes už i provozovatelů v dochozí vzdálenosti – to je prakticky nemožné.
Přesto už od raných porevolučních let existuje vytrvalý zájem města získat Vltavu, resp. pozemek, na kterém stojí, pod svoji kontrolu. Tomu však od roku 1991 brání nájemní smlouva, kterou s městem uzavřel první majitel restaurace, Jan Soukup st.
Už za časů páně Béma na pražské radnici musela Vltava bojovat o výši nájemného, které hrozilo vyšroubováním do neadekvátní výše. Vypětí spojené s tímto procesem se bohužel nedobře podepsalo na zdraví zakladatele dynastie, který nedlouho po jeho úspěšném konci zemřel.
Právě okamžik smrti starého pána se ale stal záminkou pro další spor o nájemní smlouvu vyvolaný mětstskou firmou TCP, která má všechny náplavky ve své správě. Následující dědické řízení se vinou rozporování ze strany vyděděného syna p. Soukupa z prvního manželství protáhlo na dlouhé roky.
Když potom v roce 2021 soud bratrům Soukupovým Vltavu konečně pravomocně „přiklepl“, prvním krokem ze strany TCP byla „ostrá nóta“ od jejího právníka vyzývající k jednání o dalším využití pozemku a v případě neuposlechnutí hrozba žalobou na vyklizení pozemku a odstranění stavby, což je v případě kulturní památky krok pochopitelně protiprávní.
David proti Goliášovi
Nezapíranou snahou TCP je získání rodinné restaurace do městského vlastnictví, a logicky se nabízí záměr podnik případně zpětně pronajmout Soukupovým jako provozovatelům, avšak za zcela nových podmínek. Vzhledem k tomu, že k dohodě nedošlo, jakkoliv ze strany Soukupových taková snaha opakovaně byla, TCP zažalovala rodinu za bezdůvodné obohacení na nájmu, který podle ní neodpovídá dnešní tržní realitě a jeho zpětné doplacení, což by od roku 2021, kdy byla žaloba podána představovalo něco pod 800 000 Kč.
Poslední pokus o jednání s TCP podnikli Soukupovi na konci dubna – skončil však fiaskem, neboť byli vypoklonkováni ještě před vstupem do kanceláře městské firmy s tím, že není o čem mluvit.
Během několikerých soudních stání se obě strany zaštiťovaly vlastními znaleckými posudky na „cenu obvyklou“, jejíž výše se však zásadně liší. Znalec najatý TCP ji naposledy vyčíslil na 286 000 Kč, odborník protistrany na 136 000 Kč. To vše za 179 m².
Hlavním argumentem, o který se žalující strana ve sporu opírala, byla tvrzená skutečnost, že Soukupovi nemají platný právní titul k užívání pozemku pod restaurací, kterým byla nájemní smlouva uzavřená mezi městem a panem Soukupem seniorem v roce 1991.
Podle ní přitom rodina platí nájemné dodnes, jen jej kvůli běžícímu sporu neposílá městu, ale do právní úschovy. TCP ovšem tvrdila, že původní smlouva zanikla se smrtí pana Soukupa st. a na jeho dědice nepřešla. Spor se táhl od roku 2021 a teprve tento týden, ve středu 8. října 2025, došlo na vynesení rozsudku.
Původní smlouva platí
„Právní titul smrtí otce nezaniknul a dále existuje ve znění svých dodatků. Není z něj patrné, že by šlo o smlouvu osobní vázanou na právního předchůdce dnešních majitelů. Výpověď ze strany žalující je proto absolutně neplatná,“ konstatoval mimo jiné ve své závěrečné řeči soudce Obvodního soudu v Praze 4 Jan Bárta.
Stojí za zmínku, že tentýž soudce zprvu zastával opačný právní názor, v průběhu řízení jej ale zcela změnil a plně se postavil za žalovanou stranu rodiny Soukupových.
„Je to pro nás velké zadostiučinění,“ neskrýval po rozsudku slzy dojetí René Soukup, jehož k soudu přišla podpořit celá rodina včetně advokáta, který spolupracoval už s otcem Soukupem.
Vyhráno, ale ještě úplně není – žalující strana, tedy městská firma TCP, s jistotou podá odvolání k Městskému soudu. Pakliže odvolací instance rozsudek obvodního soudu potvrdí, bude to dobré znamení nejen pro provozovatele Restaurace Vltava, ale i pro další nájemce, které problémy s městskou správou řeší. Na mysli mám zejména prostory (A)void Café a (A)VOID Gallery.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
