KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | V druhé polovině roku si o pozornost čtenářů velmi rázně řekly dvě knihy, které nemohly být odlišnější. Přesto je úspěch obou pozoruhodný. Dan Brown dokáže svými obsáhlými romány strhnout i v době, která nečte. A Ztracený ráj Johna Miltona, náboženský epos o pádu člověka, se v notoricky ateistické zemi vyprodal během několika týdnů.
Knižní trh má tu pozoruhodnou zvláštnost, že bestseller dneška se může stát ležákem zítřka, a naopak ležák dneška se může stát bestsellerem zítřka. Stejně jako neexistuje žádný zaručený recept na okamžitý úspěch, neexistuje ani recept na dlouhověkost. Literární historie všeho politického zabarvení se snaží hledat a pojmenovávat vzorce sdílené knihami, které přežily věky, přesto se jí nedaří přijít s nějakým uspokojivým závěrem. Posledním takovým zoufalým pokusem bylo sociologicko-politické vysvětlení, že dlouhý život knihy je dán formami společenského útlaku a privilegovanosti. Mnohem pravděpodobnější je, že dlouhověkost knihy je často dílem náhody.
Podobně se to má s okamžitým úspěchem. Co všechno je třeba? Stačí dobrý příběh, podmanivý jazyk, dobře prokreslené postavy, anebo agresivní marketing nakladatele? Ani všechno tohle nestačí. Naopak leckdy se přímo světovými bestsellery stanou knihy, které ani nejsou moc dobře napsané. To je případ ságy o Harry Potterovi, pubertální erotické fantazie Padesát odstínů šedi, anebo — a to dlouhodobě — knih Dana Browna. Nedá se přitom říct, že by za ten úspěch mohl jen marketing. Ten přišel až po prvním úspěchu.
Praha jako centrum globálního knižního marketingu
Sílu globálního marketingu jsme mohli vidět na vlastní oči letos v září. Nejúspěšnější současný spisovatel Dan Brown zasadil svůj nový román do Prahy a kniha měla v Praze taky debut. Na její prodej čekali zájemci ve frontě před Staroměstskou radnicí přes noc, o knize se mluvilo všude, psalo na titulních stránkách novin, autora přijal prezident a knihu si nadšeně kupovali i ti, kdo běžně čtou hlavně statusy na sociálních sítích.
Praha se tak stala dalším „vyvoleným“ městem v tvorbě Dana Browna. Kamkoli zasadí děj svého románu, tam jej následují davy turistů z celého světa, kteří jdou po „jeho stopách“. V tomto ohledu Dan Brown jistě pro českou metropoli udělal víc než průvodce Michelin — a ani mu nemusela vláda nic platit, stačila ta snídaně u prezidenta.
Co se literární stránky týče, je to trošku složitější. Praha na chvíli, hodně malou chvíli, bude patřit v literatuře Danu Brownovi, ale pak se zase vrátí Kafkovi, Haškovi a dalším. Prostě a jednoduše proto, že okamžitý, jakkoli spektakulární úspěch nezajistí dlouhověkost. Stejně tak si mohl Dan Brown na chvíli přivlastnit Florencii — za shovívavého úsměvu Danta, který věděl, že trvanlivost Dana Browna se bude počítat na měsíce, zatímco ta jeho na staletí.
Každopádně událost uvedení Brownovy knihy byla velká. A bylo moc dobře, že jsme toho mohli být svědky takříkajíc na vlastní oči. Mimo jiné to byl důkaz toho, jak moc záleží i tady na náhodě, jakkoli je tato chytře a umně marketingově podpořená. Při vší úctě k Danu Brownovi to však na dlouhověkost nestačí. Dnes žasneme nad tím, že jeho knihy čtou i lidé, kteří normálně nečtou. Literární historici příští generace budou s velkou pravděpodobností žasnout nad tím, že jsme tyto knihy masově četli.
Puritánská klasika v ateistické společnosti
Úplně jiným příkladem knižního překvapení je Ztracený ráj Johna Miltona. Epos velkého anglického puritánského básníka, jenž na sklonku života pojal záměr „ospravedlnit cesty Boží lidem“, patří k velkým dílům světové literatury po staletí. Jistě, nemá v sobě Shakespearovu univerzálnost, Dantovu teologickou propracovanost, Cervantesovu vypravěčskou invenci či Rabelaisův vtip, nicméně do kánonu patří. Jeho blankvers má podobnou uhrančivost jako Dantova terza rima a není náhoda, že tato báseň významně ovlivňovala anglické písemnictví po dvě staletí.
Ztracený ráj vyšel v novém překladu zhruba po sto letech, takže lze říci, že generace českých čtenářů ho prakticky nemohly znát. Kniha se okamžitě vyprodala a stala se i Knihou roku v anketě Lidových novin. Jistě, velkou roli v tom jistě sehrálo jméno a osobnost překladatele: Martin Hilský je nejznámější český anglista, který si postavil obrovský pomník překladem kompletního díla Williama Shakespeara. A i Ztracený ráj přeložil naprosto famózně. Přesto se lze domnívat, že jeho jméno nebylo jediný důvod. Že čtenáři o knize věděli a cítili, že by ji měli mít, i když ji hned nepřečtou celou. I když ji možná nepřečtou nikdy celou, ale třeba ji odkážou svým potomkům, protože sdílejí povědomí o tom, že kniha patří k základům evropské kultury a vzdělanosti.
Miltonova báseň ovlivnila anglické romantiky a není náhodou, že právě v té době poprvé pronikla do českého překladu. Josef Jungmann ji překládal čtyři roky (s pomocí německého překladu) a text využil nejen k tomu, aby dokázal, že se čeština dokáže popasovat s největšími díly světové literatury, ale i k obohacení slovní zásoby našeho jazyka. Do překladu uváděl mnoho neologismů a řada z nich se uchytila, například slova jako záře, divoch nebo ohromný. Mnohem více se jich — logicky — neuchytilo, a i to je důvod, proč jeho překlad dnes není čitelný. Moc dobře se nečte ani druhý překlad, který pořídil překladatel, autor učebnic angličtiny a středoškolský profesor Josef Julius David na počátku dvacátého století, konkrétně v roce 1911. Na rozdíl od Jungmanna nepoužíval k překladu němčinu, respektoval rozsah básně i metrum, nicméně čeština překladu byla poměrně šroubovaná i na svou dobu.
Takže vlastně Ztracený ráj v překladu Martina Hilského je prvním opravdu věrným a přístupným překladem eposu, který poprvé vyšel v roce 1667. O knihu byl takový zájem, že po zhruba měsíci musel následovat dotisk. Co to vypovídá o knižním trhu? Jednak, že je nevyzpytatelný, jednak že to se čtením v Česku ještě není tak zlé, jak to někdy vypadá. Vlastně to není vůbec špatná zpráva za uplynulý rok.
🔥🗞️ Přidejte si i v roce 2026 INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
