ROZHOVOR | V souvislosti s americkými nároky na Grónsko se stále častěji mluví o tom, že by si Rusové mohli dělat podobný nárok na jiné arktické území – Svalbard (česky Špicberky), které jsou od roku 1920 pod správou Norského království. Na rozdíl od Grónska tady má přitom stálou vědeckou základnu i Česko. Podle českého vědce a polárníka Olega Dittricha, častého návštěvníka Špicberků, je ale ruská anexe tohoto souostroví nepravděpodobná. „Pro ruské firmy tady pracovali a pracují i rusky mluvící Ukrajinci, s vojenskými ambicemi se Rusko drží zpátky a uznává norskou svrchovanost,“ říká v rozhovoru s INFO.CZ Oleg Dittrich.
Jaký je vlastně dnes mezinárodní statut Špicberků v porovnání s Grónskem?
Grónsko je bývalá dánská kolonie a dnes autonomní území Dánska. Naproti tomu statut Špicberků upravuje mezinárodní smlouva z roku 1920, kterou podepsalo 40 zemí a jejím signatářem je i Česko (tehdy Československo). Signatáři zároveň uznávají, že Špicberky bude spravovat Norsko. Na případnou těžbu surovin a vůbec jakoukoliv činnost na souostroví mají právo všechny signatářské země.
To znamená, že i Česko si může na Svalbardu otevřít nový uhelný důl?
Teoreticky ano. Musela by s tím ale souhlasit většina ostatních signatářů, a především Norsko. A to by nový důl neschválilo kvůli ochraně přírody, Norové zastavili i vlastní těžbu. Dnes těží uhlí na Špicberkách pouze Rusové.
Proč pouze oni?
Ti zahájili těžbu krátce po vzniku SSSR, tedy v době, kdy to ještě šlo. Dnes se ale spekuluje o tom, že se těžba kvůli jejím vysokým nákladům nevyplácí ani Rusům. Jde sice o velmi kvalitní černé uhlí – ovšem když se započítá jeho nákladná těžba v arktických podmínkách a pak dlouhá přeprava přes moře, výnos je sporný. Rusové mohou uhlí těžit mnohem levněji třeba v okolí Murmaňska.
Pro případné další zájemce
o těžbu v této oblasti jsou nezdolnou
překážkou současné velmi
přísné norské
zákony na ochranu životního prostředí Špicberků.
Z jakého důvodu tedy Rusové těží uhlí, když se jim to nevyplácí?
Spekuluje se o tom, že za těžbou stojí v případě Rusů spíše strategické důvody, tedy třeba snaha zachovat si na souostroví určitou infrastrukturu do budoucna. Jeden ze dvou ruských dolů, tedy ten v osadě Pyramiden, u níž máme shodou náhod terénní část naší vědecké stanice Josefa Svobody, už byl uzavřen. A městečko bylo po řadu let opuštěné – nově se však využívá k turistice a občas i výzkumu.
Česká vědecká stanice stojí na území spravovaném Ruskem?
Ano, ale jenom její terénní část. Jde o území propachtované Ruskem, proto jsme potřebovali i souhlas Rusů. Stěhování stanice z ruského přístavu na místo ale představovalo skutečnou mezinárodní operaci, při které nám pomáhali jak Rusové a Ukrajinci, tak i Norové a jeden Francouz.
Jaké je podle vašich zkušeností jednání s Rusy na Špicberkách?
Já mám, popravdě řečeno, dobré zkušenosti. Ale je třeba říci, že pro ruské firmy tady nepracují jen etničtí Rusové, těch je menšina. Horníci byli především rusky mluvící Ukrajinci z Donbasu, které firma Arktikugol najala dávno před ruskou agresí na Ukrajině. A když válka začala, měli ti lidé samozřejmě obavy z toho, co je čeká doma, mnozí z nich raději nejezdili ani na dovolenou. Mezi horníky je dnes také hodně zaměstnanců z Tádžikistánu.
Proč zrovna Tádžikové?
Zřejmě kvůli tomu, že ruští a ukrajinští horníci mají v arktických podmínkách někdy problém s alkoholem. Ale Tádžikové, kteří sem přicházejí, jsou většinou muslimského vyznání a alkohol nepijí.
Mají podle vašich informací Rusové na ostrovech nějaké mocenské ambice podobně jako Donald Trump v případě Grónska? Nechtějí souostroví ovládnout?
Putin by to možná chtěl, ale v každodenní praxi žádné takové náznaky nemáme. Rusové už se několikrát vyjádřili, že budou dodržovat norské zákony, které na Špicberkách platí.
Mezinárodní smlouva mimo jiné zakazuje dovoz jakýchkoliv velkých zbraní či zbraňových systémů na Špicberky, což také Rusko – alespoň prozatím – dodržuje. Stejně jako ostatní státy. Jediný, kdo se pokusil zákaz obejít, byla před několika lety Čína.
Jakým způsobem?
Čína vyslala na Špicberky vojenskou loď, údajně jen na „zdvořilostní návštěvu“. Norové ji ale nepustili do přístavu. Na Špicberkách mohou být pouze ruční zbraně, potřebné na obranu proti ledním medvědům, nic jiného. Pokud bude mezinárodní smlouva i nadále platit, nemůže tady vzniknout ani žádná vojenská základna.
A nemohou přece jen podle vás Rusové po agresi na Ukrajině a současném vzrůstu mezinárodního napětí začít více usilovat o souostroví a snažit se o revizi sto let staré smlouvy?
Pravdou je, že místo těch starších lidí ve vedení ruských firem – s nimiž jsme jednali a kteří v mnoha případech neuměli vůbec anglicky, ale byli k nám poměrně přátelští a vstřícní – teď nastupuje nová garnitura. Ta většinou hovoří bezvadnou angličtinou, jednání s nimi je ale trochu jiné než s jejich předchůdci. A možná je Rusko vysílá na Špicberky záměrně právě kvůli předpokládanému sporu o budoucnost Arktidy.
To jsou ale jen spekulace. Podobně jako naše domněnky, že jde i o agenty FSB. Tajné služby ostatně na Špicberkách operovaly i za SSSR. V době, když bylo město Pyramiden úplně prázdné, byl volně přístupný i archiv s podrobnými citlivými informacemi o jeho obyvatelích.
Američané na ostrovech vůbec nepůsobí?
Ale ano, jejich základna je velmi málo početná, jde o pár lidí, ovšem z USA sem jdou přesto značné prostředky. Pokud vím, Američané se na Špicberkách zabývají třeba výzkumem možností satelitní komunikace.
Česko prostřednictvím Jihočeské univerzity provozuje na Špicberkách výzkumnou stanici Josefa Svobody, významně se jako středoevropská země angažuje v arktickém výzkumu. Jaké výhody to pro Česko podle vás má?
Kromě ryze vědeckých důvodů a možností podílet se na důležitém výzkumu následků klimatických změn v Arktidě jde i o mezinárodní pozici Česka. My jsme totiž díky našim vědeckým aktivitám dosud členy Mezinárodní arktické vědecké komise (IASC), což je sdružení zemí, které mohou spolurozhodovat o tom, co se v Arktidě bude v budoucnu dít a jak bude Arktida chráněna. V současné době je naše členství ohroženo kvůli nedostatku financí pro členské příspěvky; doufejme, že jednání dopadne dobře.
I když Grónsko je v jiné situaci než Špicberky, dovedete si představit, že by se mezinárodní společenství dohodlo na podobném statutu Grónska, jaký dnes platí za širokého konsensu na Špicberkách?
To by samozřejmě bylo naprosto ideální řešení. Bohužel ale zároveň naprosto nereálné, jsou tam podstatné rozdíly. Na Špicberkách nikdy žádné původní obyvatelstvo nežilo, dočasně jej osidlovali jen lovci kožešin, velrybáři a horníci. I v současné době má naprostá většina obyvatel jen dočasné (většinou tříleté) pracovní smlouvy nebo je tam po dobu studia.
V Grónsku je naopak stálá populace, v níž převažují Inuité, a ti mají právo si o své budoucnosti rozhodovat. Zájmy mocností jsou dnes takové, že by se podobnou smlouvu jako je ta o Špicberkách v případě Grónska určitě uzavřít nepodařilo a myslím, že Inuité za této situace velmi umírní své snahy o plné osamostatnění.
Jejich autonomie v rámci Dánska je jistě lepší alternativa než připojení k velmoci dirigované excentrickým, sebestředným a nepředvídatelným prezidentem.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
