Na nedávném speciálním summitu v Nepálu řešili odborníci mimo jiné to, zda by mělo být při výstupech na Mount Everest povoleno horolezcům používat vzácný plyn xenon. A padala také řada návrhů, jak zabránit zácpám při výstupu na nejvyšší horu světa. Podle známého českého horolezce Marka (Máry) Holečka jde ale autorům podobných rad a doporučení především o peníze.
Mount Everest – i za současného omezení maximálního počtu výstupů za rok – praská ve švech. A to především kvůli tomu, že se na vrchol snaží dostat vedle zkušených horolezců i začátečníci nebo méně zdatní lidé, kvůli jejichž pomalosti se pak na výstupových cestách pod vrcholem tvoří „dopravní zácpy“.
Což je nebezpečné i pro ty zkušenější. Čím déle se totiž člověk nachází v takzvané zóně smrti nad 8000 metry, tím více mu hrozí zdravotní komplikace a smrt.
Smrtící fronty
Summit v Nepálu měl proto přinést návrhy na řešení, jak těmto zácpám zabránit a výstupy na vrchol obecně nějak zregulovat. „Je totiž neuvěřitelně frustrující, když jste dostatečně fit, a přitom uvíznete v takové zácpě. Pak se sám vymknete kontrole,“ říká slavný rakouský horolezecký vůdce a účastník summitu Stephan Keck.
Podle něj 90 % lidí umírá na Mount Everestu jen proto, že jsou příliš pomalí a dojde jim kyslík. A v zácpě se prostě rychleji jít nedá.
Letos přišlo o život na nejvyšší hoře světa zatím 5 lidí, loni 9. Problémem ale zůstává také nárůst počtu záchranných akcí, při nichž riskují i záchranáři. Letos zatím vystoupilo na vrchol střechy světa 766 lidí, loni 877.
Na summitu se proto podle Kecka mluvilo i o velmi netradiční formě podpory méně zdatných horolezců, která by jim mohla pomoci k plynulejší, rychlejší chůzi na vrchol a bránila tak zácpám.
Možnou cestu ukázal úspěšný pokus čtyř bývalých příslušníků britských speciálních sil, kteří ve druhé polovině května vystoupili na vrchol Mount Everestu za necelých pět dní, a to bez potřebné aklimatizace v základním táboře. Normálně přitom horolezci stráví kvůli aklimatizaci na úpatí hory šest až osm týdnů.
Za extrémně rychlým výstupem bývalých britských vojáků stojí vzácný plyn xenon. Ten podle nejnovějších poznatků umožňuje rychlou aklimatizaci na prostředí s nedostatkem kyslíku.
Například v USA je považován za narkotikum a ve sportu nepovolený doping. Na druhou stranu ale nepálská vláda spatřuje určitou výhodu v tom, že umožní vyjít nahoru i horolezcům, kvůli jejichž nedostatečné kondici se pod vrcholem tvoří zácpy.
„Jasně jsem se od toho distancoval, i když je to další dobrý obchodní nápad, jak v krátké době vydělat ještě více peněz. ... Všechny tyto pomůcky ale vedou k tomu, že je na hoře ještě více lidí, kteří ve skutečnosti nemají dovednosti k tomu, aby na ni vylezli,“ řekl Keck.
Umělá pomoc, nebo poctivý trénink?
Jenže xenon není zdaleka jediným navrhovaným prostředkem k plynulejším cestám na vrchol. Někteří nepálští odborníci například navrhují, aby se v budoucnu směli o dobytí Everestu pokoušet pouze ti horolezci, kteří předtím zdolali alespoň jednu sedmitisícovku. Dokonce se mluví o konkrétní hoře. Tím by prokázali schopnost dojít i na vrchol nejvyšší hory světa.
I to ovšem Keck považuje za nesmysl. Líbí se mu ale nápad se zřízením jakéhosi výcvikového tábora v Nepálu, kterým by uchazeči o výstup na Everest museli projít, aby prokázali své horolezecké schopnosti.
„Pokud budou muset skládat zkoušku, možná můžeme vyloučit možnost, že tam nahoře jsou lidé, kteří si ani neumí nasadit mačky a nemají tušení, co dělají. Pak budeme potřebovat méně misí s vrtulníky,“ tvrdí Keck.
Známý český horolezec Marek „Mára“ Holeček ale s těmito návrhy na regulaci výstupů na Everest polemizuje. „Cítím z toho prachy,“ říká pro INFO.CZ. Podle něj dnes každý musí vědět, že se z výstupů na nejvyšší horu světa stala masová záležitost se všemi důsledky s tím spojenými.
„Kdo chce za těchto okolností absolvovat výstup, dobře ví, do čeho jde,“ říká Holeček s tím, že regulace ani zkoušky horolezeckých schopností před výstupem podle něj nic neřeší – jen dají vydělat organizátorům podobných povinných kurzů. „Je to jako s potápěním – buď si můžete zaplatit potápěčský kurz se zkouškami v Česku nebo třeba v Egyptě, ale to stejně nijak nevylučuje možnost smrti či zranění,“ vysvětluje Holeček.
Ať si každý dělá, co chce
Stejně smířlivě se staví i k možnému využívání xenonu při výstupech na Mount Everest. Podle něj už se při masovosti výstupů nedá mluvit o nějakém měřitelném sportovním výkonu. Kdo chce být uznáván jako dobrý horolezec, je oceněn na základě určitých kritérií vlastní sportovní komunitou.
Naproti tomu nikdo nemůže, pokud tím neporušují zákon, zakazovat podpůrné prostředky amatérským horolezcům, toužícím vystoupit za každou cenu na nejvyšší vrchol světa. „To bychom pak museli zakazovat třeba i prodej proteinových nápojů v posilovnách,“ říká Holeček.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
