Držitel Pritzkerovy ceny, mistr střídmé architektury David Chipperfield přijede příští týden do Prahy na festival Pulse

Miloš Štěpař je mladý pražský vydavatel časopisů Dolce Vita a Muži v Česku, který se kromě toho pokouší o kultivaci mediálního prostoru v oblasti architektury a designu. Spolu se svým týmem založil mezinárodní festival PULSE, na který se mu daří zvát a úspěšně fyzicky dostat velké persony světové scény. Před dvěma lety to byl Daniel Libeskind, autor Židovského muzea v Berlíně a architekt hlavního plánu rekonstrukce areálu Světového obchodního centra v New Yorku, minulý rok do Prahy přilákal další slavné jméno – Kengo Kumu, autora tokijského Národního stadionu. A letos do Prahy na přednášku přijede architekt David Alan Chipperfield, jehož architektonické studio působí po celém světě a který v roce 2023 získal Pritzkerovu cenu udělovanou autorům, kteří se svou tvorbou navždy zapsali do dějin architektury. Přednáška Sira Davida Chipperfielda se odehraje v Praze přesně za týden a vstupenky nejen na jeho vystoupení, ale i na celý festival PULSE si můžete pořídit zde.

Tuto pozvánku píšu v jihotyrolském Bolzanu, v nově otevřeném hotelu Falkensteiner, který je součástí posledního realizovaného díla tohoto britského architekta – WaltherPark, nové moderní čtvrti, která vznikla v těsném sousedství starého města. Je pojmenovaná po Walther von der Vogelweide, nejvýznamnějším německy píšícím lyrickém básníku středověku, o němž se soudí, že se mohl narodit právě v Jižním Tyrolsku. Druhý názor je ale takový, že pocházel z Waldviertelu, oblasti na česko-rakouském pomezí, možná jeho původ byl dokonce v Čechách. To ale není jediný oslí můstek, který propojuje město Bolzano (v německém originále Bozen) a Prahu s Davidem Chipperfieldem.

Bolzano je pravidelnou zastávkou Čechů mířících v zimě na lyže do jihotyrolských Dolomit, v létě na cestě k alpským jezerům a dále k moři a do nitra Itálie a především povinným zastavením pro všechny, kdo se zabývají prehistorií, protože v Bolzanu natrvalo spočívá nejslavnější celebrita pozdní doby kamenné, ledovcový muž Öetzi. Jeho tělo je důstojně uloženo ve veřejnosti přístupné ledové komoře v místním Jihotyrolském archeologickém muzeu, v relativně fádní budově, která byla původně postavena jako sídlo Císařské a královské národní banky krátce před první světovou válkou, kdy Bolzano bylo stejně jako Praha součástí středoevropské velmoci – Rakousko-Uherska.

Budova muzea zapadá do architektury přelomu 19. a 20. století, tak typické pro Bolzano, které se dlouho nemohlo osvobodit z provinční atmosféry. Ta se ale razantně změnila před čtvrtstoletím, kdy se Bolzano nadechlo k proměně, kterou vidí každý, kdo byť jen projíždí Brennerkým průsmykem dálnicí směrem na jih k jezeru Lago di Garda a dále do Verony, Milána nebo Florencie. V paměti určitě utkví skleněná budova společnosti Oberalp s ikonickým orlem značky Salewa.

Je pochopitelné, že příprava zcela nové, moderní čtvrti trvala téměř čtvrtstoletí, byla provázena diskuzemi, odmítáním, krachy investorů, místními referendy a především se musel překonat konzervativismus, kterým jsou Jihotyrolané, ať už německé nebo italské řeči typičtí.

Historické centrum Bolzana je totiž definováno svou drobnou středověkou strukturou, příliš nenarušenou tragickými válečnými událostmi první poloviny 20. století, ani přílišnou stavební destrukcí v druhé polovině stejného století. V těsné blízkosti centra, mezi náměstím Waltherplatz, katedrálou a vlakovým nádražím, tak vznikl WaltherPark, nový komplex se smíšeným využitím, který propojuje maloobchod, městské bydlení, kanceláře, hotel Falkensteiner a bary, kavárny a restaurace. Po dlouholetém intenzivním politickém procesu zahrnujícím účast a konzultace veřejnosti se největší soukromé staveniště v Jižním Tyrolsku proměnilo v novou destinaci v srdci Bolzana. Podíváte-li se na Street View, tak sice ještě spatříte na místě dnešního komplexu stavební jámy a jeřáby, ale realita je taková, že po letním otevření hotelu Falkensteiner se na konci října dokončil i celý areál.

Když David Chipperfield navrhoval WaltherPark, musel se zabývat historickými osami a hranicemi ulic a zároveň vytvářel nové trasy, průchody a náměstí, tedy další vrstvy veřejného prostoru, které jsou prostředníkem mezi intimním měřítkem historického centra a většími poválečnými stavbami v oblasti vlakového nádraží.

Celková čistá plocha komplexu je přibližně 16 000 m². Během výstavby bylo zbouráno několik budov, včetně zchátralého starého autobusového nádraží, bývalého hotelu, obytného domu a budovy Obchodní komory v nádražním parku. Celá čtvrť, která ještě nedávno měla charakter všech nádražních čtvrtí (známe dobře i z Prahy) dnes působí decentně a přirozeně, protože je členitá, pestrá a dobře začleněna do městské krajiny. Celkem devět bloků různých objemů slouží jako mix funkcí, včetně bytů, kanceláří a také hotelu Falkensteiner s restaurací, střešním barem a lázněmi. Při průchodu čtvrtí se nelze ubránit srovnáním s pražskou obdobou, novou čtvrtí, která vzniká v oblasti Masarykova nádraží. Ta na návštěvníka působí sebestředně, zbytečně teatrálně až povýšenecky a zcela postrádá lidskost, která je nutná pro ty, kteří ve městě bydlí nebo v něm stráví jen pár dní jako hoteloví hosté.

"Jako architekt jsem svým způsobem strážcem významu, paměti a dědictví. Města jsou svědectvím historie a architektura je po určité době sama o sobě historickým záznamem. Města jsou dynamická, mění a vyvíjejí se. A v rámci tohoto vývoje některé budovy nahrazujeme jinými. Při tomto procesu si vybíráme, avšak koncept ochrany jen toho nejlepšího nestačí. Jde také o ochranu charakteru a kvalit, které reflektují bohatství vývoje města,“ popisuje svůj přístup architekt David Chipperfield.

Zatímco v posledních desetiletích globální architektonické celebrity soutěžili se stále novějšími formami a je jejich stavby připomínají strukturální gymnastiku, tak Chipperfield je hlasem střídmosti.

Možná proto je spíše zapsán jako „architekt muzeí“, protože stojí za řadou kulturních staveb i citlivých rekonstrukcí: od dialogu se znovuoživenými památkami v Berlíně (Neues Museum a návštěvnická James-Simon-Galerie, rekonstrukce Neue Nationalgalerie) přes soudobé přístavby a rozšíření (Saint Louis Art Museum, Kunsthaus Zürich, MUDEC v Miláně, West Bund Museum v Šanghaji) až po nová regionální muzea. Společným jmenovatelem je jasná orientace návštěvníka, práce se světlem a promyšlené konstrukční i materiálové řešení, které nechává vyniknout sbírkám a zároveň posiluje roli muzea jako otevřeného městského domu.

Ani budova hotelu Falkensteiner v centru Bolzana se nevymyká jeho typickým pracím, jen místo návštěvníkům galerií a muzeí slouží hotelovým hostům. Ti tak mají výjimečnou možnost být součástí světové architektury. Nový hotel nabízí 114 pokojů a apartmá, prostorné Acquapura SPA s fascinujícím výhledem na horský masiv Rosengarten a střešní restauraci s 360° panoramatem města. Hotel je typický čistými liniemi, transparentností a jemnou barevnou paletou. Uvnitř se nikde necítíte stísněně, naopak máte pocit, že díky velkorysé práci se sklem dovnitř vstupuje jiskřivý horský vzduch, ale zároveň pociťujete typickou jihotyrolskou hřejivou přívětivost.

Na střeše hotelu, v šestém patře je restaurace Mochi Sushi – první pobočka vyhlášené vídeňské značky Mochi mimo Rakousko. Ta nabízí moderní japonskou fusion kuchyni inspirovanou kulturou izakaja, která označuje hospůdku, kde lze přátelsky posedět a popít. V Japonsku jsou velmi populární pro večerní posezení s kolegy z práce či přáteli a proto i v tomto hotelu je restaurace přístupná pro všechny, nejen pro hotelové hosty. Tým šéfkuchaře Eduarda Dimanta zde připravuje kreativní tapas, sushi, sashimi, speciality z japonského grilu a také široký výběr saké a jihotyrolských vín.

Budete-li tedy někdy mířit do Jižního Tyrolska a nechcete se ubytovat v některém ze stovek typických horských hotelů a penzionů, ale chcete dát přednost městské atmosféře, zkuste tento moderní a promyšlený hotel Falkensteiner. Oceníte až obsedantní pozornost k detailům Davida Chipperfielda – někdy i přes přání klientů a rozpočtové limity – což je jednou z jeho určujících vlastností. Já jsem na hotelu ocenila především to, že je součástí většího celku a není to jen vytržený solitér vzdálený od městského dění – přesně jak to známe z nových hotelů, které jsou příliš vzdáleny od městských center.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.