Google a sociální sítě odhalují znepokojivou skutečnost o Ukrajincích v Česku

Informace o Velikonoční neděli si o víkendu v české mutaci Googlu vyhledávalo zhruba tisíc lidí. Stejný počet zjišťoval podrobnosti o с пасхой, dalších 500 zadalo sousloví привітання з великоднем. Obojí v překladu znamená „Veselé Velikonoce“, v prvním případě v ruštině, ve druhém v ukrajinštině.

Dalším příkladem z nedávné doby jsou fotbalové zápasy mezi Arsenalem a Realem Madrid nebo Barcelonou a Celtou Vigo. Sport vyhledávání dominuje pravidelně, to ale stále častěji probíhá v azbuce. V češtině zápas Ligy mistrů vyhledávalo 20 tisíc lidí, v ukrajinštině 2 tisíce. Fotbalové klání španělské ligy pak prostřednictvím Googlu zajímalo 5 tisíc lidí v češtině a 500 v ukrajinštině. 

Přestože Ukrajinci tvořili koncem loňského roku 3,51 % obyvatel Česka, na vyhledávání se leckdy podílejí přibližně deseti procenty.

Tato disproporce však může mít mnohá logická vysvětlení. Ukrajinci v Česku jsou on-line velmi aktivní: vyhledávají návody, služby, formuláře, práci… Internet je pro ně hlavním nástrojem pro orientaci v neznámém prostředí. Češi nepotřebují tolik vyhledávat – ví, kam si pro informaci jít přímo. 

Ukrajinci mohou preferovat svou mateřštinu, protože je to pro ně rychlejší, přesnější a přirozenější, telefony mohou mít navíc stále nastavené na azbuku. Mohou se spoléhat na automatické překlady. Google pak používají jako most mezi svou „jazykovou bublinou“ a českým prostředím.

Pokud ji ale „nepropíchnou“, jen těžko se plně integrují. Jazyk je totiž klíčem k životu v nové zemi. Umožňuje nejen komunikaci s úřady, vzdělávacími institucemi a zaměstnavateli, ale i porozumění právům a povinnostem a především je nutný k budování vztahů a komunit. 

Sociální integrace je neméně důležitá. Čím dříve začnou Ukrajinci česky mluvit, psát i vyhledávat na internetu, tím dříve se skutečně plně integrují. A tím dříve v plné šíři pochopí, kdo jsme a komu se vlastně mají přizpůsobovat.

Že jsou toho schopni, dokazuje množství Ukrajinců, kteří k nám přišli už dávno před válkou. Spousta z nich se zapojila nejen do pracovního procesu, ale stala se i součástí českých společenství. Bez problémů s námi nejen koexistují, ale často jsou přínosem. Jedním z příkladů za všechny je třeba můj skvělý zubař.

Pokud ale zůstanou „pevně zakukleni“ ve svém ukrajinském „kokonu“, mohou mít problémy, ať už praktického, či společenského rázu. I to se dá jednoduše demonstrovat na případu z praxe. Stačí si projít některé facebookové skupiny, třeba ty, ve kterých se nabízejí brigády. Nemálo příspěvků je pouze v ukrajinštině. Dotaz níže pak barvitě ilustruje, že bez češtiny si Ukrajinci občas jen těžko poradí i s jinými problémy.

V některých případech integrace zatím nefunguje, nejen ta jazyková. Ukrajinci jsou nám sice kulturně a historicky blízcí (koneckonců za Rakouska-Uherska jsme s částí Ukrajiny sdíleli stejnou monarchii) a naše jazyky zní relativně podobně, ale tato „blízkost“ může být dvousečná. Může vést k očekávání, že „oni budou jako my“ – oboustranně. Že to občas neplatí, je patrné z drobných společenských konfliktů, které vedou k paušalizaci a frustraci, která se vybíjí většinou na sociálních sítích.

Aby Ukrajinci opravdu mohli být – v rámci možností – jako my, musí mluvit naší řečí, nejen obrazně. Mluví sice jazykem, který je tomu našemu podobný, ale není stejný. To může vytvářet iluzi, že „rozumějí“ a že to půjde samo. Jenže ono to občas dře. Ukrajinci, i kvůli jazykové bariéře, provozují určitou paralelní existenci. Nikoli nepřátelskou, ale oddělenou.

Přitom podle studie Boston Consulting Group a Aspen Institute plánuje v České republice trvale zůstat přibližně 260 000 ukrajinských uprchlíků z celkových aktuálních 368 000 příchozích z válkou zmítané Ukrajiny.

Podle výzkumu Akademie věd ČR o integraci z roku 2024 se 64 % ukrajinských uprchlíků dokáže domluvit v běžných situacích. Malou nebo žádnou znalost (umí jen některé fráze nebo nic) deklarovalo 11 % ukrajinských uprchlíků, čtvrtina dala dohromady pár vět. Ve srovnání s rokem 2023 však došlo k podstatnému zlepšení.

Prezenčně nebo on-line kurzy češtiny navštěvovaly necelé tři desetiny (28 %) uprchlíků, většina (59 %) studovala samostatně. Bariérami pro ty, kteří nenavštěvovali kurzy češtiny, byly zejména nedostatek času kvůli práci (54 %), a v menší míře i finance (26 %). Zatímco nedostatek času kvůli práci v posledních šetřeních Akademie věd dominuje, ostatní důvody spíše oslabují.

V České republice je aktuálně k dispozici relativně široká nabídka kurzů češtiny pro ukrajinské uprchlíky. Například Univerzita Karlova nabízí bezplatné kurzy českého jazyka pro Ukrajince s dočasnou ochranou v ČR, včetně specializovaných kurzů zaměřených na trh práce. 

Jazykové kurzy češtiny pro Ukrajince zaměřené na zlepšení jazykových dovedností a podporu integrace otevřela i brněnská Masarykova univerzita. Na jihu Čech pak například Diecézní charita České Budějovice. Kurzy probíhají prezenčně i on-line a jsou zdarma. 

Některé komerční jazykové školy pak nabízejí kurzy buď rovněž zdarma, nebo s možností proplacení Úřadem práce. Některé i on-line, tedy se dají zvládnout i při práci.

Podtrženo, sečteno – pokud se ukrajinští uprchlíci naučí pořádně česky, budou číst česká média a intenzivně komunikovat s Čechy, lépe nás poznají. Budou k nám mít blíž. A my pak budeme mít blíž k nim.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.