Humanitární pomoc jako nástroj teroru: Nová zpráva NGO Monitor odhaluje vyděračské praktiky Hamásu

Zpráva obsahuje důkazy a podrobné informace o zapojení Hamásu do humanitárních operací, s jejichž využitím prosazoval své vojenské i propagandistické cíle. Činil tak odkláněním zdrojů pro své potřeby, shromažďováním detailů o činnosti „nevládek“ a důslednou kontrolou všech informací, které se z nich dostávaly na veřejnost. 

„Nevládní organizace v Gaze nejsou ani nezávislé, ani neutrální,“ uvedla viceprezidentka NGO Monitor a spoluautorka zpráv Olga Deutsch. „Jsou zakotveny v institucionalizovaném rámci nátlaku, zastrašování a sledování, který slouží terorismu Hamásu.“ Pomoc poskytovaná mezinárodním společenstvím se tak místo podpory potřebných stala nástrojem k posílení diktátorského režimu.

Odhalení vycházejí především z interních dokumentů, zabavených IDF během operací v Gaze po masakru 7. října. Popisují aktivity tzv. Mechanismu vnitřní bezpečnosti (MVB) pod Ministerstvem vnitra a národní bezpečnosti (MVNB) v letech 2018 až 2022. 

Dokumentují způsoby, jakým Hamás proměnil zahraniční nevládní organizace na prodloužená chapadla své vlády prostřednictvím vynucené koordinace jejich činnosti s ministerstvy kontrolovanými teroristickým hnutím – Ministerstvem pro sociální rozvoj (MSR), Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem školství. Tato koordinace zaručovala Hamásu právo veta nad všemi projekty a soulad s jeho politickou a vojenskou agendou.

Ústředním prvkem kontroly byl systém „garantů“ – formalizovaná struktura, v níž Gazané schválení vedením hnutí – a často úzce spojení s jeho civilními nebo vojenskými složkami – zastávali vysoké pozice v nevládních organizacích a fungovali jako zprostředkovatelé mezi nimi a Hamásem. 

Jeden z dokumentů MVNB z prosince 2022 obsahoval seznam 55 garantů nasazených do 48 nevládních organizací. Mnozí z nich byli identifikováni jako členové nebo příznivci Hamásu. Z této struktury profitovaly i nevládky: díky ní totiž mohly obcházet omezení přímého kontaktu s teroristickými skupinami v Gaze a přinejmenším pro své vlády a dárce se prezentovat jako nezávislé.

Garanti poskytovali Hamásu přístup k interním informacím nevládních organizací, včetně údajů o zaměstnancích a příjemcích pomoci a detailů projektů. Stejně tak měli zajistit, aby například zahraniční pracovníci organizací neviděli a nevěděli, co vidět a vědět nemají.

Garanti vždy zastávali klíčovou pozici v organizaci – ať už jako výkonní ředitelé, zástupci nebo ředitelé dozorčích orgánů. Všichni prošli prověrkou Hamásu. Aby byl systém pojištěn dvakrát, i oni sami byli cílem sledování ze strany MVNB. 

Ministerstvo si vedlo podrobné záznamy o tom, jak se oblékají, s kým udržují intimní vztahy či jaké politické názory prezentují v okruhu svých nejbližších přátel. To vše probíhalo organizovaným způsobem na základě směrnice MVNB z března 2020, která označila nevládní organizace za potenciální „bezpečnostní riziko“ a nařídila svým úředníkům, jak toto riziko eliminovat.

Kromě identifikace garantů a jejich bezpečnostní klasifikace tak, aby byli využitelní pro cíle Hamásu, prověřilo ministerstvo také všechny místní zaměstnance nevládních organizací. Všechna jejich pracovitě byla nepřetržitě sledována pomocí kamer a odposlechů. 

Infiltrace ústředí mezinárodních organizací zahrnovala vedle technologických prostředků také lidské zdroje: každý jeden zaměstnanec nevládek musel být schválen úředníky ministerstva. A totéž platilo pro příjemce pomoci – šanci získat ji měli jen ti obyvatelé Gazy, kteří se Hamásu zcela podřídili.

Tím lze také vysvětlit obrovské vizuální rozdíly mezi dobře živenými až obézními Gazany a zuboženými lidmi ze srdcervoucích fotoreportáží na titulní stránkách západních médií. Prvně zmiňovaní byli Hamásu užiteční po celou dobu, ti druzí až poté, kdy ve vhodnou chvíli posloužili jeho propagandistickým cílům. 

Hamás tak využil peníze dobrodinců z celého světa, aby s jejich pomocí upevnil svoji moc a dokonale ovládal populaci Gazy. Neboli: Chceš jíst? Poslouchej.

Tomuto režimu byly podřízeny všechny nevládní organizace působící v Gaze: místní i mezinárodní, včetně těch, které působí pod záštitou OSN. Všechny musely dodržovat přísné bezpečnostní protokoly Hamásu zahrnující pravidelnou spolupráci a finanční reporting určeným ministerstvům teroristické skupiny. 

Bez jeho souhlasu a bez nepřetržité koordinace své činnosti s institucemi Hamásu nesměly poskytovat služby ani realizovat projekty. Žádná jejich činnost a žádný jejich mediální výstup nesměl být v rozporu s autoritou a oficiálním narativem teroristů.

Nešlo tedy o standardní dodržování předpisů a standardní koordinaci humanitární pomoci s vládou Gazy, ale o politický a bezpečnostní mechanismus, kterým Hamás ovládal činnost nevládních organizací. Právě proto nazvala Olga Deutschová tuto strukturu „loutkovým režimem“.

Všechny organizace, včetně jejich garantů, byly rozděleny do tří kategorií: spolupracující, průměrně spolupracující a nespolupracující. „Nespolupracující“ přitom neznamená, že by organizace byla na Hamásu nezávislá – pouze že ke spolupráci musela být donucena. Bez úzké koordinace s Hamásem nemohla žádná nevládní organizace vykonávat prakticky vůbec nic.

Dlouhá léta se množí zprávy o tom, že Hamás zneužívá speciálního statutu nemocnic v rámci mezinárodního práva k ochraně svých vůdců a bojovníků. Dlouhá léta jsou tyto zprávy přijímány s nedůvěrou ze strany mezinárodního společenství i řady významných médií. 

Zahraniční lékaři, třeba z Lékařů bez hranic, popírají, že by v nemocnicích působili bojovníci Hamásu. Deklasifikované dokumenty, které IDF získala během svých operací v Gaze, naopak dokazují, že toto zneužívání má systematickou povahu.

Pro Hamás nejsou nemocnice pouze místem, kde jsou v případě konfliktu ošetřováni jeho ranění, jsou to také velitelská a řídicí centra, místa vstupu do podzemních tunelů i únikové východy, skladiště zbraní a uzly pro špionážní činnost a dohled. Pod rouškou nedotknutelnosti zajištěné humanitárním právem slouží jako místa k zasedání velitelských štábů.

Dokumenty z února a března 2020 podrobně popisují strategii Hamásu spočívající v začlenění vojenské infrastruktury do nemocnic a zdravotnických zařízení.

Výslovně se v nich uvádí, že nejde o „neutrální prostory“, nýbrž o místa, kde se „v době eskalace schází mnoho velitelů hnutí a členové vlády“ a osoby „zastávající citlivé pozice v odboji“. Zmiňují rovněž, že je nutno zabránit tomu, aby informace o působení Hamásu v nemocnicích získaly „nepřátelské strany“ (tedy především Izrael nebo tajné služby jeho spojenců).

Je nemožné, aby nevládní organizace o této praxi nevěděly. Jejich činnost totiž podléhala přísným omezením ze strany Hamásu, aby zahraniční lékařské delegace nemohly odhalit aktivity Hamásu v zdravotnických zařízeních. Zahraniční týmy mohly působit jen v předem schválených částech nemocnic. Nesměly být zapojeny, pokud se v areálu nacházeli vůdci odporu. 

Pracoviště přidělená těmto týmům byla záměrně oddělena od citlivých operací Hamásu a podléhala schválení bezpečnostními složkami. Všechny zahraniční delegace byly pod neustálým dohledem prověřených zdravotníků z Gazy, pracujících pod velením hnutí.

V zájmu eliminace rizik spojených s pobytem zahraničních lékařů zavedl Hamás rozsáhlé předběžné schvalovací postupy. Podle deklasifikovaných dokumentů vytvořilo ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací tým pro koordinaci práce delegací. 

Všechny musely předložit žádost s podrobnými životopisy lékařů. Nejen WHO, ale i nevládní organizace s těmito omezeními souhlasily. Stejně tak věděly, že tato praxe je nutná kvůli přítomnosti vojenských křídel v každé z nemocnic.

Když během války v Gaze útočily izraelské ozbrojené síly na nemocnice nebo jejich okolí, nevládní organizace věděly, že Hamás porušuje mezinárodní právo, když zdravotnická zařízení zneužívá pro své vojenské účely. Přesto pokaždé spěchaly, aby byly mezi prvními, kdo IDF odsoudil a obvinil z útoku na civilní cíle. 

Připomeňme, že ve chvíli, kdy je civilní cíl zneužit k vojenským účelům, ztrácí ochranu v rámci mezinárodního práva. To hamásovská propaganda nemohla dopustit, proto bylo důležité vytvořit navenek zdání, že nemocnice v Gaze nemají s militanty vůbec nic společného.

Slepá důvěra médií ve zprávy organizací operujících pod záštitou OSN a humanitárních nevládních organizací o situaci v Gaze a přítomnost aktivistických novinářů v redakcích světových médií pak pomohly vytvořit uzavřený systém, v němž byly zpolitizované informace využity k formování veřejného mínění a k maskování kontroly Hamásu nad humanitární pomocí.

Výstupy nevládních organizací posloužily jako základ pro zprávy Zvláštní zpravodajky OSN i Mezinárodního trestního soudu. Média pak informovala jednostranně ve prospěch teroristů (a v neprospěch Izraele) a odvolávala se na nevládky i mezinárodní organizace, ty se na oplátku odvolávaly na média. 

Kruh se tím uzavřel – a ve veřejnosti byl vzbuzen dojem, že o problému informují tři nezávislé, objektivní a tudíž veskrze seriózní zdroje. Ve skutečnosti fungovaly jako hlásná trouba aktéra, který všechny informace z Gazy důsledně kontroloval a upravoval podle svých strategických cílů. Tedy jednoho jediného zdroje: Hamásu.

Přestože o „loutkovém režimu“ fungování nevládních organizací v Gaze píšu v minulém čase, lze předpokládat, že vliv Hamásu v jejich vedení trvá i po eliminaci velké části jeho vedení a bojovníků během války v Gaze. 

Pochopení, jak funguje, není nepodstatné v kontextu chystaných obřích investic do obnovy Gazy, na kterých se bude podílet celý svět. Včetně zemí, v nichž je Hamás považován za teroristickou skupinu.

Tématu spolupráce vlád zemí svobodného světa s Hamásem bude věnována druhá část tohoto článku.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.