Historik Ivo Cerman, který se dlouhodobě věnuje době osvícenství a roli rozumu ve veřejné debatě, se ve svém textu vrací k otázce radikalizace v souvislosti s útokem v Pardubicích. Polemizuje s výkladem, který ji spojuje především se sociálními sítěmi, a upozorňuje i na vliv prostředí, v němž se formují postoje a názory. Pozornost přitom obrací k Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde podle něj dochází k názorovému vychýlení, jež omezuje prostor pro otevřenou a neideologickou diskusi. Text publikuje jako příspěvek k debatě o roli akademických institucí ve společnosti. Zároveň očekává, že jeho zveřejnění vyvolá vlnu nenávistných reakcí a osobních útoků na sociálních sítích. Pokud se zástupci FHS UK rozhodnou reagovat na text Ivo Cermana věcně a argumentačně, Info.cz jejich stanovisko rádo zveřejní.
Ohledně teroristického útoku v Pardubicích se nám tu šíří nová dezinformace. Údajně šlo o čin osamocených pachatelů, kteří se radikalizovali na sociálních sítích, a ne na univerzitách. Chápu, že pro řadu lidí zvenku je těžké uvěřit tomu, jak daleko zašla vstřícnost veřejných vysokých škol vůči palestinistickým organizacím a řada lidí zevnitř má zájem na tom, aby se o tom moc nevědělo. Ale pokud by toto gaslighting vyústilo v utužení cenzury na internetu, postihlo by to především kritiky palestinistů, zatímco pokud by stát začal vymáhat dodržování zákonů na půdě veřejných vysokých škol, palestinisté by přišli o zázemí. Připomeňme, že i Policie ČR vznesla obvinění za účast na teroristické skupině (§ 312 t.z.).
Připravená metodika svědčí o organizovanosti
O jakou organizaci v pozadí ale jde? Zkusme vyjít z toho, na čem se shodneme. Shodneme se na tom, že údajná organizace „Earthquake Faction“ je jen fiktivní značka. Vyjděme z činu samotného. Nic na něm nebylo spontánní. Upozorním vás na jeden detail. Všimli jste si, jak na videu, které pachatelé zveřejnili, ukázali na kameru papíry, které sebrali na stole v zapálené kanceláři? To nebylo spontánní. Jak se o pár dní později ukázalo, chtěli firmu LPP Holding vydírat pomocí výhrůžky, že zveřejní dokumenty, které údajně nalezli v kanceláři. To, že to udělají, věděli už v okamžiku, kdy při natáčení „spontánně“ vzali do ruky namátkový dokument a ukázali ho na kameru.
Všechno to byla součást předem vyzkoušené metodiky, jejíž cílovkou jste vy, občané ČR, stejně jako jí předtím byli občané Velké Británie, Belgie, Německa, a po nás občané Švýcarska. Tam všude proběhly útoky na izraelskou zbrojařskou firmu Elbit systems. Podobným způsobem „se“ organizuje kampaň „BDS“ za bojkot Izraele, a nejnověji jistá Hind Rajab Foundation organizuje v mnoha západních zemích, včetně České republiky, právní útoky na izraelské turisty. Nejen aby někoho odsoudila, ale aby doprovodnými zprávami podpořila zdání, že Izrael je pachatelem válečných zločinů.
Rukopisem“ těchto akcí je, že kombinují přímý útok s veřejnou mediální kampaní. Je to součást taktiky, kde hlavní zbraní není pistole ale kamera. A cílem není zabít protivníka ve střetnutí, ale dostat se vám do hlavy, našemu státu do jeho veřejných institucí a změnit zahraniční politiku našeho státu.
Počáteční body nití v tomto klubku zatím neznáme, ale známe některé viditelné koncové body, a z nich musíme vyjít. Tahání za tyto nitky nefunguje tak, že by někdo z ciziny řídil placeného agenta v ČR, a ten vykonal rozkaz. Spíše to funguje na základě poptávky a nabídky. Na vysokých školách nám vznikla určitá vrstva lidí, kteří buď touží po tom, ozdobit svou ekonomicky zajištěnou existenci akademiků radikálním postojem, jenž ale bude bez rizika.
Pak zde máme níže postavenou vrstvu lidí, kteří jsou v pozici spoluřešitelů grantů a OON, nebo jsou zatím v neziskovkách, ale doufají, že se spoluprací s angažovanými akademiky dostanou k dobře placeným místům. Je to pyramidová struktura.
Tomuto prostředí nabízí kdosi z americké levice, nebo Blízkého východu hotové marketingové produkty – hesla, online materiály, témata demonstrací, dokonce tzv. chants, tedy slova, která mají vykřikovat na demonstracích. Ale taky metodiku rekrutování, vymývaní mozků.
Ve zjistitelné online podobě šíří tyto materiály „mimoakademická“ sdružení, jako jsou Přátelé Palestiny, ISM nebo Palestinský klub, která ale pro jistotu vystupují anonymně. Nejsou to karikatury nosatých Židů jako v 19. století. Většinou je nositelem sdělení doprovodné slovo, zatímco obrázek má jen dojmout. Uvidíte zde třeba plačící arabskou matku a v textu se dozvíte, že izraelští vojáci mučí a znásilňují palestinské matky.
Z řad vysokých škol šířila tento vizuální materiál jen Filozofická fakulta v Olomouci, jejíž aktivisté se nestydí dávat k tomu videa ze svých seminářů v univerzitních prostorách. Podle děkana Jana Stejskala jde o prý o aktivitu studentstva. Podle záběrů i psaných materiálů, se na tom organizačně podílí ombudsmanka Michaela Antonín Malaníková a spolu s ní její zástupce Jaroslav Šotola.
Kdy FHS překročila práh institucionalizace
Zapojení ombudsmanstva je jen jedním příkladem institucionální podpory, kterou naše vysoké školy poskytují palestinistům. Jiným případem jsou rezoluce akademických senátů, nebo případy podpory na úrovni jednotlivých pracovišť. Překročení prahu mezi individuální občanskou akcí a institucionalizací si můžeme ukázat na příkladu Fakulty humanitních studií (FHS) UK v Praze, kde studoval jeden ze zadržených při útoku v Pardubicích.
Na této veřejné vysoké škole působí v řadách vyučujících řada jednotlivců, jejichž jména se objevovala mezi signatáři propalestinských petic a otevřených dopisů již od roku 2018. Mezi nejznámější patří Yasar Abu Ghosh, jenž krátce po genocidním útoku 7. října 2023 podle mého znechutil veřejnost skandálním rozhovorem pro Seznam Zprávy, kde plánovaný útok líčil jako nedorozumění, jež si prý vůbec nedokáže vysvětlit.
Poprvé se o kolektivní účasti studentů fakulty na palestinistickém hnutí hovořilo v souvislosti s demonstrací maskované mládeže na podporu Palestiny před budovou FHS dne 3. 5. 2024. Účastníci se nechali vyfotografovat a snímky se jim podařilo dostat do médií. Současně vydali na internetu prohlášení, že by Univerzita Karlova měla vyhodit odbornici na Izrael Irenu Kalhousovou. Děkanka FHS tehdy reagovala prohlášením, že vůbec nešlo o studenty fakulty, prý s nimi hovořila a byli úplně odjinud. Někdo zvenku. Média vysvětlení přijala a sdílela pod tituly „falešní studenti“. Život šel dál.
Pak ovšem přišlo výročí 7. října, kdy skupina českých akademiků soustředěných kolem Katedry Blízkého východu FFUK, vydala prohlášení Iniciativa za kritickou akademii (IZKA), jež bylo otevřeně prezentováno jako akce zaměstnanců vysokých škol a akademických pracovišť. Klíčová postava je íránista Jakub Koláček, na jeho jméno je registrována doména. Mezi signatáři se objevila řada vyučujících FHS. Od té chvíle se na teorii o falešných studentech zapomnělo.
Jak probíhalo rekrutování „studenstva“
Přitom se paní děkanka mohla sama přesvědčit, že ti falešní studenti už v dubnu hbitě rekrutovali reálné studentstvo z FHS v objektu blízko budovy. Na svém instagramu totiž tento kolektiv, jenž si říkal Academics against apartheid (AAA), zveřejnil pozvánku na setkání v galerii Světová na Praze 8. Jako člověk, který tuto scénu dlouhodobě sleduje, jsem se tam vypravil.
To, co jsem tam zažil, by se dalo označit za chladnokrevný marketing. Připadal jsem si jako když jsem jednou omylem dorazil na rekrutační akci Amway, která lanařila nové prodejce. Jen tady to však vše probíhalo anonymně, jako by organizátorky věděly, že dělají špínu. Prostředí veřejné galerie však akci dodávalo zároveň zdání legality. Přesto, žádná jména nesměla zaznít. Jak nám lektorky naznačily, prý kvůli špatným zkušenostem. Zároveň se zdálo, že o Palestinu vůbec nejde.
Většina času a péče byla věnována otázce našich zájmen, jsi on, ona, ono? Jak si přeješ oslovovat? Pak jsme se dověděli o řadě psychických asistenčních služeb, které nám nabízejí – člověk měl pocit, že je na terapii. Tohle je zřejmě láskyplný kolektiv, který se sešel jen proto, aby se o vás staral a poskytl vám porozumění, jež vám vaše okolí dosud upíralo. Zároveň dávaly každou druhou větou najevo, že jsou „z Karlovky“ a že „na Karlovce“ nejsou spokojené s úrovní angažovanosti.
V diskusi jsme si odhlasovali, že budeme mluvit anglicky. Pak jsme měli udělat dvojice a společně řešit nějaký rozstříhaný článek palestinistické autorky o vyhnání Arabů z Palestiny. Následně jsme měli mezi sebou svobodně diskutovat. Až na konci workshopu, když jsme se měli dovědět správné řešení, nám byla představená jakási palestinská studentka, která byla dosud v zákulisí, aby nám jako korunní svědek řekla, že ano, Palestinci jsou utlačovaní a ano, Izrael je nástroj kolonialismu.
Palestinci prý přijali s otevřenou náručí židovské uprchlíky před genocidou a ti se jim za to odvděčili tím, že jim ukradli domov. Pak jsme vyslechli tklivý příběh palestinské rodiny, jež musela odjet k lékaři a když se vrátili, Židé, kterých se před tím ujali, je nepustili dovnitř. Zbyly jim jen klíče. Ty klíče jsme si pak ukázali.
V kolektivu byla náboženská atmosféra, jež zcela vylučovala faktografickou diskusi. Tohle nebylo o historických faktech, ale o osobním statusu. Chceš být „in“, tak tohle musíš sdílet.
Vějíř fiktivních kolektivů a iniciativ
Podobná setkání probíhala v řadě jiných malých galerií, v klubech Crossclub a Argentinská 18 na Praze 7, nebo v klubu Ankali na Praze 10. Z akademické sféry se na takových akcích podílela vizuální socioložka Andrea Průchová Hrůzová, jež má na palestinskou propagandu grant od GAČRu. Tématem jejího projektu je „česká debata o dekolonializmu“. Když jsem GAČR upozorňoval na to, co pod hlavičkou grantu dělá a tázal se na deklarované cíle jejího projektu, bylo mi odpovězeno, že to podléhá obchodnímu tajemství. Vážně.
Téma „dekolonializmu“ nás dostává k žháři z Pardubic. V lednu 2025 oznámil propalestinský Deník referendum, že v Praze se otevře komunitní centrum jakéhosi Kolektivu Tadamun, jehož cílem bude poskytnout prostor pro debaty o dekolonizaci. Zde byl aktivní i onen zadržený žhář.
Nic z toho nechtělo vedení FHS UK vidět. Místo toho fakulta zabředávala stále hlouběji do kalných vod těchto neregistrovaných organizací. Žádný z těchto „kolektivů“ a „iniciativ“ není registrován, nevíme, kdo to je. Údajné „AAA“ vystupují anonymně, ale ani „IZKA“, která sdružuje propalestinské vyučující z vysokých škol, není nikde registrovaná.
FHS naplno vstupuje do palestinistického tábora
V novém Akademickém senátu FHS UK získali většinu zaměstnanci, kteří jsou signatáři těchto petic a tudíž zřejmě členy fiktivních „iniciativ“. Jedním z jejich prvních činů bylo, že 6. 2. 2025 přijali usnesení odsuzující petici Proti akademickému antisemitismu a vyjádřili podporu neregistrované Iniciativě za kritickou akademii.
Od tohoto okamžiku už nebylo potřeba pořádat propalestinská setkání v blízkých galeriích, akce se přesunuly přímo do budovy a konaly se pod záštitou FHS. Dne 14. 4. 2025 pořádala „IZKA“ na půdě FHS přednášku propalestinské „socioložky“ jménem Donatella della Porta s názvem „Moral Panic“, která pojednávala o tom, jak jsou propalestinské aktivity v Německu pošetile považovány za projevy antisemitismu. Paní Donatella argumentovala hlavně výčty toho, kolik cen a poct dostal ten, nebo onen člověk, jenž tvrdí, že propalestinská propaganda prý není antisemitismus.
Vzplanou na jihu vášně? Historik Cerman jde do boje s propalestinskými aktivisty na univerzitní půdě
Morální kolektiv FHS se však nebál vystrkovat drápy. Začátkem března 2025 podali propalestinští akademici z „IZKA“ kolektivní stížnost proti mně, kterou poslali Etické komisi Jihočeské univerzity, tedy mému zaměstnavateli. Byl pod ní podepsán i pan Yasar Abu Ghosh z FHS UK. Podala ji ovšem ombudsmanka z Olomouce Antonín-Malaníková, jakožto mluvčí „IZKA“.
Během léta vznikala další prohlášení, na nichž bylo možno pozorovat sbližování tohoto akademického kolektivu s „iniciativou“ zpěváka Tomáše Kluse a jeho manželky Tamary. Kdokoliv studoval na FHS UK v této době, viděl, že propalestinské aktivity jsou vedením fakulty podporovány, že palestinisti konají akce na půdě univerzity, že se přitom veřejně hlásí k netransparentním „iniciativám“ a „kolektivům“ a že akademici, kteří se tomuto trendu vzepřou, se stávají terčem veřejného zostuzování. Snad mohu prozradit, že na FHS si prožila krušné chvíle renomovaná odbornice na současný antisemitismus Blanka Soukupová, jež se nakonec rozhodla tuto instituci opustit
Opravdu si myslíte, že FHS UK je zcela bez viny?
