KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Evropští lídři se sešli ve Washingtonu s prezidentem Trumpem, aby rozhodli o dalším postupu v ukrajinské válce. Jednají v atmosféře nejistoty: Spojené státy zpochybňují své tradiční závazky a nad budoucností transatlantické spolupráce visí otazník. V sázce není jen osud Ukrajiny – ale samotná podstata evropské bezpečnosti.
Setkání v Bílém domě, jehož se vedle amerického a ukrajinského prezidenta účastní i vrcholní představitelé evropských zemí a NATO, je historicky bezprecedentní. Evropa stojí na rozcestí – a tentokrát není kam uhnout.
Stíny minulosti
Po desetiletí byl evropský bezpečnostní řád založen na přítomnosti amerických vojáků a na víře v pevnost euroatlantických vazeb. Tento řád se však nyní otřásá.
Spojené státy přesouvají pozornost do Indo-Pacifiku. Vztahy s Ruskem vnímají jako pragmatický nástroj a evropské zájmy ustupují do pozadí. Válka na Ukrajině je pro ně spíš obtěžující komplikací než existenční výzvou.
Evropa si nemůže dovolit zopakovat chyby minulosti. Na počátku 90. let, během války v Jugoslávii, pronesl Jacques Poos: „Toto je hodina Evropy, nikoli Američanů.“
Měla to být chvíle evropské emancipace. Skončilo to prázdnou frází. Evropa se ukázala roztříštěná, bez vůle jednat. Mír nakonec vynutily USA.
Trumpova dvojí hra i „double talk“
Dnes po třiceti letech stojíme před novou zkouškou. Ruská agrese testuje naši odolnost, jednotu i víru v hodnoty, na nichž Evropa stojí. Spojené státy – vedené prezidentem, který otevřeně zpochybňuje budoucnost NATO i jiných transatlantických vazeb – hledají cestu k dohodě s Kremlem.
Ne s Kyjevem. Ne s Evropou, ale s Moskvou. Donald Trump a jeho lidé nám dávají najevo, že dohoda s (ruským) agresorem je pro ně přijatelnější než solidarita s (ukrajinskou) obětí. Pro evropské lídry je takové jednání často nepochopitelné.
Jádro problému
Cílem washingtonské schůzky je vytvořit jednotnou strategii pro nadcházející rozhovory USA, Ruska a Ukrajiny. Problém je v tom, že ani Moskva, ani Kyjev nejsou připraveny válku ukončit za podmínek, které deklaroval nepřítel.
Ani jedna strana ještě nedosáhla svého „dna“ nebo nedostala dostatečný stimul uničit bolestný kompromis.
Zatímco Rusko má stále lidské, materiální i politické rezervy, vnitřní opozice prakticky zmizela a elity zůstávají loajální Putinovi, Ukrajina bojuje o holé přežití – válka není o území, ale o existenci. A právě tato asymetrie je jádrem problému.
Spojené státy přitom hrají dvojí hru. Tvrdá slova, měkká praxe. Dlouhodobé nadbíhání Moskvě ve jménu stability a „velké dohody“.
Trump opakovaně ignoroval příležitost na Moskvu zatlačit. Mohl, ale nikdy tak neučinil.
Zelenského v Bílém domě ponižoval, zatímco pro Putina na Aljašce měl jen slova chvály. Z toho nevyplývá nic dobrého. Pro Ukrajinu i Evropu je to nebezpečný signál.
Past jménem „bezpečnostní garance“
Co přesně bylo, je a bude dojednáno, zatím nevíme. Komuniké jsou vágní, atmosféra uzavřená. Jisté je jen jedno: Evropa musí počítat s tím, že americká diplomacie nemusí stát na její straně. Zájmy USA a Evropy se mohou rozcházet. Solidarita s Ukrajinou nemusí být samozřejmostí.
Objevuje se návrh, že Rusko by mohlo přijmout nabídku bezpečnostních garancí pro Ukrajinu – bez vstupu do NATO. Na první pohled vstřícný krok.
Jenže podobné závazky už existovaly. Budapešťské memorandum z roku 1994 slibovalo respektovat územní celistvost Ukrajiny výměnou za její jaderné odzbrojení. Sliby padly v roce 2014 i 2022. Ukrajina má nejeden důvod nevěřit.
Ani Rusko mír nehledá. Naopak stupňuje útoky. Pořád věří, že prodlužování války mu přinese výhodu. Další zásadní spor: Ukrajina chce nejprve příměří, pak mír. Rusko — s tichou podporou USA — chce mírovou smlouvu hned, i za cenu nátlaku na Kyjev.
Sporných bodů je víc než dost. Nelze čekat, že schůzka vynese průlom. Ale je jisté, že pro evropskou bezpečnost jsou washingtonské rozhovory klíčové. Evropa musí hrát aktivní roli a rozhodovat o vlastní budoucnosti — ne opakovat selhání z 90. let.
Poosova „hodina Evropy“ dnes znovu rezonuje. Tentokrát s naléhavostí, jakou neznala.
Stojíme uprostřed krize, která vyžaduje odvahu a jednotu. Máme možnost jednat sami za sebe. Ale pokud ji promarníme, zůstane znovu jen prázdná fráze. A dějiny si nás zapamatují jako ty, kdo si svou hodinu nechali utéct.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
