Komerční fašista? Možná. Ale chcete radši rusácké nácky?

Tomio Okamura končí? Dlouho se o tom spekuluje… Za sebe říkám, že pro Česko to vůbec nemusí být dobrá zpráva. Muže, který si vysloužil hanlivou mediální přezdívku „komerční fašista“ by mohli nahradit kovaní nacisté, navíc v barvách ruské trikolóry. Což nás přivádí k otázce: Jak se to má se vztahem mainstreamu a extrému, dobra a zla?

Během čtyř volebních období, jež se Okamura drží ve Sněmovně, si vybudoval pozici lídra radikálů. A zatímco komunisté zmizeli z vysoké politiky, jím založená SPD má pořád dost voličů, aby nespadla pod pětiprocentní hranici. Jaká je vlastně jeho role v systému? Ano, to není protimluv, on už je součástí standardního spektra. Sám mám pro něj a jeho lidi vcelku příznivé pojmenování. Říkám jim „domestikovaní extremisté“.

Vždy a všude existují tzv. protestní voliči, kteří se více či méně stavějí proti zavedeným pořádkům. Někteří je chtějí rovnou zbourat, jiní lépe přizpůsobit svým potřebám a zájmům. Ostatně takový je princip demokracie. Přičemž jejím nelehkým, nejednoznačným a nikdy nedokončený úkolem je rozpoznat, které názory nutno vytlačit na okraj, zatímco jiné se stanou součástí většiny, ať už proto, že se tím otupí jejich ostří, nebo přímo pomohou zlepšit politiku.

Abychom byli konkrétní, dnes u nás působí tyto hlavní narativy, jež jdou proti „hlavnímu proudu“: odmítání Green Dealu a migrační politiky EU, teorie Deep State, antiglobalismus, nejrůznější šarlatánství jako antivaxerství a to nejhorší nakonec - sympatie k Rusku a odmítání Západu jako takového. Ne všechny jsou nutně špatné. První dva sdílím a jsem v tom dokonce tvrdší, než většina členů SPD, takže jim občas se smíchem vyčítám „jací že vy jste extremisté“?

Ano, o tom co je mainstream a co extrém, často nerozhodují morální, právní ani rozumové normy. Ale prostě to, kdo má navrch. Ať už se tím myslí počet voličů, nebo převaha v mediálních a intelektuálních kruzích, která se udržuje dokonce navzdory přání většiny občanů -viz klimatismus a multikulturalismus. Aby nedošlo ke zmatkům, přidržím se ustálených nálepek (ať s nimi souhlasím, či ne) a provedu jejich kritickou analýzu ve vztahu k SPD.

Vcelku logicky se Okamurovci stavějí proti Zelenému údělu a masové migraci. Ale je na tom něco špatného? Na obojí mám stejný názor a myslím, že je dokonce většinový. A díky tomu, že si to hlavní české strany myslí rovněž, nemohla u nás na těchto tématech vyrůst dominantní partaj cejchovaná jako extremistická, jíž je třeba Alternativa pro Německo (v posledním průzkumu vede nad CDU v poměru 29 % ku 20 %).

Co se týká odporu k institucím liberální demokracie, to je vážně nebezpečné. Jenomže zde se extrém stává mainstreamem právě kvůli své voličské síle. V USA i v Česku vyhrávají volby politici, kteří zpochybňují soudní rozsudky, útočí na média, úředníky, neziskovky a celkově na elity. Označují je za „nepřátele lidu“, vyvolávají proti nim nenávist či se je dokonce snaží cíleně ničit skrze legislativní a vládní moc. V tom ale hraje SPD druhé housle.

Doktrína antiglobalismu, která v našem případě míří proti „Bruselu“, není ve své podstatě nezdravá. Jde spíše o míru. Eurosketicismus ODS je za mě OK (byť eurohujeři označuji za extremistickou i tuto stranu). Od SPD vidíme výstřelky typu „sorosovské spiknutí“ a stavění se do role husitů bránících „českou suverenitu proti zlé EU“. Když si však odmyslíme mnohdy hodně nehezký estetický dojem, jde v zásadě o legitimní nacionalistickou politiku.

Konspirační teorie se rozvinuly hlavně za covidu a netýkají se pouze Okamurovců. Podobě jako u klimatu a migrace ovšem za jejich expanzi může do značné míry „cenzurní“ přístup mainstreamu. A i když jako absolvent matfyzu mám k pavědě přirozeně značný odpor, dokážu pochopit, že mnozí těm nesmyslům uvěřili ze strachu a v důsledku špatného chování vlád. V SPD je navíc notně přiživili její spojenci, které si dala na kandidátku.

Nejhorší, nejodpornější, nejničivější je ovšem hlásání zášti proti Ukrajincům a servilita k ruskému diktátorovi. Paradoxně tohle není něco, co by měla SPD v genech (narozdíl od těch, které vytáhla na svých zádech do Sněmovny), ale nyní se proruské dezolátství stává jejím hlavním rozpoznávacím znakem. Proč? Prostě proto, že na něm trvá velká část jejích voličů a ona sama v koalici upadá. Kremlu se tedy chytá coby tonoucí stébla…

Podpora agresivního Ruska je u nás slabá, jde maximálně o 10 - 15 % hlasů, ovšem bohužel na nich zjevně Okamura velice závisí - a na SPD zase závisí vládní většina. Ve výsledku pak pár stovek tisíc „příslušníků ruské páté kolony drží pod krkem českou demokracii. To kdyby se AfD dostala k moci, může svůj prokremelský prvek potlačit. Pořád by jí zůstal Green Deal i migrace jako nosná témata a s nimi množství voličů, kteří nejsou žádní extremisté.

Můžeme se radovat, že máme v něčem rozumnější politiky než v Německu. Necpou lidem jako hřebíky do hlavy klimahysterii a migranty. Na druhé straně vládu nyní ovlivňují ti nejhorší z nejhorších, pro něž je SPD ještě příliš „měkká“, příliš prozápadní, příliš „proukrajinská“, příliš „protiruská“. Kromě toho Okamura nutně potřebuje k přežití Babiše, takže kryje jeho střet zájmů. Nenávidí se, ale potřebují se, tak se vzájemně vydírají… Kdo cukne první?

Můžeme v tom vidět parafrází odvěkého boje dobra se zlem. Ten nikdy nekončí a obvykle když zabouchnete dveře jednomu zlu, vleze k vám oknem, nebo se přetransformuje v jiné. Nenechali jsme vyrůst extremisty na válce s uhlíkem a migrantech. Avšak do Strakovy akademie se vplížil zadními vrátky rusácký smrad. Ještě horší ovšem je, že zpochybňování zásad právního státu se u nás stává mainstreamem. S čímž se Okamura svezl, leč nezačal s tím.

Za mě je předseda SPD „známým čertem“ a spíše bych se bál toho nového. Rozumím, že pro mnohé je ztělesněním všeho špatného v české politice. Sám tento názor nesdílím. Dlouho dokázal kanalizovat ty nejradikálnější hlasy a hrál tak v parlamentu stejnou roli jako mrchožrouti v přírodě, tedy sanitární. Bylo asi chybou znemožnit mu stát se v minulém volebním období místopředsedou Sněmovny, což místo uklidnění situaci naopak vyostřilo.

Máme si přát Okamurův konec, nebo setrvání? Ani jedno. Nevíme totiž, co přijde pak. Třeba ho nahradí skuteční nacisté, kteří opravdu budou sloužit Kremlu. Možná tím ovšem všechny vyděsí a nakonec přivedou české putinisty k trpkému konci. Naopak, když lídr SPD zůstane, může napáchat do konce volebního období v zájmu svého udržení šílené věci. Nebo se stane tvrdým kritikem Babišova střetu zájmů a ještě se promění v hrdinu.

Na politice je fascinující i děsivé zároveň, že v ní téměř nikdy nevybíráme mezi dobrem a zlem. Většinou volíme mezi dvěma nedokonalými možnostmi a teprve čas ukáže, která byla méně špatná. Každé rozhodnutí otevírá nové cesty a zavírá jiné. To, co dnes vypadá jako řešení, se může zítra ukázat jako problém. A naopak.

Proto bych byl opatrný s představou, že odchod Tomia Okamury něco definitivně vyřeší. Lidská hloupost, fanatismus ani touha po jednoduchých odpovědích z politiky nezmizí. Jen si najdou nové tváře, nové strany a nové vůdce.

Pokud Okamura skutečně míří ke konci své politické kariéry, měl by využít čas, který mu zbývá. Ne k dalším billboardům a marketingovým kampaním, ale k tomu, aby po sobě zanechal něco víc než pověst „komerčního fašisty“. Na to má pořád dost politického kapitálu i moci.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy, abyste rozpoznali, kdo je ďábel a kdo čert. Díky.