KOMENTÁŘ JANA MALINY | Příběh zesnulého amerického senátora Lindseyho Grahama rozhodně není černobílou pohádkou. Určitě se ale jedná o fascinující lidské i politické drama, jak se z morálního jestřába staré školy stal tvrdý a pragmatický obchodník, který musel změnit jazyk i taktiku, aby zachránil ukrajinskou věc v éře Donalda Trumpa. S jeho smrtí ztratil Kyjev víc než jen spojence. Ztratil člověka, který uměl americkému prezidentovi vysvětlit, proč je přežití Ukrajiny v jeho vlastním zájmu.
V diplomacii se spojenci měří tím, jak často přijedou, když se zrovna nerozdávají medaile, ale když teče krev. Lindsey Graham přijel do Kyjeva od začátku plné ruské invaze desetkrát. Během těchto cest si vybudoval s prezidentem Zelenským vztah, který sám ukrajinský lídr po Grahamově smrti popsal jako „neustálý dialog“.
Nebyl to ale dialog dvou snílků. Graham byl politický těžkotonážník, který pochopil to, co mnoha evropským lídrům unikalo: pokud má americká vojenská pomoc přežít tekuté písky washingtonské politiky, nesmí se spoléhat jen na vznešené řeči o obraně demokracie. Musí se přeměnit v tvrdý byznys.
Od morálního jestřába k politickému obchodníkovi
Na začátku své protiruské cesty patřil Graham ke klasické „mccainovské“ škole. Byl to tvrdý jestřáb (či hard-liner, chcete-li). Už v roce 2017 stál za návrhem zákona, který měl Trumpově exekutivě znemožnit jednostranné uvolnění protiruských sankcí. A v roce 2022 to byl on, kdo dotlačil americký Senát k jednomyslnému přijetí symbolické rezoluce požadující označení Ruska za státního sponzora terorismu. Pro Moskvu by to byla podle jeho slov „noční můra“.
Jak se ale blížily volby v roce 2024 a nálada v Republikánské straně se měnila, Graham svůj postoj přerámoval. Aby Ukrajinu v debatě zachránil, stal se z něj doslova jakýsi transakční broker. Česky neobratně by se dalo říct asi makléř usnadňující transakce. Pochopil, že musí podporu Kyjeva „přeložit do trumpovštiny“.
Začal razit tezi: už žádné almužny, jen nízkoúročené a odpustitelné půjčky. V Kongresu tlačil na zákony (jako Transferring Illicit Assets to Ukraine Act), které by Ukrajině posílaly peníze ze zabaveného ruského majetku, takže by američtí daňoví poplatníci nezaplatili ani cent. A co víc, začal Kyjev prodávat jako strategickou ekonomickou příležitost.
Trilióny v lithiu a ucho Donalda Trumpa
Nejcennější Grahamova role se totiž odehrávala za zavřenými dveřmi. Jak odhalily pozdější reportáže magazínů TIME a The Atlantic, byl to právě on, kdo v zákulisí pomáhal tlačit na kritickou dohodu o ukrajinském nerostném bohatství.
Graham věděl, že na nového prezidenta platí jazyk obchodních dohod (Trumpův pověstný deal-making). Podle zákulisních informací tak přesvědčoval Trumpa, aby ukrajinský vzdor nevnímal jako zátěž, ale jako investici do strategických ložisek lithia a titanu v hodnotě bilionů dolarů.
Tento pragmatický přístup znamenal přechod od teze „braňme hodnoty“ k tezi „braňme americké zájmy a návratnost investic“. Graham byl tak pro Kyjev podle slov ukrajinského poslance Oleksandra Merežka tím absolutně „nejbližším spojením“ k Trumpovu vnitřnímu okruhu.
Hořké pilulky a katastrofa v Oválné pracovně
Tento vztah ale rozhodně nebyl, řekněme, bez obláčků. Lindsey Graham sloužil americkým zájmům a porážce Vladimira Putina, rozhodně ale nebyl bezvýhradným přítelem Volodymyra Zelenského – a když usoudil, že Kyjev nečte washingtonskou realitu správně, neváhal rozdávat rány.
V srpnu 2023 například tvrdě a pro Kyjev velmi nepříjemně tlačil na to, aby Ukrajina i přes zuřící válku a stanné právo uspořádala volby. Zřejmě tím chtěl americkému publiku dokázat, že Ukrajina funguje demokraticky, čímž ale do ukrajinské vnitřní politiky vnesl nebezpečnou destabilizaci.
Zásadní zlom pak přišel koncem února 2025. Po katastrofální schůzce mezi Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským v Oválné pracovně se Graham dočasně ostře otočil proti Kyjevu. Schůzku nazval „naprostou katastrofou“.
Podle zákulisních zpráv přitom Zelenského předem instruoval, aby byl k Trumpovi maximálně uctivý a nenechal se vyprovokovat. Když to neklaplo, Graham dal najevo, že jeho pomoc má své limity. Přesto ale nikdy nenechal ukrajinskou věc padnout a k roli mediátora se rychle vrátil.
Zatykač z Moskvy jako odznak cti
Nebylo dne, aby Graham ve svém boji proti Kremlu polevil. Rusko na něj v roce 2023 vydalo zatykač a zařadilo ho na seznam hledaných osob. Byla to reakce na jeho výrok v Kyjevě, že umírající Rusové jsou tou nejlepší americkou investicí.
Zatímco jiní by se možná zalekli, Graham tento ruský zatykač nosil na pomyslné klopě saka jako svůj nejcennější čestný odznak a slíbil, že bude stát při Ukrajině, dokud neodejde poslední ruský voják.
Jeho snaha o tlak na Moskvu nepolevila ani v posledních dnech jeho života. Neustále tlačil na přijetí svého nejdůležitějšího návrhu (Sanctioning Russia Act of 2025), který měl uvalit drastická 500% cla na každou zemi, která by obchodovala s ruskou energií. Sliboval „sankce, které lámou kosti“.
Zemřel náhle 14. července 2026. Pouhý týden předtím, po své jubilejní desáté cestě do Kyjeva, oznámil, že dosáhl v otázce sankcí dohody s Bílým domem.
S odchodem Lindseyho Grahama ztratila Ukrajina mnohem víc než jen vlivného senátora s 85 spolupředkladateli za svými zády. Ztratila muže, který uměl propojit starou republikánskou jestřábí tradici s nevyzpytatelnou Trumpovou realitou.
Ukázal světu, že svoboda a státní suverenita se někdy nezachraňují jen vznešenými ideály, ale i tvrdým, arogantním a dokonale načasovaným politickým kšeftem.
Jak s oblibou sám říkám, „jako tolernatní konzervativec počítám výsledek.“ A přeně v tom byl Lindsey Graham nepřekonatelným mistrem.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
