Fakta jsou nudná, mýty šokují: Jaké narativy formují americkou migrační politiku?

KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Debata o roli imigračních institucí ve Spojených státech patří v posledních letech k nejpolarizovanějším tématům americké politiky. Zatímco jedni zdůrazňují potřebu „pevné ruky“ a tvrdého prosazování imigračního práva, druzí upozorňují na rizika spojená s nárůstem pravomocí federálních agentur a s rétorikou, která často překračuje rámec faktů. V centru této diskuse stojí zejména Imigrační a celní úřad (ICE), jehož činnost se stala symbolem širšího sporu o podobu americké imigrační politiky.

ICE je přitom obklopen nejen politickými očekáváními, ale také řadou mýtů, které se opakují v médiích i veřejném prostoru. Tyto narativy – od tvrzení o údajné kriminalitě migrantů až po představu ICE jako neutrálního technického orgánu – zásadně ovlivňují způsob, jakým americká společnost vnímá migraci i samotné federální instituce. Následující text se proto zaměřuje na tři nejčastější argumenty, které se v debatě objevují, a konfrontuje je s dostupnými daty a empirickými poznatky.

Migranti jako bezpečnostní hrozba USA

V americkém veřejném prostoru se v uplynulých letech opakovaně objevují výroky, které vytvářejí dojem, že většina migrantů v USA představuje kriminální nebo bezpečnostní riziko. Podle americké neziskové organizace The Marshall Project, která v roce 2024 analyzovala více než 350 000 veřejných výroků Donalda Trumpa o migraci, se v jeho projevech opakovaně objevují výrazy jako „migrující zločinci“, „nelegální monstra“, „vrahové“ či „členové gangů“, kteří „otrávili naši zemi“.

Tento typ rétoriky se však neobjevuje pouze u něj – podobně vyhrocené a polarizující formulace zaznívají i od dalších republikánských představitelů, například texaského guvernéra Grega Abbotta, floridského guvernéra Rona DeSantise nebo senátora za Texas Teda Cruze.

Poprava na ledu a botoxová Barbie. Jak systém selhal v případu Goodová

Problém těchto výroků je dvojí. Jednak se šíří do médií a nebezpečně „zaplevelují“ obsah veřejné debaty v USA. Vytváří „normu“, která není podložena „tvrdými“ daty – přesto jí mnozí lidé uvěří. Veřejné statistiky jednoznačně ukazují, že většina osob zadržených americkými úřady nemá žádnou trestní minulost a že míra kriminality mezi imigranty je dlouhodobě nižší než u rodilých Američanů. 

Například v Texasu, který jako jediný vede detailní data o občanství a legálním statusu pachatelů trestných činů, mají nelegální imigranti o 37 % nižší kriminalitu než rodilí Američané. U legální imigrantů je kriminalita nižší o 57 %.

To platí i u druhé generace migrantů, která bývá označována v procesu integrace do většinové společnosti za problematičtější. Faktem je, že jejich kriminalita se přibližuje průměru americké populace, nikoli nad něj.

Vytváření dojmu „krize“ jako nástroje k ospravedlnění tvrdších zásahů

Ruku v ruce s výroky, které z migrantů činí bezpečností hrozbu pro Spojené státy, se mezi představiteli Trumpovy administrativy objevují tvrzení, podle kterých země čelí „bezprecedentní migrační krizi“. Ta údajně dosáhla takových rozměrů, že ohrožuje bezpečnost, stabilitu i samotnou existenci země.

V politických projevech se objevují formulace o „invazi“, „ztrátě kontroly nad hranicí“ či „kolapsu systému“, které mají vyvolat dojem, že situace je natolik závažná, že vyžaduje mimořádně tvrdé zásahy. 

V lednu 2025 Donald Trump vyhlásil „národní stav nouze na jižní hranici Spojených států“. Dle jeho slov došlo k „ohrožení suverenity“, protože jižní hranici „zaplavují kartely, zločinecké gangy, známí teroristé, obchodníci s lidmi, pašeráci, neprověření muži ve vojenském věku z nepřátelských zemí a nelegální drogy, které škodí Američanům i samotné Americe.“

To jsou mimořádně závažná slova. Pokud by byla pravdivá a USA čelily krizi, umožňovala by legitimizovat tvrdší zásahy, posilovat federální agentury a činit takové kroky, které by za běžných okolností čelily mnohem větší veřejné i institucionální kontrole. Jenže dostupná data hovoří o něčem jiném.

Statistické přehledy amerických úřadů ukazují, že počet nelegálních překročení hranice byl již před nástupem Donalda Trumpa (v roce 2016) jedním z nejnižších v moderní historii. Podle dat americké Celní a hraniční ochrany (CBP) bylo v roce 2016 zaznamenáno 408 870 zadržení na jižní hranici. V roce 2000 jich bylo 1,64 milionu.

Podobně je tomu i u přehledů nelegálně žijící migrantů v USA. Jejich počet dlouhodobě stagnoval nebo dokonce mírně klesal ještě před nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu. Podle Pew Research Center žilo v USA v roce 2007 přibližně 12,2 milionu „nelegálů“. V roce 2016 to bylo 10,7 milionů.

A pro ilustraci ještě jeden více než ilustrativní údaj, který zcela vyvrací teze o ztrátě kontroly nad jižní hranicí. Ze statistik CPB vyplývá, že v letech 2014 až 2016 bylo 85 až 90 % osob pokoušejících se o vstup do USA zadrženo nebo odrazeno. To je jedna z nejvyšších úspěšností v historii této federální agentury.

ICE je „obyčejným“ orgánem, která jen prosazuje naplňování zákona

Představitelé ICE se na svých vlastních stránkách prezentují jako standardní a ryze apolitická instituce. V podobném duchu některé konzervativní analytické organizace (např. The Heritage Foundation) popisují ICE jako „profesionální orgán činný v trestním řízení“ nebo jako „nepolitický orgán prosazující imigrační právo“.

Kritici však upozorňují, že takové charakteristiky odpovídaly spíše dřívějšímu fungování agentury. Například nezisková organizace „American Immigration Council“ poukazuje na to, že ICE od nástupu Donalda Trumpa expandovala natolik, že již přestala fungovat jako „technický správní orgán“ a stal se z ní „mocný nástroj imigrační politiky, jehož činnost probíhá s omezeným dohledem a rostoucí politickou orientací.“

Incident v Minneapolis možná nebyl náhodným excesem, ale krokem k destabilizaci řádu v USA

Znepokojivá čísla nárůstu moci ICE lze doložit z vládních statistik. Pokud jde o počet detencí jednotkami ICE, dosáhl svého vrcholu v lednu 2026 (přibližně 73 tisíc osob). Ve srovnání s obdobím před nástupem současné administrativy jde o nárůst o zhruba 84 %. Dvojnásobně vzrostl také počet zadržených osob bez jakéhokoli trestního záznamu nebo osob, které nebyly původním cílem zásahu (tzv. collateral arrests). 

Tato a mnohá další čísla ukazují, že z ICE se stal aktivní nástroj Trumpovy imigrační politiky, nikoli jen pasivní orgán, který vymáhá právo a pořádek.

Debata o roli ICE tak odhaluje víc než jen spor o podobu imigrační politiky. Ukazuje, jak snadno mohou politické narativy přehlušit fakta a jak rychle se z technické instituce stává symbol širšího ideologického střetu. Tvrdá rétorika o „invazi“ či „kriminalitě migrantů“ vytváří realitu, která s tou skutečnou často nemá mnoho společného, přesto zásadně formuje veřejné mínění i politická rozhodnutí. 

Právě proto je nezbytné vracet se k datům a nenechat se unášet obrazy krize, které vznikají spíše na politických pódiích než na hranici samotné.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

sinfin.digital