KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Když se novináři, politologové a další odborníci na americkou politickou scénu snažili rozebrat příčiny vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v listopadu 2024, opakovaně upozorňovali na neschopnost demokratů zajistit si pozornost významných podnikatelů a jejich společností. Právě jejich vliv a „dosah“ mohl v jinak relativně těsném volebním výsledku sehrát klíčovou roli.
V komentáři se dozvíte:
Seznam těch, kteří nemalou částkou přispěli na inauguraci Donalda Trumpa, nebyl vůbec krátký. Nejvíce mediální pozornosti však poutá osobnost Elona Muska. Nejen proto, že je nejbohatším mužem planety a jedním z nejštědřejších „donorů“ republikánů, ale především tím, že Musk přijal nabídku aktivně vstoupit do politiky a stal se významným členem týmu úřadujícího prezidenta.
Vývoj posledních dní a týdnů ale jasně ukazuje, že doby největšího přátelství mezi „nejmocnějším“ a „nejbohatším“ mužem planety jsou věcí minulosti.
Vyplývá to mimo jiné z textu, který zveřejnil server Politico – Proč zmizel Musk z centra pozornosti? Autorky Jessica Piperová a Holly Otterbeinová v něm analyzují četnost společných setkání Trumpa s Muskem a prohlášení či příspěvků na sociálních sítích, kdy jeden odkazoval na druhého.
V minulosti, tj. přinejmenším od vrcholné fáze volební kampaně před prezidentskými volbami v listopadu 2024, se na sociálních sítích nebo přímo na volebních setkáních s občany veřejně ujišťovali, jak se navzájem milují.
I love @realDonaldTrump as much as a straight man can love another man
— Kekius Maximus (@elonmusk) February 7, 2025
Po Trumpově inauguraci v lednu 2025 byl Musk jmenován coby neformální (a technicky vzato neplacený) „zvláštní vládní zmocněnec“ do vedení Ministerstva pro efektivitu vlády (DOGE) – poradního orgánu prezidenta, jehož deklarovaným cílem bylo snižovat vládní výdaje, resp. zvyšovat efektivitu státní správy.
Zpočátku se mohlo zdát, že vše funguje: Musk se účastnil bezmála každého brífinku v Bílém domě a prezident Trump jej zmiňoval ve svých veřejných vystoupeních nebo příspěvcích na sociálních sítích „každých pár dní“.
Nicméně, jak upozorňuje Politico: „Muskova velmi viditelná přítomnost ve Washingtonu skončila… [a Muskův monopol] na politický diskurz, zpravodajství a sociální média se rozpadl.“
Musk svou porážku de facto přiznal a lze očekávat jeho návrat do světa podnikání. Důvodů neúspěchu může být více, ale nelze si nevšimnout, že v politice se mu během ani ne půl roku příliš nedařilo. Například sliboval, že „osekáním“ federálního rozpočtu dokáže nalézt úspory ve výši nejméně dvou bilionů amerických dolarů.
DOGE dle vlastních statistik nakonec daňovému poplatníkovi ušetřilo „jen“ 170 miliard dolarů, jenže toto číslo nikdy nedokázalo doložit.
A tak sám Musk musel již na konci dubna připustit, že DOGE „nebylo tak efektivní, jak by si přál“. Navíc jeho opatření se stala vysoce nepopulární u veřejnosti, protože docházelo k propouštění vládních zaměstnanců (většinou těch s nejmenší pracovněprávní ochranou), rušení existujících předpisů, smluv, grantů a doslova paralýze některých institucí (např. USAid).
Muskovi se nedařilo ani v roli politického sponzora (jak jsem psal dříve), když neúspěšně „nainvestoval“ závratných 25 milionů dolarů do kampaně republikána Brada Schimela ve volbách do Nejvyššího soudu státu Wisconsin.
Tato ani další porážky (např. doplňující volby do Senátu v Pensylvánii) Muska „nebolely“ ani tak finančně jako v rovině politické prestiže: nedokázal „zařídit“ porážku demokratického protivníka, ačkoli svým republikánům nabídl zjevně větší obnos financí na politickou kampaň, než o jakém mohli demokraté jen snít.
A přesto, jak naznačuje britský novinář Gideon Lichfield ve své analýze pro časopis Foreign Policy, „Musk“ možná sehrál přesně tu roli, která od něj byla očekávána: stal se „užitečným idiotem Donalda Trumpa“. Sedl na „lep“ těm republikánům, jejichž cílem nebylo ani tak omezit nadbytečné výdaje státu, jako spíše ovládnout veškeré instituce federální byrokracie.
Klíčovou roli zde sehrával Russell Vought, ředitel Úřadu pro správu a rozpočet, samozvaný „křesťanský nacionalista“ a jeden z klíčových tvůrců Projektu 2025 – krajně pravicového plánu reformy (nejen) státní správy, který byl „tak toxický, že se ho Trump v předvolební kampani zřekl“. Jen na oko, samozřejmě.
Ve skutečnosti to byl právě Vought, který si – dle Lichfielda – vytipoval Muska, protože byl vysoce sebevědomý a hluboce přesvědčený o svém poslaní. Cožpak to nebyl on, kdo vybudoval SpaceX nebo Teslu navzdory všem kritikům? Cožpak to nebyl on, kdo dokázal „ovládnout“ Twitter (dnes „X), i když omezil počet zaměstnanců o čtyři pětiny, a přesto zachoval jeho víceméně bezproblémové fungování?
Podle Lichfielda, když v létě 2024 Trump nabídl Muskovi, že mu v případě svého zvolení prezidentem vytvoří DOGE, nikdy žádný skutečný plán na omezení federální byrokracie neexistoval. To si mohl jen naivně myslet Musk sám.
Ve skutečnosti existovala touha MAGA republikánů získat nad vládou a jejími institucemi plnou kontrolu. Ostatně jak sám Vought v jednom svém projevu prohlásil: „My chceme, aby úředníci byli traumatizováni. Chceme, aby se jim ráno po probuzení nechtělo do práce.“
Musk z této perspektivy odvedl skvělou práci. Možná, že si znepřátelil některé spolustraníky a rozhádal i členy Trumpovy administrativy, ale v očích MAGA voličů svůj úkol splnil.
„Vysušil bažinu“ Washingtonu, oslabil fungování federálních institucí a zbavil zemi domnělých levičáků, kteří prostřednictvím „hlubokého státu“ (deep state) příliš dlouho ovládali Spojené státy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
