Kdo je moje matka? Pro jedny sen o rodině, pro OSN obchod s lidmi. Zpráva žádá jeho okamžitý konec

Svět je v otázce takzvaného náhradního mateřství velmi rozdělený. Zatímco například v americké Kalifornii jde prakticky o legální obchod, v němž náhradní matka dokonce ani nemůže ustoupit ze smlouvy a dítě si ponechat, Itálie jakékoliv formy toho obchodu trestá, a to i v případě, že si obyvatelé země objednají službu náhradní matky v zahraničí.

Náhradní mateřství je v Evropě zakázáno například i ve Francii a Španělsku, ve Velké Británii, na Ukrajině a Řecku jsou zákony v této oblasti naopak velmi liberální. A to pochopitelně vede k přeshraniční turistice.

Velmocí náhradního mateřství je Ukrajina, kde ženy rodí děti zájemcům ze západních zemí. Česko je zase celosvětově proslulé jako země, do níž si kvůli velmi liberálním zákonům jezdí tisíce cizinců a cizinek pro takzvaně darovaná vajíčka pro umělou reprodukci.

Zároveň jsme byli donedávna státem, kam (jak ukázala takzvaná operace Španěl) jezdila řada ukrajinských náhradních matek porodit děti objednavatelům, v českém případě zejména homosexuálním párům ze Západu. 

Jinak ale v Česku podle některých právníků panuje právní vakuum, v němž není postoj státu k náhradnímu mateřství jasně definován, což vede k různým výkladům trestnosti či legality tohoto procesu.

Asi neznámějším příkladem využití služby náhradní matky je bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který si tímto způsobem se svým partnerem pořídil dceru.

Pohled na služby náhradních matek je každopádně velmi kontroverzní. Zastánci náhradního mateřství v této službě vidí většinou uplatnění práva na rodičovské štěstí pro ty, které vlastní děti mít nemohou (třeba kvůli homosexuální orientaci), kritici naopak považují tuto službu za druh vykořisťování žen a vlastně i dětí. 

Náhradními matkami se totiž v naprosté většině stávají ženy, které akutně potřebují peníze a objednavateli lidé, kteří jim tyto peníze mohou dát (nikoliv naopak). Nejedná se tedy o žádný altruismus, ale o běžný obchod, který – jak tvrdí kritici – by se neměl týkat lidského těla.

Už v roce 2023 podepsala zhruba stovka odborníků ze 75 zemí takzvanou Casablanskou deklaraci, která požaduje celosvětový zákaz náhradního mateřství. Mezi signatáři petice byla i česká zástupkyně v Bioetické komisi Rady Evropy, psycholožka Hana Konečná.

K této výzvě se v trochu jiné formě aktuálně připojila i zvláštní zpravodajka OSN pro násilí na ženách a dívkách Reem Alsalemová. Ve své zprávě, která má sloužit jako podklad pro letošní Valné shromáždění OSN (začínající 9. září), vyzývá světové společenství k univerzálnímu zákazu náhradního mateřství a tvrdému postihu těch, kteří tento druh obchodu organizují.

„Praxe náhradního mateřství se vyznačuje vykořisťováním a násilím páchaným na ženách a dětech, včetně dívek. Posiluje patriarchální normy tím, že komodifikuje a objektivizuje ženské tělo a vystavuje náhradní matky a děti závažnému porušování lidských práv,“ napsala Alsalemová.

Vyzývá státy světového společenství, aby „na mezinárodní úrovni podnikly kroky k vymýcení náhradního mateřství ve všech jeho formách“. Než se tak stane, doporučuje zpravodajka OSN některé kroky k omezení negativních důsledků toho, že se obchoduje s ženskými těly.

Měla by být například zcela zakázána reklama na služby náhradních matek. Zároveň by měly být ženy, které porodí objednavatelům, v legislativě považovány za biologické matky dítěte a převod rodičovských práv by byl možný až ve stanovené lhůtě po porodu.

Například v již zmíněné Kalifornii se rodiči stávají automaticky ti, kteří za službu náhradní matky zaplatili, rodička nemůže „smlouvu“ zrušit a dítě si ponechat.

Důležitou pasáží zprávy je apel na posílení práv dětí, narozených náhradním matkám. „Zajistit, aby nejlepší zájem dítěte byl primárním hlediskem ve všech rozhodnutích týkajících se rodičovství a péče,“ píše se ve zprávě. 

Podle kritiků náhradního mateřství se málo myslí na pocity dětí, které jsou konfrontovány s faktem, že žena, která je porodila, není jejich matka. A vlastně matku v klasickém slova smyslu nemají.

Řada států také dnes neumožňuje, aby dítě dohledalo svou náhradní matku a osoby, které se v celém procesu na jeho zrození a početí podílely. Protože jinde je přístup k těmto údajům benevolentnější, vede to k právnímu chaosu a psychickým problémům dětí, pátrajících po své vlastní identitě. 

„Zřídit a vést registry dárců vajíček a spermatu a zpřístupnit tyto informace dětem narozeným náhradním mateřstvím,“ doporučuje Alsalemová.

Všechny tyto navrhované kroky ale považuje pouze za dočasné řešení, po kterém musí přijít univerzální zákaz náhradního mateřství. 

Výrazná rozdílnost legislativy v různých zemích totiž vede k uplatňování „salámové metody“, kdy si objednavatelé zaplatí službu náhradní matky tam, kde je to legální, a pak se dožadují práv na uznání rodičovství i tam, kde tato služba není povolena.

Klasickým případem tohoto druhu byl nedávno britský pár seniorů (oba ve věku 72 let), kterým porodila dítě náhradní matka v Kalifornii a oni pak dosáhli toho, že jejich rodičovská práva uznal i britský soud. 

Přesto, že soudkyně vyjádřila značné pochybnosti nad tím, jak dokáží dítě vychovat sedmdesátníci, dospěla k názoru, že když už je dítě za těchto okolností na světě, je lepší dát mu určitou právní jistotu než ho vystavit nejistotě.

Alsalemová se ale ve své zprávě přiklání spíše k příkladu Itálie, která kriminalizuje náhradní mateřství i tehdy, když si tuto službu Italové objednají v zahraničí. Pokud by tedy pár seniorů (z britského případu) požádal o uznání rodičovství italské soudy, nejen že by neuspěl, vystavil by se zároveň trestnímu stíhání.

Zpráva zvláštní zpravodajky OSN není právně ani jinak závazná, neznamená to tedy, že by ji OSN musela přijmout jako oficiální deklaraci či výzvu světovému společenství. 

Náhradní mateřství má i řadu příznivců a propagátorů, kteří se snaží prosadit názor, že se jedná naopak o humánní akt, sloužící k naplnění rodičovského štěstí u lidí, kterým je z různých důvodů přírodou odepřeno.

Na druhou stranu může být zpráva zpravodajky OSN možná i jedním z důležitých vodítek pro chystanou úpravu legislativy v jednotlivých zemích, včetně Česka. I v tuzemsku se někteří politici pokoušejí dát náhradnímu mateřství určitý právní rámec. A tato snaha bude nepochybně pokračovat i po nadcházejících parlamentních volbách.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.