„Přísahal věrnost Sovětskému svazu.“ Kádrování Pavla kvůli přísaze je naprostý nesmysl

S tou vojenskou přísahou je to totiž ošidné. Když někdo někomu obecně přísahá, je to považováno za jakýsi závazný akt, jehož porušení je na rozdíl od běžné lži obzvlášť zavrženíhodné. A platí to u dětí stejně jako u dospělých.

Miliony českých a slovenských mužů ale musely (až na malé výjimky) skládat přísahu, která jim (opět až na výjimky) příliš nevoněla. Každý, kdo dosáhl dospělosti před rokem 1989 a nastoupil na povinnou vojenskou službu, musel na vojně přísahat věrnost socialismu. Ani já nejsem výjimkou.

„Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa,“ stálo v první větě přísahy, kterou jsme se museli naučit nazpaměť.

V přísaze (celý text zde) jsme se dále mimo jiné zavazovali k tomu, že budeme bránit socialistický řád po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí.

Popravdě neznám nikoho z mé generace, kdo šel za socialismu na dva roky (případně na rok) na vojnu a tento text přísahy odmítl podepsat.

I kdyby někdo našel tu odvahu, valný smysl by to nemělo. Vojnu by musel odsloužit, ať už s přísahou nebo bez ní, navíc by mu pravděpodobně ještě hrozilo vojenské vězení. Socialismus bychom odmítnutím vojenské přísahy určitě nerozbourali.

Přesto si šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl evidentně myslí, že ti, kdo na vojně přísahali věrnost socialismu, se morálně provinili. Neřekl to sice o nás, obyčejných „záklaďácích“, nýbrž o prezidentovi republiky, původně vojákovi z povolání, to ale na celé věci nic nemění.

Podle Plesla si prezident na jednu stranu dovoluje hodnotit morální kvality neúspěšného kandidáta na ministra zahraničí Filipa Turka, na druhé straně má sám máslo na hlavě. „Člověk, který přísahal věrnost Sovětskému svazu, připravenost položit život za socialistický tábor, chce zkoumat morální kvality nějakého člověka?“ divil se v televizní diskusi Jaroslav Plesl v narážce na Pavlovu vojenskou přísahu. 

Máme se tedy všichni, kdo jsme byli za socialismu z donucení na vojně a přísahali věrnost socialismu, cítit jako morálně vadní přisluhovači totalitního režimu?

Pikantní je na tom mimo jiné i fakt, že vojáci z povolání, kteří chtěli zůstat v armádě i po roce 1989, podepisovali novou, „demokratickou“ přísahu, která prakticky rušila tu socialistickou. Jinak nemohli pokračovat ve vojenské kariéře.

Nás, klasické záklaďáky, ale armáda po odchodu do zálohy paradoxně nikdy nevyzvala k tomu, abychom socialistickou přísahu odvolali. Pokud bych hnidopišsky trval na tom, že co se jednou odpřisáhne, to se musí dodržovat, pak bych jako voják v záloze nikdy nemohl obrátit hlavu na Východ. Jedině na Západ. A to ve jménu obrany socialismu, který už neexistuje ani v Rusku.

Samozřejmě se jedná o velkou nadsázku. Na druhou stranu to ale ilustruje, jak nesmyslné je používání příkladu vojenské přísahy v socialistické armádě jako nějakého morálního poklesku, za který by se měl člověk stydět. Přes osobní známost s Jardou Pleslem bych si dovolil s jeho názorem polemizovat.

Pokud bychom přejali jím nastíněnou premisu, pak by největší hrdinové a bojovníci proti socialismu byli ti, kteří se vojně nějakým způsobem vyhnuli (třeba získáním takzvaných papírů na hlavu). Naopak ti, kteří se po přísaze museli dva roky plahočit někde u „bigošů“ v Žatci, by se dopustili morálního poklesku. A to dokonce takového, že by je měl diskvalifikovat z veřejných politických funkcí. No, není to trochu přehnané?

Jaroslav Plesl na druhou stranu nechtěně otevřel jiné zajímavé téma, a tím je obecně funkce a platnost vojenské přísahy. Ta vlastně vždy představovala jakýsi velkolepý akt, stvrzující připravenost vojáka bránit vlast a dané hodnoty.

Jenže jak ukazuje česká historie, až tak úplně vážně se přísaha brát nedá. Příkladů je mnoho.

Když vypukla první světová válka, přísahali čeští vojáci, rukující na frontu v barvách rakousko-uherské monarchie, před Bohem všemohoucím „věrnost Jeho apoštolskému Veličenstvu, svému nejosvícenějšímu panovníkovi, z boží milosti císaři rakouskému .... „

Ti z českých vojáků c. k. vojska, kteří přestoupili k nově vzniklým československým legiím v zahraničí, už v roce 1917 ve své nové přísaze deklarovali neplatnost původní rakouské přísahy s tím, že „rozbíjí na vždy pouta, jež nás vázala k habsburské říši a k říši Rakousko-Uherské“.

Po nástupu komunistické totality v roce 1948 zase první vojenská přísaha v socialistickém Československu vyhrožovala všem, kdo jí poruší „přísným trestem lidově demokratického zákona, obecnou nenávistí a opovržením „pracujícího lidu“.

Současná přísaha v Armádě ČR, shrnutá do pěti vět, je vlastně ze všech předchozích vojenských přísah nejstřízlivější a nejkratší. „Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život. Tak přísahám!“ Doufejme, že tahle přísaha se dlouho měnit nebude.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.