VZPOMÍNKA MICHALA BORSKÉHO I Když 1. září 1996 Václav Klaus na pražském Staroměstském náměstí rázným pohybem strhl plachtu z nablýskané karoserie první novodobé Octavie, nešlo jen o premiéru nového auta. Byl to rituál dospělosti české transformace, den, kdy jsme si uvědomili, že jsme přestali být zemí východních montoven a uvěřili, že můžeme hrát první ligu. Octavia se stala naším vízem do Evropy, symbolem statusu a motorem české ekonomiky, který spolehlivě ševelí dodnes.
Září roku 1996. Česko ještě stále prožívalo svou nejdivočejší a zároveň nejoptimističtější éru. Jen pár týdnů předtím se fotbalová reprezentace vrátila z Wembley s historickým stříbrem z Eura, Karel Poborský byl díky svému lobu národním hrdinou a my jsme měli pocit, že nám patří svět. Na Letné se tyčila dvanáctimetrová socha Michaela Jacksona, který tam o pár dní později odpálil své turné HIStory, Arnold Schwarzenegger otevřel za asistence Martina Dejdara Na Příkopě restauraci Planet Hollywood a v politice se ustavovala první menšinová vláda Václava Klause, zatímco se tehdejší premiér musel poprvé vážně potýkat s Milošem Zemanem v éře, která předznamenala opoziční smlouvu.
Byla to doba kuponové privatizace a pocitu, že privatizace je hotová, i když už se množily zvěsti o něčem, pro co se začalo používat nové slovo „tunelování“. Jenže to tehdy ještě nikoho moc netrápilo. Právě do tohoto rozjuchaného vření vstoupila první novodobá Škoda Octavia jako hmatatelný důkaz, že spojení s německým kapitálem nebyla kolonizace, ale synergie, která fungovala. O nějaké Dacii nebo konkurenčních čínských autech tehdy ještě nemohla být řeč.
Premiéra v srdci historie (a v režii titanů)
Málokteré auto dostalo do vínku tak pompézní start, význam novinky jej však ospravedlňoval. Staroměstské náměstí, místo, kde se v českých dějinách odehrávalo vše podstatné od středověkých poprav až po únor 1948, se stalo showroomem. Premiér Václav Klaus, tehdy na vrcholu své politické moci („Mmmm, to je opravdu, ale opravdu pěkné české autíčko“), stál u vozu po boku tehdejšího šéfa Škody Ludvíka Kalmy a předsedy představenstva VW Ferdinanda Piëcha.
Právě Piëch, technologický despota a vizionář, který z Volkswagenu vydupal světové impérium, věděl, co dělá. Když Klaus odhalil křivky vozu s nadčasovým designem Dirka van Braeckela, nebyla to jen běžná automobilová premiéra, nýbrž jasný signál: už nejsme ti s těmi nedomrlými Feliciemi s třicet let starým motorem. Máme auto, které vypadá a funguje jako Passat, ale stojí nesrovnatelně míň. Pro Čechy to byl okamžik kolektivního narovnání páteře, den, kdy jsme přestali být „chudí příbuzní“.
Atmosféra na Staroměstském náměstí připomínala spíše národní oslavu než komerční tiskovku. Pod věžemi Týnského chrámu se tísnily tisíce lidí, kteří nepřišli jen okukovat auto, ale chtěli být u toho, když se „Škodovka“ definitivně odstřihla od své minulosti. Václav Klaus tehdy také ještě nepůsobil jako politik zalknutý vlastní důležitostí a ruským viděním světa, ale jako docela veselý chlapík s pěknými kravatami.
Náměstí tleskalo každému detailu – od elegantních světlometů až po zvuk zavíraných dveří, který byl pro uši uvyklé na plechové práskání Favoritů balzámem z jiné galaxie.
Jen o dva dny později, 3. září, se těžiště symboliky přesunulo do Mladé Boleslavi, kde se ke slovu dostal prezident Václav Havel. Jestliže Klaus Octavii „politicky prodal“, vášnivý řidič Havel jí dal punc civilizačního pokroku a lidskosti.
Slavnostně totiž otevíral novou část továrny, takzvanou „skleněnou halu“, která byla v té době architektonickým i technologickým zjevením. Havel tehdy s typickou skromností, ale i zjevným pohnutím přestřihl pásku a novou Octavii si s chutí vyzkoušel přímo v areálu. Zatímco Klaus v autě viděl makroekonomický triumf, Havel oceňoval především důstojnost a modernitu pracovního prostředí, které z českých dělníků dělalo plnohodnotné evropské profesionály.
Modernější než Volkswagen
Z technického hlediska byla nová Octavia malým zázrakem koncernové techniky a Piëchovy velkorysosti. Šlo o první vůz postavený na zcela nové podvozkové platformě PQ34. Co je na tom fascinující a dnes už téměř zapomenuté? Škoda tuto moderní techniku dostala dříve než samotný Volkswagen pro svůj stěžejní model Golf IV. generace, který vyjel až o rok později.
Mladá Boleslav tehdy nebyla v závěsu, ale v čele technologického pokroku. Pravda, „krátký“ podvozek přinesl do interiéru jisté prostorové kompromisy a zevnějšku dal nezaměnitelné proporce s obrovskými převisy karoserie.
Octavia přinesla do českého prostředí věci do té doby nevídané: boční airbagy, ABS, klimatizaci a především legendární motor 1.9 TDI s přímým vstřikem nafty. Co na tom, že měl zvuk traktoru. Důležité bylo, že jezdil za čtyři litry a pěkně „tahal“ odspodu.
Byla to doba, kdy se z majitelů Octavií TDI stávala nová aristokracie českých silnic. Auto mělo sice své chyby – především trestuhodně málo místa na zadních sedadlech kvůli krátkému rozvoru platformy a kromě zmiňovaného TDI jen podprůměrné pohonné jednotky (1.9 SDI, 1.6 MPI, 1.8 20V) –, ale Čechům to bylo jedno. Octavia totiž nabídla něco, co naplno otevřelo stavidla národního fetiše: kufr o objemu 528 litrů (po sklopení sedadel 1328 litrů).
Symbol, který přetrval
Pokud byla Felicia z roku 1994 jen hloubkovým faceliftem starého Favoritu, Octavia byla první skutečný „Volkswagen s českou duší“. Šlo o hodně. Kdyby se auto nepovedlo – nebo alespoň ne tak dobře, jak se povedlo –, Škoda by asi dnes nebyla tam, kde je. První generace se nakonec vyráběla celých čtrnáct let, až do roku 2010, a vzniklo jí zhruba 1,44 milionu kusů. I po příchodu druhé generace v roce 2004 totiž původní Octavia pokračovala ve výrobě jako Octavia Tour.
Pro Česko 90. let to byl symbol, že se naše země skutečně vrací do Evropy. Z terče vtipů v britských televizních show se Škoda díky Octavii stala racionální volbou pro evropskou střední třídu a tou už zůstala.
V českém prostředí Octavia zafungovala jako symbol úspěchu. Byla to meta, na kterou chtěl dosáhnout každý ambiciózní živnostník, manažer i státní úředník. Zatímco Klaus v televizi mluvil o neviditelné ruce trhu, Octavia jí byla v praxi – efektivní, strohá, ale funkční a sebevědomá. Prostě tak trochu německá.
Z pohledu dnešního světa, posedlého elektrifikací, ESG reportingem a dotykovými displeji, působí Octavia z roku 1996 jako poctivý mechanický artefakt s nestárnoucím kabátem. Ukázala, že český inženýr dokáže pod německým vedením postavit auto, které definuje standard třídy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a zjistíte, že by byla škoda nás nečíst. Díky moc!
