Boxer jménem Rocky je celosvětová, globální legenda, a to hned dvakrát: v první řadě je to filmový hrdina. Ve druhé řadě boxerský světový šampion v nejtěžší váhové kategorii v letech 1952–1956, v profesionálním ringu nikdy neporažený Rocky Marciano. Vzhledem k tomu, že si právě v těchto dnech připomínáme výročí narození i úmrtí Rockyho Marciana, se na „fenomén Rocky“ pojďme podívat podrobněji.
Pamatuji si to dodnes velmi dobře, tak velký zážitek to byl. V srpnu roku 1980 při mém nadlouho posledním prázdninovém pobytu v milovaném Splitu mě tamní kamarád a průvodce světem Středomoří Zlatan a jeho táta vzali „na rozloučenou“ do letního kina na americký film Rocky.
Stejně jako moji dva chorvatští přátelé (Zlatan starší film viděl již poněkolikáté) jsem byl naprosto okouzlený a nadšený. Příběh boxerského outsidera jménem Rocky Balboa, který díky úžasné vůli, urputnosti, vytrvalosti, nezlomnosti a špetce nutného štěstí vybojuje vyrovnaný zápas o titul mistra světa s obhájcem titulu, mě jako miliony kluků i dospělých nadchl.
Ani v náznaku mě nenapadlo, že až se vrátím do rodného Jičína a nastoupím na místní (dnešní Lepařovo) gymnázium, vezme mě táta před Vánoci do Prahy do legendárního kina Alfa v paláci U Stýblů na ten samý film. Jednak aby mi udělal radost (po návratu z Jugoslávie jsem o snímku pořád mluvil), jednak aby ho viděl sám. Jak se mu podařilo sehnat lístky, na které se tehdy v pasáži stály sáhodlouhé fronty, nevím. Zážitek to byl ale znovu mimořádný.
Právě od té doby jsem dobře znal charismatického chlapíka Sylvestera „Slye“ Stalloneho (* 1946), a proto jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít všechna pokračování „Rockyho“ (Rocky II – 1979; Rocky III – 1982; Rocky IV – 1985; Rocky V – 1990 a Rocky Balboa – 2006), ve kterých Sly Stallone nejen hrál, ale ke všem napsal scénář a několik jich i režíroval (II, III, IV a RB). Mám je rád dodnes, stejně jako můj syn – taková náklonnost se nejspíš dědí.
Rocky skutečný…
Filmového Rockyho si vymyslel již zmíněný – a do té doby ve filmu téměř neznámý – Sylvester Stallone poté, co viděl zápas o titul mistra světa mezi Muhammadem Alim a Charlesem „Chuckem“ Wepnerem (* 1939). Odehrál se 24. března 1975 v Richfield Coliseu v Richfieldu ve státě Ohio. Jednalo se o unikátní mač, ve kterém outsider Wepner úřadujícího šampióna v devátém kole srazil na zem (Ali protestoval s tím, že pouze upadl, protože mu protivník přišlápl nohu, což potvrdil i televizní záznam). Následujících šest kol se už jen bránil ďábelskému útoku Aliho a nakonec byl knock-outován až devatenáct vteřin před koncem posledního patnáctého kola (prosím o odkaz).
Wepnerova nezdolnost, jež šla na hranici sebeobětování, udělala na Stalloneho velký dojem a inspirovala ho k napsání scénáře ke slavnému filmu. Kromě Wepnera ovšem Stalloneho inspiroval ještě jeden muž, a to mnohem zásadněji – mistr světa v nejtěžší váze Rocky Marciano (1923–1969).
Tento muž, vlastním jménem Rocco Francis Marchegiano, je počítán k největším boxerským přeborníkům všech dob. Titul světového šampiona držel od roku 1952 do roku 1956. V boji o titul postupně porazil takové borce, jakými byli Jersey Joe Walcott (jenž byl v roce 1952 nejstarším šampionem nejtěžší váhové kategorie a zůstal jím až do roku 1994, než jej překonal pětačtyřicetiletý George Foreman) v letech 1952 a 1953; Roland La Starza, který byl nejen skvělým boxerem, ale i úspěšným hercem v roce 1953 (poprvé jej Rocky porazil již v roce 1950); Ezzard Charles, zvaný „Kobra ze Cincinnati, mistr světa z let 1949–1951, dvakrát v roce 1954; Angličan Donald John „Don“ Cockell v roce 1955 a konečně Archie Moore přezdívaný „stará mangusta“ v roce 1956.
Když se Rocky v roce 1956 s kariérou loučil, měl v profesionálním ringu fascinující bilanci 49 vítězství (z toho 43 K.O.) a žádnou porážku, což je rekord, jenž nebyl nikdy překonán. Legenda všech legend, největší z největších, snad kromě Aliho, pochopitelně, ten byl ale dle nesčetných anket vůbec největším sportovcem všech dob.
…a Rocky filmový
Pro film, který režíroval John Guilbert Avildsen (1935–2017) a který byl roku 1977 nominovaný na devět Oscarů, z nichž získal tři (nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší střih), si Stallone „vypůjčil“ ze životních osudů Rockyho Marciana celou řadu momentů, motivů a odkazů.
Za prvé samotné, nejen v Americe přitažlivé jméno – Rocky; za druhé agresivní boxerský styl, neústupnost a nezdolnost vůči zasazeným ranám; za třetí – italské kořeny (oba muži pocházeli z dělnických přistěhovaleckých vrstev); za čtvrté – fyzický handicap spočívající v relativně malé výšce ve srovnání s vysokými, robustními soupeři; za páté – Rockymu Balboovi visí v prvním filmu série v pokoji velký plakát Rockyho Marciana; za šesté – když trenér poprvé navštíví Rockyho doma, ukáže na tento plakát a říká mu: Hýbeš se jako on a máš stejně velké srdce jako on; za sedmé – některé tréninkové metody (svázané kotníky, aby se naučil držet rovnováhu i ve svízelných situacích), jež používal Rocky Balboa, byly totožné s těmi, jimiž si pomáhal i Rocky Marciano; za osmé a za poslední – ve snímku Rocky V dává hlavní hrdina svému svěřenci zlatý knoflíček, který před mnoha lety dostal od Rockyho Marciana…
Zbývá odpovědět na otázku, proč jsem se rozhodl napsal text na dané téma právě dnes. Je tomu tak hned z několika důvodů. Za prvé proto, že na konec srpna připadá „výročí“, kdy jsem Rockyho viděl ve Splitu poprvé (to je vtip, samozřejmě), ale hlavně proto, že – jak jsem naznačil – na 31. srpna připadá úmrtí Rockyho Marciana (1969) a na 1. září (1923) jeho narození.
Když jsem si to před pár dny uvědomil, pustil jsem si jednak prvního Rockyho i ty další (osobně mám velmi rád film Rocky IV, kdy hlavní hrdina bije se sovětským nadopovaným monstrem, archetypálním Ivanem Dragem [vynikající Dolph Lundgren] ve vánoční raně perestrojkové Moskvě), jednak některé další filmy se Stallonem a také spoustu autentických záběrů z vítězných zápasů Rockyho Marciana, abych plně pochopil kult, který kolem obou mužů existuje.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!
