Do Sněmovny opět skočil také žokej Váňa. Jaký přínos má poslanec, který zde za rok pronese 117 slov?

„Děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý den, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl zeptat: ti, co navrhli tady tohle, kam jste zařadili koňaře?“ 

Tak zněla zásadní úvodní část diskusního příspěvku Josefa Váni k rozpravě o vládním návrhu zákona o důchodovém pojištění, projednávaném v listopadu loňského roku. Od té doby ale z jeho úst doslova „ticho po pěšině.“

Připomeňme, že Váňa se do Sněmovny dostal coby bezpartijní za hnutí ANO jako náhradník fanatické zemanovkyně Jany Mračkové Vildumetzové, která byla zvolena do Senátu a „dolní“ poslaneckou lavici musela tedy opustit. 

Druhý příspěvek z úst Váni se týkal upozornění na chybu v informacích o hlasování, doslova dle sněmovního zápisu: „Na sjetině mám pro, ale jsem proti, a zpochybňuji hlasování.“

„Zejména chci zajistit větší podporu sportu pro děti, například financemi rodičům. Rozhodně to ve Sněmovně nemíním prosedět, to bych mohl sedět na koni,“ řekl tehdy slavný žokej webu novinky.cz. 

Možná měl raději zůstat sedět na tom koni, prospěšný by tím byl nejspíš mnohem víc – tím spíš, že do parlamentu pronikl znovu i po víkendových volbách, tentokrát ze třetího místa kandidátky v Karlovarském kraji. Mandát získal díky preferenčním hlasům, což znamenalo zhruba 5,30 % hlasů pro ANO v Karlovarském kraji.

Potud dobré, ale co dál? Mám dojem, že voliči, kteří Váňu kroužkovali, asi jeho poslanecké statistiky za minulé volební období moc nestudovali, nebo měli k jeho volbě nějaký jiný „tajný důvod“.

V uplynulém volebním období byl Váňa členem sněmovního Podvýboru pro sport, který se za jeho působení sešel všeho všudy jednou, a dále Kontrolního výboru. Žádné pozměňovací návrhy či jiné zaznamenáníhodné příspěvky Váňa ve Sněmovně nevykázal. Ani ve svém „důchodově-koňáckém“ příspěvku zmíněném v úvodu neprokázal, že by byl úplně mužem na svém místě.

„Dneska v šedesáti neznám jediného člověka, který by pracoval u koní, a nebyl invalidní důchodce nebo neměl zdravotní problémy. Moje paní má 57 let, a když jsem přišel domů a řekl jsem jí, že půjde za deset let do důchodu, tak mě málem vyhnala z baráku. Je to hrozné, ale prostě mně se ta vaše důchodová reforma vůbec nelíbí,“ pronesl Váňa ve svém minutovém příspěvku, jehož začátek jsme uvedli v úvodu článku.

Pravda je taková, že Váňa jako poslanec starosti o důchod (narodil se v roce 1952) rozhodně mít nemusí, a nikdo jej také nenutí pracovat právě u koní, stejně jako jeho paní – která do důchodu půjde určitě dřív než za deset let.

Jak už jsem psal v úvodu, případ Josefa Váni není zdaleka jediným, kdy se nějaká významná osobnost snažila nebo byla přemluvena ke vstupu do politiky. 

Nade všemi samozřejmě ční postava dramatika a spisovatele Václava Havla, který odstartoval takříkajíc „z nuly na sto“, tedy prakticky z ulice, resp. vězení do nejvyšší státní funkce. To byl ovšem z mnoha důvodů zcela specifický případ, který nesnese srovnání... a už vůbec ne s Josefem Váňou.

Málokdo třeba ví, že do roku 1990 zasedal v tehdy ještě československém parlamentu slavný běžec a kontroverzní veřejná postava, „polepšený“ komunista Emil Zátopek. Plusové body mu to vzdor pozdní kritice KSČ jistě nepřineslo. 

V těsně polistopadové politice na pár let ve Sněmovně zasedly i další osobnosti kulturního života jako Rudolf Hrušínský, Pavel Landovský či Daniela Kolářová, ovšem to byla ještě tak trochu jiná politika a doba.

Význačnější stopu později nezanechal ani herec Luděk Sobota, který poslancoval v letech 2006–2010 za ČSSD. Zato určitý úspěch je nutné připsat bývalému vynikajícímu skokanovi na lyžích Pavlu Plocovi, který do jisté míry uspěl se svými snahami v oblasti financování sportu. Stejně jako v jeho případě vsadila ČSSD i na dalšího známého sportovce Jiřího „Gumu“ Šlégra, vítěze z Nagana, který se poměrně viditelně angažoval v letech 2010–2013.

„Velkými jmény“ spojenými s politikou i kulturou je ale bezesporu trojlístek Radek John, Martin Stropnický a Vítězslav Jandák (proslavený vedle mnoha jiných i rolí záletného Jožina ze seriálu Velké sedlo, jehož tehdejším televizním dramaturgem byla pozdější význačná figura ČSSD, ministr dvou portfejí, Lubomír Zaorálek).

Všichni viditelní, ale že by prospěšní či úspěšní? Nejvíce si určitě uškodil někdejší populární autor literatury pro mladistvé (Memento) a pozdější ikonická tvář i hlas novácké investigativy Radek John, který esenciálně skočil na špek rétorice Víta Bárty a jeho politicko-podnikatelského projektu Věci Veřejné.

Úspěšný, zejména pohádkový herec a později důstojně reprezentativní diplomat Martin Stropnický byl zase do značné míry užitečným blbcem Andreje Babiše v rané fázi jeho politického vládnutí. 

To bodře lidový „Slávek Jandák“ za ČSSD se vypracoval až na ministra kultury. Proslul tehdy třeba výrokem k diskusi o převádění památek na obce a kraje: „Chci si nechat jen to, co považuji za nejvýznamnější majetek, včetně Karlštejna, Konopiště a Hluboké.“ 

Své si v 90. letech (opět za ČSSD) odseděl v lavici také milovník Miloše Zemana František Ringo Čech.

Ještě delší řada je těch, kteří ve volbách, a to i opakovaně, neuspěli. Jmenujme třeba podporovatele Miloše Zemana, zpěváka Daniela Hůlku, nebo básníka Ivana „Magora“ Jirouse za recesistickou Balbínovu poetickou stranu, zpěváka Jaroslava Hutku, „plastika“ Sváťu Karáska a mnohé další.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.