Prasečinky prince Andrewa: Šikovně vržený stín na čínský skandál v britské politice

Prince Andrew ke svým sexuálním eskapádám nevyužíval jen svých finančních prostředků, ale především společenského postavení coby člena královské rodiny. To podle všeho využíval/zneužíval dlouhodobě, velmi pravděpodobně s vědomím své matky, královny Alžběty – toto téma se jistě stane předmětem zájmu publicistů věnujících se královské rodině. 

Stejně tak pravděpodobně Virginia Guiffreová (která letos spáchala sebevraždu – její autobiografie Nobody's Girl vyšla posmrtně v říjnu 2025), nezůstane jedinou veřejně známou nezletilou obětí princova sexuálního predátorství. Jeho případ je dalším příkladem toho, jak velkým bezpečnostním rizikem je morální pokleslost.

Princovy sexuální skandály zastínily totiž v mediální pozornosti skandál jiný – bezpečnostní. V dubnu tohoto roku vyšlo najevo, že prince Andrew udržoval velmi blízké kontakty s čínským agentem, který v Británii vystupoval pod jménem Yang Tengbo (jinak označovaný jako agent H6). 

Ten možná princi sloužil nejen za důvěrníka, ale i jako „komunikační kanál“ pro spojení s vysokými čínskými představiteli. Podle BBC si Andrew například posílal přání k narozeninám s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Před blízkými kontakty prince s vysokými čínskými představiteli podle BBC varovala i britská zpravodajská služba MI5.

Případ prince Andrewa je dalším střípkem do mozaiky, jejíž celkový obraz je stále více jasný. Bohužel, je stejně jasný jako znepokojivý. Je totiž zřejmé, že Spojené království je v hledáčku čínských tajných služeb dlouho a intenzivně. 

Stejně tak je jasné, že britská tajná služba pracuje kvalitně a čínské aktivity bývají velmi často odhaleny: například agentu H6 byl nakonec odepřen vstup do Velké Británie, neboť byl vyhodnocen jako bezpečnostní riziko (o zákazu rozhodla tehdejší ministryně vnitra Suella Bravemanová), úřady (a média) dlouhodobě poukazují na to, že Čína se pokouší nepřátelsky infiltrovat britský „komerční ekosystém“. 

Znepokojivé je to, že reakce se omezují na více či méně zdvořilostní předvolání čínského velvyslance… a pak se pokračuje dál jako obvykle. Stejně znepokojivé je to, že Británie má jen velmi malou šanci na změnu: ohromnou opatrnost vůči Číně vykazují obě dosud dominantní strany britského spektra.

Nejvýmluvnější případ se stal poměrně nedávno – a jeho aktérem byl sám britský premiér. Dva britští občané, Christopher Cash a Christopher Berry, byli zatčeni a obviněni z předávání citlivých informací čínským agentům. K velké nevoli britských zpravodajských služeb (ale též nové britské ministryně vnitra Shabany Mahmoodové) se ovšem jejich případ ani nedostal před soud, a to kvůli intervenci Downing Street. 

Případ je o to závažnější, že špehování – kterého se ve prospěch Číny měli tito dva muži dopustit – se týkalo přímo britského premiéra (nikoli toho současného).

Podle britských médií, aby bylo možné případ vůbec poslat před soud, potřeboval prokurátor přesvědčit soud, že Čína byla v době spáchání skutku nepřátelskou mocností a představovala pro Spojené království bezpečnostní hrozbu. Svědectví měla dle očekávání Královského prokurátora (Crown Prosecution Service) poskytnout právě vláda. Nicméně k tomu k velkému překvapení královské prokuratury nedošlo.

Keir Starmer údajně odmítnutí tohoto svědectví vysvětlil právní kličkou. Podle něj je jediný relevantní názor ten, který zastává vláda, jež je právě u moci, a jelikož konzervativní vláda nevedla Čínu oficiálně jako hrozbu, je zbytečné, aby jeho, labouristická vláda poskytovala jakékoli svědectví v případu. Ten byl tedy odložen.

Pravicoví novináři, zejména z deníku Telegraph, za toto kličkování Starmera tvrdě kritizují. Poukazují na to, že tak činí především proto, že Čínu zoufale potřebuje. Tvrdí, že labouristická vláda z Británie vyhání velké podnikatele, přičemž tuto ztrátu musí kompenzovat čínské investice. 

Zároveň zdůrazňují, že dodávky z Číny jsou už naprosto klíčové pro většinu odvětví, zejména pro energetiku. Příliv levných čínských elektrických vozů je pro Británii zásadní, pokud má splnit vytyčení cíl „net zero“ a pokud má skutečně vstoupit v platnost zákaz prodeje vozů se spalovacími motory.

Jenže tato kritika je oprávněná jen částečně. Čína do Británie pronikala stejně rychle i za vlády konzervativců, rozhodně tento trend nelze interpretovat jako důsledek jednoho opatření v oblasti daní. Ten trend je dlouhodobý a jeho součástí je mimochodem – ironie osudu – pokus společnosti Red Bird Capital Partners, která má velmi úzké vazby na nejvyšší čínské vedení, ovládnout právě The Telegraph.

Že jde o dlouhodobý trend je mimo jiné vidět i na prestižních britských univerzitách. Ty stále patří k nejlepším na světě, nicméně bez školného placeného čínskými studenty a dalších finančních prostředků přímo z Číny by sotva přežily. Samozřejmě tato závislost na čínských finančních zdrojích se negativně projevuje i v agendě výzkumu — na nebezpečí této závislosti poukazují kritikové už dlouho, například ZDE – nejde tedy rozhodně o záležitost posledního roku.

Samozřejmě by bylo bláhové se domnívat, že jde o problém, který se týká jen Velké Británie. Britský příklad je jen velmi zřetelný, podobná infiltrace čínského vlivu nepochybně probíhá napříč Evropou, přičemž bude sílit s významem té či oné země. 

Ve světě, který je čím dál nestabilnější a nebezpečnější, je proto trestuhodné nepřehodnotit priority – tou hlavní by měla být bezpečnost. Tou druhou důsledné trvání na principech, na nichž je Evropa postavena. 

A tou třetí kritika vlastního farizejství a pokrytectví. Obrana průmyslu a zajištění soběstačnosti ve všech klíčových odvětvích je nedílnou součástí takových kroků. Globalizace byla hezký sen, ale proměnila se v noční můru.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.