KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Hnutí ANO tento týden zveřejnilo svůj program pro nadcházející volby. Ten má sice bezmála 40 stran, s mírnou nadsázkou jej však lze shrnout do šesti slov: všem přidáme, vše zadotujeme, dluhy snížíme. V čem je „to kouzlo, co my dokážeme“?
Program hnutí ANO je bezmála 40 stran čtení a věřte mi – s většinou toho, co na nich najdete, budete souhlasit. Kdo by taky vystupoval proti tomu, že budou dostupnější školy a zubaři, že důchody, průměrná mzda i ekonomika porostou a že cena potravin zamíří „na jih“. Babiš zařídí. V Česku prakticky neexistuje sociodemografická skupina, která by na programu hnutí ANO tratila.
Program má pochopitelně jedno velké „ale“, kterým ostatně trpí řada předvolebních manifestů: kdo všechny ty smělé plány zaplatí. A zde to začíná být zajímavé.
Andrej Babiš slibuje mohutnou expanzi nejen na výdajové straně, což jsou všechny ty vyšší důchody, vyšší platy a dostupnější služby... Ale i osekávání na straně příjmové, tedy nižší daně. ANO se zavazuje, že sníží zátěž pro podnikatele i korporace.
Jenže taková rovnice by mohla vycházet v jediném případě – totiž že by narostl (už tak velký) deficit, respektive dluh Česka. I zde ale platí ekonomická magie hnutí ANO, podle které i schodky postupně skončí na ambiciozní „červené nule“.
Že celá ta čtyřicetistránková rovnice má dáti–dal v programu hnutí ANO tak úplně nevychází, je zřejmé každému, kdo měl někdy na starosti jakýkoliv rodinný rozpočet. Když zkrátka utratím víc, než vydělám, zbyde mi na konci měsíce na kreditce dluh, který musím dříve či později bance zaplatit splatit. I s úroky. A stát to má stejně.
Tak kde je tedy ten rozpočtový „fígl“ hnutí ANO? Partaj z Průhonic přišla s doslova bilionovým trikem. Chce totiž své voliče přesvědčit, že na všechno zvýšení výdajů, snížení daní a vyrovnání schodků najde peníze v „šedé ekonomice“. Tam se prý bezprizorně válí až tisíc miliard a hnutí má recept na to, jak je dostat do státního rozpočtu.
I školákovi je ovšem nejspíš jasné, že kdyby to bylo tak jednoduché, přišel by s tímto řešením už dávno nějaký jiný mozkový trust než nyní ten z ANO.
Když papír snese vše
Proti plánům hnutí ANO se totiž staví teorie i praxe. Nejdřív ta teorie. I kdybychom připustili, že v Česku máme šedou ekonomiku v objemu bilionu korun ročně – kolik to je skutečně, nikdo neví, odhady jsou od nižších stovek miliard právě až po biliony –, tak to ještě vůbec neznamená, že se státu skrze „daňové kobry“ a další opatření podaří tyto peníze dostat do rozpočtu.
Jde totiž o samotnou podstatu toho, co je „šedá ekonomika“ – tedy činnosti, které se lidem nevyplácí dělat pod dohledem státní byrokracie a administrativy. Často jde o melouchy ve stavebnictví, pohostinství, řemeslničině...
Aby erár na všechny tyto nezdaněné peníze dosáhnul, musel by vynaložit extrémní mašinérii kontrol a inspekcí, která by dusila tuzemské podnikatelské prostředí a v důsledku stejně nedosáhne na všechny. Zatímco výnosy by byly značně nejisté, náklady na nutné rozšíření státní byrokracie nikoliv bezvýznamné.
Že boj se šedou ekonomikou je tak trochu jako boj s větrnými mlýny (což neznamená, že se o něj nemáme snažit), ukázala i praxe.
Hnutí ANO se v minulé vládě snažilo skrze elektronickou evidenci tržeb vybírat cca 20 miliard ročně, ve skutečnosti ale vybralo o řád méně. A když se do toho započítají náklady s tím spojené, je vůbec otázkou, zda celá akce skončila v plusu.
Podobně mu měla pomoci boji se šedou ekonomikou třeba účtenkovka – jenže celá akce skončila fiaskem a sám Andrej Babiš ji raději po třech letech zrušil.
Boj s šedou ekonomikou je bezpochyby skvělá věc. A pokud jej politici myslí vážně, mohou začít třeba od svých asistentů, kteří pracují na „švarc“. Dělat si ale z tohoto tématu bezednou pokladničku, do které stačí jen sáhnout pro desítky až stovky miliard, je jednak nezodpovědné, jednak sci-fi.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
