KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | Zatímco se sčítaly hlasy ve volbách do Poslanecké sněmovny, v 18 obcích po celé zemi se odehrávalo jiné, lokální drama: referenda o budoucnosti větrných elektráren. Výsledky dopadly nečekaně těsně, mírně však převážil tábor odpůrců. Skutečnou ránu ale rozvoji čisté energetiky zasadí až pravděpodobná nová vládní garnitura. Ta má totiž s větrníky, navzdory platným zákonům, úplně jiné plány.
Zatímco se v sobotu 4. října 2025 sčítaly hlasy, které rozhodly o novém složení Poslanecké sněmovny, v téměř dvou desítkách volebních místností se s napětím čekalo ještě na jeden, lokální výsledek. Občané v 18 městech a obcích totiž souběžně rozhodovali o tom, zda na jejich katastrech vyrostou větrné elektrárny.
Tato praxe, kdy se místní referenda připojují k velkým volbám, je pro obce výhodná – vysoká volební účast zaručuje jejich platnost a šetří náklady s pořádáním samostatných referend. Tentokrát se však téma energetiky stalo nečekaně i celostátním symbolem.
Třebaže to s celostátní politikou nemá téměř nic společného (o tom ale později níže), byly výsledky podobně těsné jako v případě obou rozdělených politických táborů – z celkových 18 hlasování se v deseti obcích obyvatelé vyslovili proti výstavbě, zatímco v osmi ji podpořili.
Proti se postavili například v Polné na Jihlavsku, Čakové na Bruntálsku (kde nepomohl ani slib investora na přímé finanční bonusy pro občany), a v několika obcích na Jesenicku, jako jsou Bernartice či Velká Kraš.
Naopak zelenou dali větrníkům v Menharticích na Třebíčsku, Stonařově a Věžničce na Jihlavsku, v jihočeských Mišovicích či v Jindřichovicích pod Smrkem – obci, která je dlouhodobě průkopníkem komunitní a obnovitelné energetiky.
Dvojí referendum aneb přísloví o sousedově koze
Nejlépe složitost a často i absurditu místního rozhodování ilustruje příběh z Nových Dvorů na Žďársku. Zde se odehrálo „volební drama“, které bude mít zřejmě soudní dohru. Občané totiž dostali „na stůl“ hned dva hlasovací lístky s protichůdně formulovanými otázkami.
Na tom prvním, které se týkalo referenda vyhlášeného obcí, se poměrně jasná většina (118 ku 73) postavila proti výstavbě větrných elektráren, pokud by měly stát pouze na katastru Nových Dvorů. Ve druhém referendu, iniciovaném přípravným výborem, se však většina (104 proti 89) vyslovila proti tomu, aby obec aktivně bránila projektu, který by zahrnoval větrníky jak u nich, tak na území sousední obce Cikháj.
Zdá se, že část obyvatel je ochotna akceptovat vizuální zátěž, ale pouze za předpokladu, že bude sdílená a že i jejich obec bude profitovat z finančních přínosů. Prostě jako v obrácené logice přísloví o sousedově koze – přičemž Cikháj vznikl z německého Ziegenhain, což v překladu znamená Kozí háj.
Blíží se vichřice, která změní pravidla hry?
Zatímco se obce na lokální úrovni přou o tom, kde a jestli vůbec si nechají za humny postavit nové vertikální dominanty výměnou za obohacení obecních rozpočtů a výhledu na úspory z komunitní energie, z výsledků parlamentních voleb je zřejmé, že se nad sektorem větrných a možná obecně obnovitelných zdrojů stahují mračna. Nebo přinejmenším nad jejich státní podporou a usnadnění jejich budování.
Pravděpodobná vládní koalice v čele s hnutím ANO má priority v energetice nastavené zcela jinak a jinde. Jejich programy se shodují na masivní jaderné energetice s podporou paroplynových zdrojů, velké revizi Green Dealu a odmítání dotací pro OZE jako nespolehlivých, drahých zdrojů, které ničí českou krajinu a prodražují energetiku.
Tato politická konstelace je přímou hrozbou pro klíčový zákon Lex OZE II, který přitom nabyl účinnosti teprve 1. července 2024. Jeho hlavním cílem bylo prolomit desetileté povolovací martyrium a zrychlit výstavbu čistých zdrojů. Nová vláda však disponuje arzenálem nástrojů, jak tento zákon efektivně zneškodnit, aniž by musela přistoupit k jeho hlasitému a kontroverznímu zrušení.
Z legislativně-právního hlediska je nejpravděpodobnějším scénářem tzv. „novela novely“. Vláda by mohla do zákona vrátit pasáže posilující právo veta pro obce, a to i v rámci tzv. akceleračních zón – tedy území, která měla být státem přednostně určena pro výstavbu a kde mělo být povolování nejrychlejší. Tím by se celý mechanismus zrychlení zhroutil.
Dalším krokem by mohlo být zastavení jakýchkoliv dotačních programů a zpřísnění pravidel, například plošným zákazem využití zemědělské půdy na projekty OZE.
NIMBY a BANANA: Skuteční vládci české krajiny
Bylo by však chybou svádět pomalý rozvoj větrné energetiky v Česku jen na politiky. Mezi největší překážky vždy patřila extrémně složitá byrokracie a především silný odpor části místních obyvatel – jak NIMBY (Not In My Back Yard – Ne na mém dvorku), nebo později radikálnější BANANA (Build Absolutely Nothing Anywhere Near Anything – Nestavte absolutně nic nikde poblíž ničeho).
Pikantní je, že mnohdy i sami ekologové/ekologističtí aktivisté či strany propagující ekologii a „čistou zelenou“ energii se proti výstavbě stožárů, které mohou dosahovat i s vrtulí téměř 200 metrů, aktivně brání s poukazem na ochranu přírody a krajinného rázu.
Jako jeden z typických příkladů bývá uváděn Mníšek pod Brdy s někdejší starostkou Magdalenou Davis, místopředsedkyní Strany Zelených, kde se sice žádné referendum o výstavbě větrných elektráren nekonalo, ale kde prý „zelená“ část zastupitelstva obce aktivně brání v zařazení výstavby těchto zařízení do územního plánu. Pravdivost této informace se nám ovšem nepodařilo ověřit.
Je ale jasné, že nová vládní garnitura svým když ne přímo odmítavým, tak rozhodně nepříliš vstřícným postojem k „zelené“ politice poskytne lokálním NIMBY a BANANA postojům silnou celostátní legitimitu. Odpor proti větrným elektrárnám už nebude jen věcí místních iniciativ, ale stane se součástí oficiální vládní politiky. Pro budoucnost větru v české energetice to znamená jediné – žádný nový čerstvý vítr do vrtulí čekat nemůže.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
