Peníze na armádu nejsou jen „výdaje“, ale strategická investice, která se státu mnohonásobně vrací. V rozhovoru s Kristýnou Helm, viceprezidentkou Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, odhalujeme skrytý ekonomický motor země a technologie, které z bojiště pronikají do našich životů.
Co se v rozhovoru dozvíte:
Ekonomický zázrak: Každá koruna investovaná do obrany se může do ekonomiky vrátit až třikrát.
Víc než jen zbraně: Jeden zaměstnanec v obraně vytvoří další tři pracovní místa v civilu.
Vynálezy z bojiště: I internet a GPS měly původ v armádním výzkumu.
Česká síla: 90 % české obranné produkce míří na export do celého světa.
Skrytá hrozba: Proč Evropa riskuje nákupem technologií bez vlastního know-how.
Co průmyslu chybí: Proč velké sliby politiků nestačí a firmám chybí dlouhodobé smlouvy.
Budoucnost je tady: Jak umělá inteligence a válka na Ukrajině přepisují pravidla hry.
Často slyšíme, že peníze investované do obranného průmyslu jsou „vyhozené“. Není to ale tak, že jsou to naopak peníze, které se společnosti vracejí, protože obranný průmysl dnes významně ovlivňuje i civilní sektor?
Je to velké téma. Hlavně ovšem nejde o peníze do obranného průmyslu jako odvětví, ale do obrany země. Nesprávně tomu říkáme „výdaje na obranu“ – je to „investice do obrany“.
Je to paradoxní, protože si něco kupujete, ale doufáte, že to nikdy nebudete používat. Pro politiky je velice náročné tohle vysvětlit – že si chcete koupit něco, co nechcete používat, ale musíte to mít, abyste to nemusel používat. Pokud se ale stát nedokáže bránit, pak všechny ostatní oblasti přestanou fungovat.
Jedno místo ve zbrojovce = tři další v ekonomice
Jak významně tedy obranný průmysl ovlivňuje ekonomiku? Můžeme být konkrétnější?
Provedli jsme podrobnou analýzu. Z té vyplývá, že jeden člověk zaměstnaný v obranném průmyslu zaměstnává další tři lidi v civilní oblasti. Takže i z hlediska ekonomického přináší obranné odvětví do země mnoho peněz.
Mluvíme také o takzvaném multiplikačním efektu. Každá jedna koruna investovaná do ekonomiky spojené s výdaji na obranu se může vrátit až třikrát. Velmi ale záleží na tom, jakým způsobem je investovaná.
Nejlepší případ je, když nakoupíte technologii od domácího výrobce s domácím subdodavatelským řetězcem. Nejhorší naopak je, když si koupíte rychle a takzvaně „off-the-shelf“ nějakou technologii ze zahraničí, kde máte velký problém zapojit domácí průmysl. Tam ten efekt samozřejmě klesá.
To byla jedna z výhrad, že Evropa nakupuje hlavně americké technologie a peníze odtékají pryč.
Je to tak. Nejde jen o finanční podíl, ale i o podíl na technologickém know-how. Když ho nemáme, nejenže nejsme schopni technologii samostatně obhospodařit, ale představuje to i bezpečnostní riziko. V případě krize jste totiž závislí na tom, kdo vám dodává náhradní díly. A pak se začíná hrát hra: „Kdo je důležitější?“ Tam už smlouvy neplatí.
Od internetu po GPS: Když armáda pohání inovace
Mnoho lidí si neuvědomuje, jaké technologie mají původ v obranném sektoru.
Je toho spousta. I samotný internet byl původně projekt ARPANET, který vyvíjela výzkumná agentura amerického ministerstva obrany. Věc, kterou dnes používá celý svět, vznikla z obranného výzkumu.
Zajímavý je ale i opačný trend. Dnes se technologie v civilním sektoru vyvíjejí tak rychle, že armády mají problém je pořizovat. Umělá inteligence nebo technologie v kyberprostoru jsou v „civilu“ často dál než v armádě.
V České republice zaměstnává nyní obranný průmysl asi 30 tisíc lidí. Ale podle vás existuje ještě zajímavější číslo...
Export. Ten je 90 %. Devadesát procent všeho, co se v českém obranném průmyslu vyrobí, se vyváží. Právě díky exportu jsme neustále inovovali, i když Evropa do obrany neinvestovala. Inovovali jsme pro jiné zákazníky.
Proč jsou české firmy tak úspěšné?
Řekla bych „zlaté české ručičky“. Ale vážně – zpětná vazba od zákazníků ze zahraničí bývá taková, že česká firma je schopna a ochotna jim vyjít vstříc. Přizpůsobí aplikaci, je flexibilní ve smlouvách. Kdežto velký konkurent přijde a řekne: „Tady máme standardní smlouvu. Berte, nebo nechte být.“
Flexibilním přístupem si získáte důvěru, která je v obraně klíčová, protože prodáváte produkt s životním cyklem 20, někdy i 30 let. Máme tu několik velkých hráčů jako Czechoslovak Group, Omnipol, STV Group, Colt CZ Group nebo PBS Group, což je na zemi naší velikosti unikátní.
Nové pravidlo NATO: Skok na 5 % HDP je past i příležitost
Nedávno schválená hranice 5 % HDP na obranu vyvolala bouřlivou diskuzi. Je to reálné?
Ten skok je opravdu výrazný. Ale je potřeba se uklidnit. Neznamená to, že to bude 5 % příští rok. Navíc je to rozdělené na 3,5 % přímo na obranu a 1,5 % na podpůrné investice, jako jsou infrastruktura, připravenost obyvatelstva nebo právě inovace v obranném průmyslu.
Nebezpečné je, pokud to státy začnou implementovat příliš rychle. Pak se stane to, že budete neuvážlivě nakupovat hotové technologie a rozhazovat peníze, aniž by se přemýšlelo strategicky.
Umožnily by tyto peníze konečně dlouhodobější plánování? Třeba zapojení do vývoje budoucích platforem, jako tomu bylo u letounů F-35?
Přesně. U F-35 bylo osm zemí, které do vývoje v 90. letech investovaly, a jejich průmysl dnes sklízí ovoce. Tyto výdaje by nám umožnily začít uvažovat o zapojení českého průmyslu do projektů, které se budou nakupovat za pět, deset let.
Problém, o kterém se nemluví: Chybí dlouhodobé smlouvy a vize
Co je tedy největší překážkou rozvoje?
Problémy jsou všude podobné. Dělají se velká gesta, mluví se o 5 % HDP, ale nenásledují konkrétní akce. V médiích to vypadá, že se zbrojí a nakupuje, ale ono se vlastně nic moc neděje. Chybí dlouhodobé kontrakty. Výrobci munice mají smlouvy na tři, čtyři roky dopředu, ale to vám nedává podnět navýšit kapacitu výroby na dalších 15 let. Nevíte, jestli za pět let nepřijde změna politické situace.
Kdo by to měl iniciovat?
Každý čeká na koordinaci někoho dalšího – NATO, Evropské unie... Ale realita je taková, že obranné plánování je v gesci národních států. Ty musejí začít.
Další kritický problém je, že u nás vůbec nemáme funkční systém obranného výzkumu a vývoje. Investice běží, ale privátně. Firmy vyvíjejí něco s vizí, že si to stát jednoho dne koupí, ale nemohou to vyvíjet „na míru“, protože stát v tom procesu není.
Co český obranný průmysl skutečně potřebuje?
Říká se, že Ukrajina dnes přepisuje pravidla obranných inovací. Nápady nevznikají v laboratořích, ale přímo na frontě.
V oblasti obranného průmyslu máte zpětnou vazbu buď v boji, což je – bohužel – ta nejlepší zpětná vazba, nebo od finálního uživatele při testování. To, co se nyní děje na Ukrajině, prochází neskutečnou inovací právě díky bojovým podmínkám.
Obrovsky to posunulo celou řadu technologií. Problém je, že ty citlivé informace se nedostanou dál, pokud firmy nemají na Ukrajině partnera, se kterým by si je mohly v důvěrném režimu předávat.
Co je tedy to nejdůležitější, aby se český obranný průmysl dál úspěšně rozvíjel?
V první řadě – obranný průmysl tady přežil a funguje i v náročných podmínkách. A bude fungovat i nadále, pokud ho necháme být: neregulovat, nezpřísňovat podmínky, nepřinášet byrokratické překážky.
Za druhé – když už naše armáda něco pořizuje, ať je v tom maximálně zahrnut domácí průmysl. A za třetí – investovat do příležitostí, které náš průmysl může získat ve velkých mezinárodních projektech. Pokud tyto podmínky budou splněny, bude fungovat dál skvělým tempem.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
