KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Vyhlášená výletní restaurace v pražské Královské oboře je už několik let zdánlivě připravená na otevření, ve skutečnosti ale hotová není a mohou za to zcela konkrétní lidé. Nejde přitom o zdaleka jedinou nemovitost ve vlastnictví hlavního města, která by zahálela a zákonitě technicky degradovala z naprosto banálních příčin. U Šlechtovky je to ale nejvíc nepochopitelné. Místo funkčního výletního místa stojí ve Stromovce vzorový „Potěmkin.“
Hlavní město Praha je nesmírně bohaté na zajímavé historické nemovitosti, jejichž využití je v mnoha směrech limitováno, nedej bože, jsou-li ještě uznanými kulturními památkami. Stávají se z nich potom „horké brambory“, do kterých by se sice leckdo rád s chutí zakousl, ale střídající se politické reprezentace s rozdílnými nebo žádnými vizemi dalšího využití způsobují, že rozdělané rekonstrukce stojí nebo ani nezačnou.
Je to třeba případ Desfourského paláce na Florenci, ale nejtypičtěji proslulé „Šlechtovky“ – výletní restaurace ve Stromovce, která je v současnosti proslulá hlavně tím, že rychle vymírají pamětníci, kteří ji ještě zažili v provozu, což bylo v 60. letech minulého století. Kde se stala chyba?
Nenapodobitelný genius loci
Předně je potřeba si říct, že spousta pražských památek sice stojí v dezolátním nebo zakonzervovaném stavu, ale pořád stojí – ne jako legendární novorenesanční nádraží Těšnov, které bylo po desetiletích debat „co s ním“, nakonec po bolševicku právě před čtyřiceti lety barbarsky zbouráno památka nepamátka.
O to smutnější je ale pohled na zvenku zdánlivě hotovou Šlechtovku, která už roky mohla denně hostit tisíce lidí z řad návštěvníků Stromovky počínaje pejskaři přes maminky s kočárky po jezdce na koních a atlety.
Ano, noblesní novogotická nemovitost totiž není veřejnosti přístupná automobilem ani veřejnou dopravou, což jí v rušném pražském světě dává jistý punc exkluzivity a něčeho na způsob zdravého ducha. Takový stav na druhou stranu samozřejmě trochu komplikuje život provozovateli, který musí složitě řešit zásobování a otázky údržby.
Rekonstruovat budovu, která od konce 60. let nesloužila svému účelu, poté dvakrát vyhořela, byla zaplavena do čtyř metrů a málem se propadla do tunelu Blanka, město chtělo od 90. let a za časů panování Pavla Béma už byl připravený projekt. Restaurace měla otevřít v roce 2012, nová koalice ale projekt označila za předražený a nic se nestavělo.
Vysoutěžit zhotovitele se městu podařilo až v dalším volebním období, a ještě k tomu až napodruhé. Rekonstrukce začala v červnu 2017 a z původních 240 milionů Kč náklady expandovaly na zhruba 290 milionů kvůli rozsahu restaurátorských prací (obnova fresek, štuků, barokní grotty s lasturovým obkladem). V roce 2021 byla skutečně dokončena první etapa – obnova hlavního sálu s ochozem, fasády, arkád a pískovcového zábradlí.
Předčasná oslava
V červnu 2021 se v opraveném sále konala malá otevírací slavnost, u jejíž příležitosti tehdejší primátor Zdeněk Hřib tklivě kázal: „Šlechtova restaurace bude po desítkách let, co zbytečně chátrala, opět výkladní skříní Královské obory Stromovka. Po dlouhých a náročných opravách už konečně můžeme říci, že zrekonstruovaný barokní sál bude sloužit Pražanům i všem návštěvníkům města, navíc k samým příjemným záležitostem – od svateb, po společenské nebo kulturní akce. V budoucnu budou moci do Šlechtovky všichni vyrazit i na něco dobrého k jídlu nebo pití.“
Uplynulo čtyři a půl roku, otevřeného není nic a žádné akce se ve Šlechtovce nekonají. Proč? Současné vedení Prahy se na druhou etapu rekonstrukce, jejímž hlavním smyslem bylo faktické zprovoznění objektu pro gastro účely, vykašlalo, přičemž role hlavního „zasklívače“ pokroku se úspěšně zhostil osvědčený Jiří „Netáhlo“ Pospíšil.
„Už v roce 2022 to bylo připravené do té míry, aby Praha mohla soutěžit zhotovitele. Jenomže nová koalice se na to vykašlala, tvářili se, že na to v rozpočtu nejsou peníze a že je nejdřív musí najít, což je ale úplná hloupost, protože kdyby chtěli, tak je ve stomiliardovém rozpočtu najdou obratem,“ nebere si servítky opoziční zastupitelka Kristýna Drápalová.
Zase ten „Jiřina“
Pravda je skutečně taková, že kauza „Nedodělaná Šlechtovka“ se začala znovu řešit až na jaře loňského roku, kdy Rada a Zastupitelstvo schválily vypsání veřejné zakázky na zhotovitele druhé části. Jenomže investiční odbor vypsal zakázku až po roce (!) v květnu 2025, přičemž doteď není „výběrko“ uzavřené, jak je patrné z portálu veřejných zakázek Tenderarena.
V zadání veřejné zakázky černé na bílém stojí: „Součástí dokončení rekonstrukce je také výstavba kolonády, altánu, sanace svahu nad Šlechtovou restaurací a realizace samostatného objektu WC, včetně přípojek, který doplní chybějící hygienická zařízení pro uvedené gastroprovozy.“
Zodpovědný radní pro kulturu Jiří Pospíšil přitom dostal v usnesení Rady z května 2024 za úkol předložit tisk s výběrem zhotovitele nejpozději v únoru 2025 – což se za doprovodu obligátních výmluv („Zpoždění je dáno zevrubnější přípravou. Muselo se detailně specifikovat, co už tam bylo uděláno v první fázi a co je ještě potřeba. Na místě je větší opatrnost vzhledem k tomu, jakým fiaskem ta první fáze skončila. Proto je nyní potřeba minimalizovat riziko, že tam opět budou znovu potřeba vícepráce“) nestalo.
Povšimněte si, že za tímto želeovitým politikem – tlučhubou nezůstal za dobu jeho dlouhé kariéry žádný pozitivně hmatatelný „produkt.“
Podrženo sečteno, smlouvu se zhotovitelem magistrát uzavře nejdřív příští rok na jaře, pokud všechno půjde dobře. S relativně jednoduchou a dlouho připravenou veřejnou zakázkou se ztratily dva roky, ve kterých už se ve Šlechtovce někdo mohl dávno pustit do práce, v komplexu ještě mnohem více. Současné nefunkční pražské koalici ale trvá tři roky vzít projekt se stavebním povolením a sehnat zhotovitele.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
