KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Donald Trump se od svého návratu do Bílého domu netají ambiciózním cílem: dostat Grónsko pod americkou kontrolu. Pro prezidenta jde o otázku národní bezpečnosti a klíč k ovládnutí Arktidy v době rostoucího soupeření velmocí. „Cokoli menšího než americká kontrola nad Grónskem je nepřijatelné,“ prohlašuje rezolutně. Jenže zatímco Trump plánuje geopolitický šachmat, doma naráží na nečekaně tvrdou zeď. Nová data ukazují, že americká veřejnost i část Kongresu jeho arktický sen kategoricky odmítají.
Veřejné mínění
Podle nově zveřejněných průzkumů stanice CNN z poloviny ledna 2026 tři čtvrtiny (75 %) dospělých Američanů nesouhlasí s převzetím americké kontroly nad Grónskem. Pouze čtvrtina (25 %) takovou myšlenku podporuje. Takto jednoznačný rozpor mezi Bílým domem a většinovým názorem veřejnosti je v americké politice poměrně vzácný a ukazuje, že téma neoslovuje ani tradiční voličské skupiny republikánů.
Nejmenší podporu lze očekávat u demokratických voličů (8 %) a nezávislých (18 %). Republikáni jsou v této otázce rozděleni zhruba napůl, což je samo o sobě pozoruhodné, protože republikánští voliči obvykle prezidenta své strany podporují výrazně jednotněji.
Zajímavé je také to, že i mezi těmi, kteří Trumpovu politiku vůči Grónsku podporují, převládá preference mírového a ekonomického řešení. Podle jiného průzkumu by 68 % těchto respondentů souhlasilo maximálně s odkoupením ostrova, tedy s postupem, který má v americké historii precedent (např. Aljaška). Pouze 8 % by připustilo převzetí ostrova silou. Ředitel politického zpravodajství CNN David Chalian k tomu poznamenal, že rozdělení republikánů „ukazuje, že prezidentova pozice není v souladu s většinovým názorem této země“.
Podobné výsledky uvádějí i další agentury, které dlouhodobě sledují postoje Američanů k zahraniční politice. Většina veřejnosti se staví skepticky k expanzivním krokům, které by mohly vést k mezinárodnímu napětí nebo konfliktu.
Kongresmani proti Trumpovi
Odmítavý postoj veřejnosti se odráží i v Kongresu. A nejde jen o demokraty – kriticky se vyjadřují také někteří republikánští zákonodárci.
Senátorka Lisa Murkowski z Aljašky zdůraznila, že Grónsko, jakožto autonomní území Dánského království, je především „spojenec“, nikoli objekt k převzetí. Podle ní by se Spojené státy měly soustředit na posilování partnerství, nikoli na snahu o vlastnictví území, které má své vlastní instituce, obyvatelstvo a politickou autonomii.
Podobně ostře se vyjádřil i Mitch McConnell z Kentucky, dlouhodobý kritik některých aspektů Trumpovy zahraniční politiky. Na půdě Senátu označil snahy o anexi za „katastrofální“ a za „bezprecedentní akt sebepoškozování“ Spojených států. Jeho slova naznačují obavy, že by takový krok poškodil mezinárodní postavení USA, vztahy s evropskými spojenci i stabilitu v arktickém regionu, kde se stále více prosazuje Rusko a Čína.
Nejrazantněji reagoval kongresman Don Bacon z Nebrasky. Ten uvedl, že pokud by prezident skutečně přistoupil k vojenskému záboru Grónska, mohl by tím vyvolat proces vedoucí až k jeho odvolání z funkce. „Kdyby své výhrůžky uskutečnil, myslím, že by to znamenalo konec jeho prezidentství,“ prohlásil. Na přímou otázku, zda by podpořil impeachment, sice neodpověděl jednoznačně, ale připustil, že by se k takovému kroku „přikláněl“.
Kritika z Kongresu tak přirozeně otevírá otázku, jaké nástroje mají zákonodárci k dispozici, pokud by prezident jednal mimo rámec ústavních zvyklostí.
Impeachment a 25. dodatek Ústavy USA
Ústava USA je postavena na silném prezidentském systému, v němž je hlava státu volena nepřímo prostřednictvím sboru volitelů a je během funkčního období jen velmi obtížně odvolatelná. V historii USA nebyl žádný prezident odvolán úspěšně – několik procesů impeachmentu proběhlo, ale žádný neskončil sesazením. Jeden prezident (Richard Nixon) odstoupil dobrovolně, aby se hlasování vyhnul.
Kongresman Don Bacon však nenaznačoval, že by šlo o klasický impeachment založený na obvinění z velezrady, úplatkářství či jiného závažného trestného činu. Mluvil o možnosti využít 25. dodatek Ústavy USA, který umožňuje odvolat prezidenta v případě, že není schopen vykonávat svou funkci – typicky ze zdravotních, fyzických či mentálních důvodů.
Použití 25. dodatku je extrémně vzácné a politicky citlivé. Vyžaduje souhlas viceprezidenta a většiny členů vlády, případně dvoutřetinovou většinu v obou komorách Kongresu, pokud by prezident rozhodnutí zpochybnil. Debata o jeho využití proto vždy signalizuje hluboké obavy o stabilitu a směřování exekutivy.
Debata o Grónsku se tak stala mnohem širším tématem než jen otázkou zahraniční politiky. Dotýká se vztahu mezi prezidentem a veřejností, jednoty uvnitř Republikánské strany i hranic prezidentských pravomocí. Zároveň ukazuje, jak citlivé jsou geopolitické otázky, pokud se dotýkají územní integrity jiných států a mezinárodního práva.
Celá kauza také připomíná, jak křehká může být rovnováha mezi prezidentskou vizí a institucionálními brzdami, které mají chránit stabilitu demokratického systému. Ať už se debata bude vyvíjet jakkoli, případ Grónska se stal testem politické reality: nakolik může prezident prosazovat kontroverzní strategické cíle, pokud se proti nim staví nejen opozice, ale i část jeho vlastních spojenců.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
