Kauza Epstein je jen špička ledovce. Trumpova „neotřesitelná armáda“ se drolí zevnitř

Po měsících odkladů schválila americká Sněmovna reprezentantů Zákon o transparentnosti spisů Jeffreyho Epsteina (Epstein Files Transparency Act), který zavazuje Ministerstvo spravedlnosti zveřejnit veškeré materiály týkající se bývalého finančníka a obchodníka s lidmi.

Hlasování nakonec proběhlo podle očekávání, nicméně výsledek byl zjevný teprve poté, co prezident v neděli změnil svůj názor a vyzval k uvolnění dokumentů. V neděli večer na svém účtu na síti Truth Social označil celou kontroverzi za „podvod demokratů“. Tlak však nepřišel pouze z Demokratické strany, zveřejnění Epsteinových spisů dlouhodobě prosazují i mnozí příslušníci MAGA a část establishmentových republikánů.

Spíše než samotné hlasování je kauza zajímavá tím, že odhaluje celkovou křehkost jednoty hnutí MAGA. Trumpova názorová odbočka – od popírání, že Epsteinova složka vůbec existuje, až po nedělní prohlášení, že „není co skrývat“ – je minimálně zčásti výsledkem vnitrostranického tlaku. Kdyby Trump názor nezměnil, s vysokou pravděpodobností by proti němu hlasovali členové jeho vlastní strany.

Epsteinova kauza je ale symptomem daleko širšího problému. Nejde jen o krizi momentální jednoty, ale také o fakt, že i personalistická hnutí mají své limity, pokud lídr často mění postoje. V posledních měsících se ukazuje, že hnutí MAGA není schopné udržet jednotu tváří v tvář dlouhodobým dilematům. Trumpovo hnutí se prezentuje jako pevně semknutý blok odporu proti systému, ale ve skutečnosti je to spíše křehká koalice, kterou drží pohromadě charisma lídra a sdílený pocit ohrožení. Jakmile se objeví otázky, které charisma samo nevyřeší, na povrch vyplouvají rozpory.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je spor s kongresmankou Marjorie Taylor Greene, která patří k nejviditelnějším tvářím hnutí. Greene otevřeně kritizovala Trumpovu rétoriku o možném bombardování Íránu. Žena, která se profiluje jako izolacionistka, zdůraznila, že „Američané nechtějí bombardovat Írán kvůli Izraeli“. Stala se také vůbec první republikánkou, která označila izraelskou politiku v Gaze za „genocidní“. Je však potřeba dodat, že Greene často postupuje solitérně a její postoje nejsou vždy v souladu s většinovým názorem Trumpova hnutí.

Tento rozpor nicméně ukazuje, že i mezi nejvěrnějšími podporovateli existuje hluboká nedůvěra k zahraničněpolitickým krokům prezidenta. Trump se snaží lavírovat mezi podporou izraelské vlády a obavami části svého hnutí, že USA budou zataženy do dalšího konfliktu. Výsledkem je nejednoznačná rétorika, která místo sjednocení vyvolává spory o její naplnění.

Další trhlinu v jednotě MAGA odhalilo interview s moderátorkou Fox News Laurou Ingraham. Ta Trumpovi namítla, že Spojené státy mají dostatek talentovaných lidí a nepotřebují pracovníky z programu H‑1B. Trump jí však přímo oponoval: „Ne, nemáme. Nemáme určité talenty, a lidé se to musí naučit.“ 

Trumpův postoj zde není úplně překvapivý – i v minulosti dával najevo, že odlišuje nelegální migraci od příchodu kvalifikovaných odborníků. Přesto jde o citlivé téma, protože část jeho hnutí vnímá H-1B jako symbol globalizace, proti níž MAGA bojuje. Podpora pracovních víz, která umožňují příchod kvalifikovaných odborníků ze zahraničí, tak vyvolala ostrou reakci mezi jeho „America First“ příznivci. Ti vnímají H-1B jako ohrožení domácích pracovních míst. 

Trumpovo vyjádření ukázalo, že jeho ekonomická politika není vždy v souladu s nacionalistickým jádrem hnutí. Trump si – navzdory svým protimigračním výrokům a postojům – zřejmě uvědomuje, že chod americké ekonomiky je do značné míry závislý na zahraniční pracovní síle. Jenže v očích části svých voličů se tímto dopustil „ideologické zrady“, což znovu odhalilo, že jednota hnutí je spíše emocionální než programová.

Třetím příkladem je spor s republikány‑libertariány ohledně možné vojenské akce ve Venezuele. Trump opakovaně naznačil, že Spojené státy mohou podniknout pozemní zásah proti režimu Nicoláse Madura. Zřejmě tím chtěl zdůraznit americkou sílu a jeho schopnost jednat rázně. 

Pro libertariánské křídlo republikánů jde však o zradu principu „America First“. Pro ně je jakákoli zahraniční intervence nepřijatelná, protože odporuje základnímu slibu, že USA se nebudou angažovat v „cizích válkách“. Trumpovo koketování s intervencí tak znovu odhalilo, že jeho hnutí není sjednoceno programem, ale spíše emocionální identifikací s lídrem. Jakmile se lídr odchýlí od očekávání, hnutí se ocitá v krizi.

Tyto příklady ukazují, že hnutí MAGA stojí na vratkých základech. Jeho jednota se udržuje nikoli díky jasnému programu. „Make America Great Again“ bylo poutavé zvolání, které mobilizovalo masy, ale nenabízelo konkrétní řešení. 

Férově je však třeba říci, že MAGA má v posledních letech určité programové body – od tvrdé imigrační politiky přes energetický nacionalismus až po reformu federální administrativy (Schedule F). Jejich konzistence je ale sporná a jejich obsah se často přizpůsobuje náladám lídra.

Identitární politika, kterou hnutí prosazuje, přitahuje pozornost, ale má vážné slabiny. V okamžiku, kdy se lídr dostane pod tlak a mění postoje, hnutí se ocitá v krizi. A co je nejzásadnější – republikánům chybí nástupce, který by mohl Trumpa nahradit. MAGA je tak závislé na jediné postavě, jejíž rozpory a obraty odhalují, že jednota hnutí je spíše křehkou iluzí než pevnou realitou.

Psychologicky bývá tento jev některými odborníky vysvětlován jako kognitivní disonance. Voliči čelí rozporu: lídr mění postoje, někdy popírá vlastní výroky, ale oni si to racionalizují, aby zachovali pocit jednoty. „Program není důležitý, hlavní je, že bojuje proti systému,“ zní typická racionalizace – tedy přesně tak, jak Donald Trump legitimoval svůj vstup do politiky. Disonance se tak překrývá s emocionální identifikací s lídrem. To vysvětluje, proč hnutí přežívá i přes opakované rozpory – ale zároveň ukazuje, proč je tak křehké.

Z dlouhodobého hlediska je absence programu a nástupnictví pro republikány problém. MAGA se stalo synonymem pro odpor vůči systému, ale nenabízí konkrétní řešení ekonomických, sociálních ani zahraničněpolitických problémů. Identitární politika, která staví na pocitu ohrožení a na charismatu jediné osobnosti, nemůže dlouhodobě nahradit skutečný program. Jakmile charisma vyprchá nebo lídr odejde, hnutí zůstane bez obsahu. A protože republikánům chybí jasný nástupce, hrozí, že se MAGA rozpadne na jednotlivé frakce, které budou soupeřit o definici „pravého America First“.

Epsteinova kauza, spor s Greene, konflikt s Ingraham a roztržka s libertariány ohledně Venezuely – všechny tyto příklady ukazují, že jednota hnutí MAGA je iluzí. Je to hnutí, které se sjednocuje kolem pocitu odporu, nikoli kolem programu. Je to hnutí, které se opírá o charismatickou autoritu, nikoli o institucionální strukturu. A je to hnutí, které postrádá budoucnost, protože nemá nástupce. „Make America Great Again“ bylo poutavé heslo, ale bez obsahu. A právě proto se jednota hnutí hroutí pod tíhou vlastních rozporů.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.