Českou republiku čeká na začátku roku 2026 rozpočtové provizorium. Nová vládní koalice nestihne schválit vlastní rozpočet a spoléhá na to, že v provizorním režimu bude mít paradoxně volnější ruce. Lenka Zlámalová a Jaroslav Dědič v novém díle podcastu rozebírají nejen domácí fiskální triky, ale i zlomový moment v Německu, které definitivně opouští svou pověstnou dluhovou brzdu.
Co se dozvíte:
Co přesně znamená rozpočtové provizorium: Proč běžný občan nic nepozná, ale stát nemůže investovat.
Kreativní účetnictví s obranou: Jak se stavba dálnic vykazuje jako vojenská investice a co na to Národní rozpočtová rada.
Německý obrat: Proč náš západní soused rezignuje na rozpočtovou odpovědnost a co to znamená pro český průmysl.
Francouzský a italský paradox: Proč má zadlužená Itálie lepší vyhlídky než Francie a jak se mění mapa evropského dluhu.
Varování bankám: Co znamená „drsný vzkaz“ Evropské centrální banky a proč končí v ekonomice legrace.
Provizorium: Žádné vypínání vlády jako v USA
Zatímco ve Spojených státech znamená neschválení rozpočtu takzvaný shutdown, v českých podmínkách si běžný občan ničeho nevšimne. Služby se nevypínají, úřady fungují. Má to ale svá pravidla.
„Princip rozpočtového provizoria je, že jedeš podle rozpočtu loňského roku. Můžeš čerpat každý měsíc jednu dvanáctinu. Ale jsi omezený. Musíš přemýšlet strašně krátkodobě,“ vysvětluje v podcastu Lenka Zlámalová.
Pro novou vládu to má paradoxně výhodu. Původně plánovaný schodek na rok 2025 byl totiž nižší než ten, který chystá nová koalice (mluví se o 400 miliardách korun). V provizoriu se tak vládě může dýchat volněji, než kdyby musela škrtat. Má to ale zásadní háček.
„Nesmíš rozjíždět žádné nové věci. Žádné nové stavby, žádné nové investice, žádné nové dotace a hlavně nesmíš přijímat vůbec žádné zaměstnance,“ upozorňuje Zlámalová s tím, že tato pravidla fungují jako účinná byrokratická brzda.
Tanky na dálnici a kreativní účetnictví
Velkým tématem je zákon o rozpočtové odpovědnosti a snaha politiků ho obejít. Jaroslav Dědič upozorňuje na specifický fenomén – vykazování dopravních staveb jako výdajů na obranu, aby se nepočítaly do dluhových limitů.
„Ony jsou to peníze na dopravní infrastrukturu a vykazujeme je jako investice do obrany. Jak říká Mojmír Hampl z Národní rozpočtové rady, ono by se to dalo pochopit ve chvíli, kdy vyztužíš nějaký most, aby po něm mohl jet tank. Ale to, že stavíš zcela novou dálnici, kterou jsi chtěl stavět dávno předtím, než se přijalo těch 5 % HDP, a teď to vykazuješ jako obranu? To je účelovka, která z toho kouká na první pohled,“ kritizuje Zlámalová.
Dědič dodává, že podobný trik zkoušela Itálie s mostem na Sicílii, ale narazila u Evropské komise. „Správně by se tam ty peníze vůbec neměly počítat, pokud se nezačne stavět. A my vůbec nevíme, jestli se stavba Dukovan nebo infrastruktury v roce 2026 zahájí,“ připomíná Dědič.
Německo opouští dluhovou brzdu
V sousedním Německu mezitím padají tabu. Země, která byla léta etalonem fiskální odpovědnosti, se pod tlakem ekonomické stagnace a drahých energií mění.
„Německo prokoplo svoji dluhovou brzdu. Je to téměř definitivní, mají to předjednané v rámci Evropy,“ říká Dědič a upozorňuje na chystané dotace silové elektřiny pro německý průmysl.
„Německo tři roky fakticky stagnuje, nezažilo ekonomický růst. Ale podívej se na úroky, které má Německo i při jejich dluhu, který je výrazně větší než náš. Investoři mu pořád důvěřují výrazně víc,“ kontruje Zlámalová.
Pro Česko je to však jasný signál: pokud Německo začne masivně dotovat energie pro svůj průmysl, česká ekonomika navázaná na tu německou nebude mít jinou možnost než následovat, bez ohledu na to, co je „správné“.
Konec legrace pro banky
Závěr podcastu patřil varování Evropské centrální banky (ECB). Ta vydala zprávu, že se evropské banky mají připravit na možné otřesy ve finančním systému. Ačkoli jedním dechem dodala, že banky jsou silné, samotný tón zprávy je podle Zlámalové nezvykle ostrý.
„Já to čtu jako volání: ‚Hele, fakt končí sranda. Chovejte se podle toho‘,“ interpretuje zprávu Zlámalová.
Důvody k obavám jsou reálné – od obchodní války s USA a Čínou až po technologické změny, které mohou ze dne na den změnit hodnotu firem. „Ty poměry, ta doba je strašně rychlá. A banky musí být ze své podstaty konzervativní instituce. Myslím si, že ta doba bude hodně měnit poměry v bankách,“ uzavírá Zlámalová.
