Španělský socialistický premiér Pedro Sánchez učinil správné rozhodnutí, když po prohraných regionálních a municipálních volbách letos na jaře vyhlásil předčasné parlamentní volby na 23. července. Podařilo se mu zachránit, co se dalo…
Pravostředová Lidová strana sice podle očekávání vyhrála, ale zdaleka ne tak výrazně, jak se čekalo. Socialisté skončili druzí, oproti minulým volbám si dokonce polepšili.
Nejvýznamnějším výsledkem je volební pro mnohé debakl krajně pravicové strany Vox, která přišla o více než třetinu poslaneckých mandátů – a stala se nepoužitelnou pro vytvoření koalice s lidovci. Právě toto potenciální spojenectví vyvolávalo v zemi, která si ještě pamatuje fašizující frankistickou diktaturu, značné obavy a bylo jednou z příčin vysoké volební účasti.
Krajní pravice se tedy ve Španělsku na vládě podílet velmi pravděpodobně nebude. V tuto chvíli však nikdo nedokáže předpovědět, jaký koaliční mix se podaří sestavit, aby v dolní sněmovně parlamentu vůbec nějaká provládní většina vznikla. Respektive zda se vůbec podaří – okolnosti tomu nenasvědčují.
Jak již bylo řečeno, lidovci plus Vox nedají dohromady kýžených 176 křesel; nemají je ani socialisté ve spojenectví s levicovým uskupením Sumar. Jazýčkem na vahách se tak opět stanou vesměs malé, nacionalistické či separatistické strany z Katalánska a Baskicka, které mají tradičně blíž ke španělské levici; s podporou některých z nich dosud úřaduje i Sánchezova menšinová vláda.
Paradoxem přitom je, že právě tyto nacionalistické strany utrpěly ve volbách porážku. Jak v Katalánsku, tak v Baskicku hlasovala většina voličů pro lidovce a socialisty, tedy celostátní strany, které odmítají separatistické tendence.
Za případnou podporu jakékoli vlády budou nacionalisté požadovat hodně, například povolení uspořádat v Katalánsku referendum o nezávislosti, což by mohlo být i pro Sáncheze nepřijatelné.
Spekuluje se proto také o možném vzniku silné pravolevé koalice, tedy lidovců a socialistů. Takovou možnost nevyloučil ani šéf Lidové strany Alberto Núnez Feijóo. Další přetřásanou variantou je pak opakování parlamentních voleb do konce roku, pokud by se nepovedlo dát dohromady žádnou životaschopnou většinu.
Sánchez hrál vyhlášením voleb riskantně a tah mu vyšel. Průzkumy se velmi mýlily, když Feijóovi predikovaly absolutní většinu, nebo pohodlné vítězství spolu s Voxem. Spousta lidí hlasovala i uprostřed dovolených korespondenčně, ale k urnám se také dostavilo nečekaně mnoho voličů. Ty levicové, ale i středové mobilizovala touha zabránit krajní pravici se podílet na moci. Ty pravicové zase snaha navázat na skvělé výsledky lidovců v květnových obecních volbách.
Určitou roli mohla sehrát i kampaň socialistů, které květnový debakl vyděsil a zmobilizoval; začali více zdůrazňovat vlastní celkem slušnou bilanci.
Španělsko za Sáncheze celkem dobře zvládlo covidovou pandemii, také díky rychlé a příkladné vakcinační kampani. Energetická krize loni postihla zemi méně než zbytek Evropy. Inflaci, která se vyšplhala nejvýše na 10,7 procenta, se podařilo srazit na 1,6 procenta v červnu.
Přesto lidé na vládu žehrají kvůli rostoucím životním nákladům. Sánchez je také kritizován za to, že příliš podléhá tlaku malých nacionalistických stran. Katalánský a baskický separatismus je v zemi mimořádně citlivé a emotivní téma.
Z voleb vzešlý španělský parlament se sejde ve druhé polovině srpna. Teprve pak začne složité vyjednávání o možných koalicích a tichých podporách, které se potáhne nejspíš měsíce. Ať dopadne jakkoli, u vesla zůstává Sánchezův dosavadní kabinet, který připravoval půlroční španělské předsednictví v EU a s největší pravděpodobností ho tedy bude i provádět, možná až do konce.
Nevadí, že to bude vláda oslabená, protože hlavní témata, kterými se bude EU v příštích měsících zabývat, nejsou kontroverzní ani pro lidovce. Nedojde tedy k polemikám, jež hrozily, pokud by se k moci hrnula strana Vox, která prosazuje velmi tvrdou politiku vůči migrantům a jejíž předák odmítá, že by klimatickou změnu vyvolávala lidská činnost.
Lidovci se na jaře odhodlali ke spolupráci s Voxem ve vládách regionů Valencia a Extremadura. Vzhledem ke značné autonomii subjektů španělské federace to byl významný průlom. Na evropské scéně si krajní pravice právě od Voxu slibovala významnou vzpruhu před volbami do Evropského parlamentu vypsanými na začátek června 2024.
Účast (krajní) pravice ve švédské a finské vládě, její preference ve Francii a v Německu, politika vládních stran v Maďarsku či Polsku, orientace a rétorika italské vládní strany Bratři Itálie, to vše posiluje perspektivu, že by se národovecké a populistické formace mohly v budoucím Evropském parlamentu spojit do silného klubu. Propad Voxu v nedělních volbách ve Španělsku tuto naději poněkud ochlazuje.
