KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO | Potřeba přezbrojení české armády kvůli současné bezpečnostní situaci pochopitelně významně roste. S novými nákupy zbraní se však znovu objevují diskuze o tom, jakým způsobem by armáda měla vybírat své dodavatele. Faktem je, že u dodávek palných zbraní z minulé dekády padlo několik kontroverzních rozhodnutí, u kterých lze pohybovat o férové soutěži.
Jde o zakázky pro největšího českého výrobce palných zbraní, uherskobrodskou Českou zbrojovku ze skupiny Colt CZ Group. Naposledy se jednalo o rozhodnutí ministerstva obrany uzavřít bez výběrového řízení smlouvu s Colt CZ Defence Solutions na dodávku útočných granátů za 413,3 milionu korun bez DPH.
Tato zakázka vyvolala pochybnosti nejen kvůli absenci výběrového řízení, ale také proto, že granáty byly původně produktem rakouské společnosti Rheinmetall – byť se mají vyrábět v Česku ve Vrběticích.
Ministerstvo obrany sice argumentovalo tím, že v Česku neexistuje jiný výrobce schopný splnit armádní požadavky, ovšem server Novinky.cz v závěru minulého roku upozornil na existenci tuzemského výrobce Zeveta Ammunition, který má bohatou tradici a zkušenosti s výrobou munice i granátů.
Ochrana domácího výrobce na úkor soutěže
Dalším případem, který vyvolává otázky, je zakázka původně z roku 2018, kdy ministerstvo obrany rozhodlo nakoupit u České zbrojovky ruční zbraně Bren a pistole CZ P-10 za více než dvě miliardy korun – opět bez výběrového řízení.
ÚOHS, který záležitost zkoumal, v tomto případě uvedl, že ministerstvo splnilo podmínky pro aplikaci obecné výjimky podle zákona zadávání veřejných zakázek, a tím neporušilo pravidla hospodářské soutěže. Upřednostňování jednoho dodavatele však pochopitelně nevytváří prostor pro získání výhodnější ceny a na to doplácí daňoví poplatníci.
Jako kontroverzní lze označit i předchozí nákup útočných pušek Bren pro českou armádu bez vypsaní výběrového řízení. Tato smlouva zahrnovala nákup zbraní od České zbrojovky, které v té době ještě nebyly dostatečně testovány a u kterých se v akci vyskytly problémy a selhání.
Nejvyšší kontrolní úřad v roce 2016 zdokumentoval, že tento proces přezbrojení se setkal s mnoha problémy, které měly vliv na hospodárnost, efektivitu a vhodnost celého projektu. Úřad specifikoval, že hlavní příčinou těchto problémů bylo využití zbraní, které nebyly prověřeny v reálných bojových situacích.
Ani vypsání tendru ovšem nemusí být zárukou úspěchu. Při nákupu služebních pistolí pro české celníky v roce 2014 byly mimo jiné na základě testů vybrány zbraně značky Glock. Česká zbrojovka se ovšem obrátila na ÚOHS a nakonec uspěla.
Její nabídka byla o 2,5 milionu levnější, ovšem zbraně od České zbrojovky při hodnocení celníků nedopadly dobře – jasně preferovanou variantou byl Glock, který také zakázku původně získal. Antimonopolní úřad se ale tehdy zastal domácího výrobce podpořen argumentem nižší ceny.
Potřeba rovnováhy mezi podporou a férovostí
Experti i politici unisono uznávají, že stát má své domácí výrobce podporovat – na tom není nic zvláštního a je to zvykem v každé zemi, která se pyšní vlastním obranným průmyslem. Na druhé straně je třeba pečlivě vyvažovat domácí podporu i pohledem férové soutěže a především zájmem samotných ozbrojených složek, které jsou v důsledku zodpovědné za bezpečí a ochranu Česka.
V minulosti se to, myslím, ne vždy dělo – a namísto toho zde za poslední roky vznikl okolo výrobce z Uherského Brodu mýtus výhradního dodavatele českých ozbrojených složek. Stávající postupy v zadávání veřejných zakázek a způsob, jakým je posuzuje antimonopolní úřad, naznačují preferenci zájmů jednoho výrobce na úkor ostatních potenciálních dodavatelů a je otázkou, zda není na čase dát možnost ucházet se o zakázky pro českou armádu i dalším zájemcům.
