Mazda 3 s benzinovým dvaapůllitrem je dinosaurus s moderními návyky. Větší old school těžko hledat

Pár faktů na úvod. Kategorie kompaktních aut s karoserií hatchback nebo sedan – podobně jako vozidla velikosti Škody Fabia – zvolna vymírá, když ji nahrazují vyšší vozidla kategorie SUV. 

Stačí se podívat na nabídku – VW Golf vypadá spíš jako Číňan, Hyundai i30 už dávno přesluhuje, stejně jako Toyota Corolla, a auta jako Peugeot 308 nebo Citroen C4 už se prakticky neprodávají. 

Osmým rokem brázdí bez větších změn silnice také stále krásná Mazda 3, auto s puncem individuality a příslibem příjemného svezení, byť poněkud méně praktické. 

Jestliže konkurence vyzbrojuje své malinké motory turby, různými formami hybridu nebo je dělá rovnou elektrické, Mazda narvala pod kapotu pravého dinosaura – benzinový nepřeplňovaný čtyřválec o objemu 2,5 litru.

Když se řekne Mazda 3, většina lidí si vybaví pohledný hatchback se sportovní vizáží. Trochu se ale zapomíná na druhou karosářskou variantu, kterou je čtyřdveřový sedan. To v této velikosti většinou nebývá moc hezké auto a nejčastěji si vybavíte olezlou Toyotu Corollu s velkou zelenou nálepkou Bolt na boku.

Mazda 3 sedan je z jiného těsta a svými tvary i detaily do značné míry připomíná odcházející model 6, akorát je celá poněkud menší a kompaktnější. 

Uvnitř je naopak sedan prakticky totožný s pětidveřovou verzí, což znamená víceméně samá „pozitiva a sociální jistoty.“ 

Trojka je prostě luxusní kompakt ze staré školy s hodnotnými materiály, nadčasovým vzhledem přístrojové desky, skvělou ergonomií a výborným zpracováním. Že je centrální displej trochu menší, než je dnes zvykem, se zdá být spíš výhodou. 

Důležité je, že jej nemusíte (ale můžete) omakávat prsty, ale pomůžete si pěkně mechanicky kolečkem mezi sedadly na způsob iDrive u starších BMW. Také všechny podstatné funkce se ovládají klasickými tlačítky – včetně vypnutí otravného hlásiče překročení rychlosti, které musíte u jiných automobilek hledat někde v hloubce menu počítače.

Výbava Takumi představuje vrchol nabídky. Nabízí kožená sedadla s elektrickým nastavováním a pamětí pro řidiče, vyhřívaný volant, 360stupňovou parkovací kameru, adaptivní LED světlomety a prémiový audiosystém Bose. 

Interiér působí luxusně – kůže nejen skvěle vypadá, ale i příjemně voní, což v době umělých materiálů není samozřejmostí. Head-up displej promítá navigaci a dopravní značky, což zvyšuje komfort i bezpečnost.

Zatímco vpředu se sedí dospělým pasažérům na výsost pohodlně, vzadu už je poněkud stísněněji, což je dáno přirozeně menším rozvorem auta v této kategorii.

Kufr je sice o poznání větší než u hatchbacku, klasickým výklopným víkem v zádi je do něj ale o poznání horší přístup. Alespoň že jdou složit zadní sedačky prakticky do roviny, což umožní přepravu i hodně dlouhých předmětů.

Když se současná Mazda 3 začínala v roce 2018 vyrábět, do vínku dostala jako základ patnáctistovku, na kterou navazovaly dvě výkonové verze dvoulitru. Jednapětka časem skončila a nahradil ji podivný kočkopes zvaný Skyactiv-X kombinující zážehový a vznětový princip spalování, který však provozně nijak zvlášť nepřesvědčil. 

Když loni vešla v platnost přísnější emisní norma, skončil i klasický dvoulitr a pod kapotu musel vedle Skyactiv-X jediný další emisně použitelný motor, který Mazdě ještě zbyl – letitý, ale osvědčený čtyřválec 2,5 litru, který nyní představuje základ nabídky. 

Vtipné je, že jej známe z aplikací ve všech velkých modelech značky včetně mamutího SUV CX-80. Jak tedy funguje v Mazdě 3?

Předně je třeba říct, že pro účely ekologického použití v menším autě byl poněkud „podladěn“, takže zatímco v Mazdě 6 nebo CX-5 generoval přes 200 koní, tady je to jenom 140. 

Nehleďte ale hned na čísla. Motor si zachoval na „atmosféru“ velice slušný točivý moment 238 Nm a právě pružnost v nízkých otáčkách je jeho velkou devizou oproti staršímu dvoulitru, který jinak v těch vyšších jel dost podobně.

Znamená to příjemný odpich a hezký zvuk ve vyšších otáčkách, kde je jisté „uškrcení“ ale přece jen patrné. Dvaapůle má také poněkud vyšší spotřebu – zatímco s dvoulitrem se dalo běžně jezdit za 6,5 litru, u většího motoru se jen obtížně dostáváte pod sedm. I to je ale furt velmi slušné na danou kubaturu.

Co mě u Mazdy s výjimkou nových SUV s dieselovým šestiválcem 3,3 litru trápí dlouhodobě, je pravěká automatická převodovka s měničem, která vozu notně ubírá na dynamice a jejích šest stupňů není ani příliš příznivých pro spotřebu. 

Zjevně dožívá spolu se současnou generací spalovacích motorů, protože svižné auto formátu Mazdy 3 by si opravdu zasloužilo něco lepšího. Naštěstí ale stále můžete mít i manuál, který sice už jinde nedoporučuji, u Mazdy však rozhodně ano.

Jízdní vlastnosti jsou silnou stránkou Mazdy 3. Naladění podvozku je dobrým kompromisem mezi pohodlím a dynamikou, řízení už bývalo v mazdách citlivější, ale jeho vnímavost a zpětnou vazbu lze stále hodnotit jako nadprůměrnou. 

Na kvalitních silnicích je vůz tichý a stabilní, na horších površích však jednoduchá zadní náprava (torzní příčka) může být cítit, zvlášť na 18palcových kolech – typicky jistým drobným odskakováním. Byl jsem zvědav, jak se těžší motor podepíše na pocitu z jízdy, více zatížená přední část ale není v zatáčkách prakticky znát.

Mazda 3 sedan s velkým benzinovým motorem je bezesporu zajímavým autem, které jako by někdo už dávno zapomněl vyndat z ceníku. Fortelné zpracování, nadčasový design a neošizené materiály dodávají v této třídě aut dnes už málo vídaný pocit prémiovosti. 

Instalace velkého motoru je možná trochu komická a zdánlivě nesmyslná, ve skutečnosti jde ale o velice použitelnou kombinaci. Auto je s ním příjemně pružné, svižné, spotřeba je velmi snesitelná a hlavně – dlouhými roky osvědčený bytelný agregát vykazuje nadprůměrnou spolehlivost a dá se dost dobře předpokládat, že bez problémů najezdí vyšší statisíce kilometrů. Kdo z vás to má? 

Mazda zatím ano a myslím, že vzhledem k nepopiratelným kvalitám stárnoucí, ale stále půvabné Japonky, je 652 000 Kč, které za sedan žádá, velice fér nabídkou.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.