V době klimatizovaných SUV a letenek v mobilu vyrážejí na tisícikilometrové cesty na padesát let starých fichtlech. Sedm mužů ze západních Čech, z obce Tři Sekery popisuje, jak se připravuje expedice bez moderní techniky, proč vezou náhradní motory i jaké to je tlačit Jawu do albánských hor ve čtyřicetistupňovém vedru.
Když se řekne „Fichtl“, většina lidí, resp. hlavně mužů si vybaví klukovská léta, ježdění po poli za chalupou a věčně špinavé ruce od šmíru. Pro kluky z Jawatouru je to ale životní styl. „Já jsem svýho prvního Fichtla dostal k dvanáctým narozeninám. Rozebraného do šroubku. Táta mi řekl, že na něm můžu jezdit až v momentě, kdy si ho složím,“ vzpomíná Honza Zugárek na své začátky. Kamil Bradáč si ho musel v patnácti koupit sám a tajně ho propašovat domů: „Mami, to je Fichtl. Fichtle, to je máma.“
Dnes, když jim je hodně přes třicet, by si mohli koupit pohodlná cestovní endura. Místo toho sedlají Jawu 20, 21 nebo Mustanga a vyrážejí na tisícikilometrové trasy. Proč? „Člověk vyjde ze svý komfortní zóny. Ty starosti hodí za sebe a jediné, co řeší, je, jestli dojede dalších sto metrů, jestli nebude tunel a jestli ten kopec nebude moc prudký,“ vysvětluje Honza podstatu jejich cestování.
Příprava na apokalypsu: Jeden klíč pro všechny
Vyrazit na padesát a více let staré motorce do Itálie nebo Albánie není jen tak. Příprava trvá půl roku a připomíná vojenskou operaci. „My jsme se do toho vrhli po hlavě, ale věděli jsme, že chceme zachovat originalitu dílů, aby byly zaměnitelné mezi stroji,“ říká Kamil.
Logistika je neúprosná. Aby nemuseli vézt tuny nářadí, museli sjednotit motorky. „Někdo měl imbusový šrouby, to muselo pryč. Potřebovali jsme mít všechny šrouby stejný, abychom to stejným klíčem dokázali rozebrat,“ dodává Honza. Každý člen expedice má svou roli – od tlumočníka přes lékárníka (medicinmana) až po „prudiče“.
Největší technickou slabinou těchto strojů je staré české zapalování. Původní kladívka na dlouhých trasách selhávala, a tak skupina přešla na bezkontaktní VAPE. I tak ale vezou neuvěřitelnou zásobu dílů. „Vezeme s sebou dva náhradní motory pro sedm členů,“ šokuje Kamil. „Máme to vymyšlené tak, abychom dokázali opravit úplně každou část motorky.“
40 stupňů a krvavá kolena
Jízda v koloně sedmi Fichtlů má svá specifika. Maximální rychlost po rovině se pohybuje kolem 50 km/h, ale realita v kopcích je jiná. „Ten první má výhodu v tom, že vidí ty živé hady. Ten poslední už je nevidí, nebo je vidí přejeté,“ glosuje s černým humorem Kamil pozici ve formaci. První jezdec, „mapař“ Honza, udává tempo, zatímco poslední musí jet nadoraz, aby dohnal ztrátu způsobenou harmonikovým efektem.
Zatímco dřívější cesta do Itálie byla ve znamení zimy a deště („drželi jsme se řídítek a ždímali rukavice“), loňská Albánie přinesla opačný extrém. Vedra přes 40 stupňů a náročný terén. „Jedna zatáčka nepřála jednomu z kluků. Bylo z toho krvavé koleno, krvavý loket. Naštěstí kosti zůstaly celé, takže jsme si jen zajeli do nemocnice pro pár stehů. Když policajti, kteří to přijeli vyšetřit, viděli, co jsme zač, nechali nás být.“ vzpomíná Kamil na krizový moment.
Zatímco někteří členové výpravy jedou v šortkách, Kamil se jako jediný nesvlékal z motorkářského oblečení ani v největších vedrech. „Je to mžik. Já jsem šel parakotoulem do škarpy v Itálii a řekl jsem si, že mi to za to nestojí.“
Cestou necestou
Vrcholem albánské expedice byla horská silnice SH20 a průjezdy kamenolomem. „Tam jedeš sto metrů po pěkný cestě a najednou zub, 35 centimetrů schod a jedeš po šotolině,“ popisuje Kamil stav silnic.
Některá stoupání byla nad síly malých motorů. „Přišly tak prudké kopce, že jsme se museli tlačit. Já šel vedle motorky a dva kluci za mnou, abychom vůbec vystoupali nahoru,“ líčí Honza boj s gravitací. Přesto, nebo možná právě proto, se odmítají svých strojů vzdát.
Při pohledu na fotografie z cest zaujmou na motorkách zvláštní válcovité předměty místo klasických kufrů. „To je běžná odpadní trubka,“ směje se Kamil. „Nahrazuje kufr a má jednu obrovskou výhodu – neprší do ní.“
Méně se osvědčily legendární přívěsné vozíky PAV. „Ono se to zdálo jako skvělej nápad, prostor navíc. Ale když dáte hodně věcí dozadu, ta motorka šíleně tancuje,“ popisuje Honza. Nakonec do vozíků dávali jen lehké spacáky a těžké nářadí a díly museli navázat co nejblíže těžišti motorky.
Nelákalo někdy kluky ze Tří Seker přesedlat na něco spolehlivějšího, třeba na východoněmeckého Simsona nebo úplně moderní velkou motorku? „Kdo měl Simsona, byl král, to byl čtyřkvalt. Ale my budeme vždycky tíhnout k těm Pionýrům. Je to kult, je to československý stroj. Proč se hrnout do Německa?“ uzavírá Kamil.
Příští rok plánují Rumunsko. Opět na čtrnáct dní, opět s náhradními motory v záloze a opět s vědomím, že „když vidíš bouřku, tak jí neujedeš. Musíš se táhnout s ní.“
Chcete vidět, jak vypadá sedm Fichtlů v albánských horách? Celý film z cesty „Jawatour 2025“ najdete na kanálu Kamil K Production.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete se cítit jako fichtl v Albánii. Díky.
