Osudy amerického vojáka v komunistickém ČSR: Režim ho oslavoval, StB sledovala a J. D. chlastal

Nedělní Rudé Právo přineslo 16. května 1954 článek s titulkem „Příslušník americké armády požádal o asyl v Československu“. V něm informovalo o tom, že o den dříve v 18:30 překročil americký voják James Francis Davis hranice Československa a požádal o politický asyl. 

Právě v době konání voleb do krajských zastupitelských úřadů – kdy byly sdělovací prostředky plné zpráv o „manifestačním“ způsobu voleb, při kterém se jednotlivé kolektivy předháněly v tom, jak veřejně volily kandidáty národní fronty – si komunistická propaganda nemohla tento příběh nechat ujít.

V článku je uvedeno prohlášení, které příslušník US Army adresuje československé vládě a v němž zdůvodňuje svoji žádost o politický asyl: 

„ (…) Po svém zranění v Koreji jsem byl poslán zpět do USA a pak jsem byl opět poslán do západního Německa, kde jsem začal přemýšlet o ničivé politice USA. Pochopil jsem, že tato politika stála životy mnoho mých kamarádů, ničila pokojnou korejskou zem a změnila můj život v život nenáviděného vojáka. (…) Po uvážení těchto všech trpce nabytých zkušeností jsem se rozhodl volit svobodu, mír a klidný život a stát se platným členem lidské společnosti.“

Následně vystoupil Davis na tiskové konferenci i v rozhlase a všude opakoval fráze o ničivém americkém imperialismu a své touze žít v socialistickém ráji. 

Ve stejný den, kdy článek vyšel v Rudém právu, přešel hranice další americký voják jménem Peter Rank – k němu se ale v Archivu bezpečnostních složek bohužel žádné dokumenty nezachovaly – a stranický tisk vydal další propagandistický článek „Nechtějí sloužit válce“.

O týden později zakládá Zpravodajská služba generálního štábu Československé lidové armády na Davise svazek, ve kterém se zachoval záznam z jeho vytěžování – tedy několikadenního rozhovoru, kdy se příslušníci zpravodajské služby snaží dozvědět co nejvíce vojenských i osobních informací. 

Současně s tím, žádali Davise o jména a charakteristiky jeho kolegů, pro případné vytipování k agenturní spolupráci. Podal informace o jednotkách, ve kterých sloužil, ale jména vojáků odmítl uvést, že si je prý nepamatuje. Celkově mluvil pouze o osmi osobách, k nimž podal obecné údaje.

Vytěžování trvalo od 18. do 20. května a z celého záznamu je nejzajímavější hodnocení příslušníka vojenské rozvědky o povaze Davise. Stojí za to jej citovat:

„J. D. je typickým Američanem, vychovaným v duchu nadřazenosti k jiným rasám a národnostem. Američany považuje za lidi, které musí všichni ostatní poslouchat. Rád pije alkoholické nápoje, které nápadně povzbuzují a probouzejí jeho výchovu, kterou dostal v Koreji a která je jim vštěpována na hodinách osvěty,“ píše se v archivovaném záznamu.

A dále: „Jeho morálka pěstovaná v amerických vojácích zejména v Koreji je nízká, považuje za samozřejmost koupit si na měsíc ‚Fräulein‘ za 150 marek, která je mu k dispozici, a nemohl pochopit, že u nás taková věc neexistuje. Výchova z Koreje se projevovala v tom, že chtěl, abychom mu na noc opatřili ‚komunistickou děvku‘. (…) Orgána MV jsme upozornili na jeho zdrženlivost při otázkách týkajících se osob, se kterými se stýkal, i na jeho dobrou paměť, a na to, že jeho budoucí zaměstnavatel nesmí připustit, aby pil alkohol.“

Toto hodnocení se později ukazuje být naprosto přesně výstižné.

Následně je Davis umístěn do Hradce Králové, kde na něj Státní bezpečnost zakládá osobní svazek s registračním číslem 561 a krycím jménem Rony. Tajná policie na něho nasazuje tři agenty – jedním z nich je hrabě Radslav Kinský krycím jménem Čingischán, později rozvědkou vysazený do Francie. Státní bezpečnost opatřila Davisovi zaměstnání a ubytovala jej v hotelu Avion na pokoji č. 30. 

Již o měsíc později konstatuje informace vypravovaná pro náčelníka druhé správy plk. Matouška, že Davis vede nemorální život, holduje alkoholu a v důsledku toho se dopouští různých činů, které jsou místními občany odsuzovány a kritizovány. 

V zaměstnání má velké absence a za posledních čtrnáct dnů vydělal 200 Kč. Estébáci Zumr a Kubina konstatují, že při jejich příjezdu ležel Davis úplně opilý v kuchyni hotelu, odkud ho odnesli na jeho pokoj. Od orgánů StB požaduje 500 Kč, které mu prý stát dluží. Nakonec mu předali 20 korun, aby měl na večeři, protože sám měl při sobě pouze 33 Kč.

Příslušníci tajné policie mu sdělují, že přijdou druhý den, až se vyspí a bude střízlivý. Hned následující den je ale Davis zatčen orgány veřejné bezpečnosti pro opilství a umístěn do vyšetřovací vazby. Zpráva dále konstatuje, že se v Hradci Králové šušká, že nad ním drží ochrannou ruku státní bezpečnost.

Davis pracuje jako opravář automobilů v podniku Autorenova. „Pokud je střízlivý, práci rozumí,“ poznamenává jeho nadřízený ve zprávě, jejíž autoři doporučují – pokud by opět začal pít – přemístit Davise pomocí agenta Čingischána na venkov – „kde bude mít omezené možnosti a kde nepříznivý ohlas jeho života se bude týkat menšího počtu obyvatel.“

Jeho excesy však nadále pokračují. Agent Čingischán několikrát hlásí, že se Davis chystá navštívit v Praze velvyslanectví USA a požádat o repatriaci do své vlasti. Státní bezpečnost vždy těmto pokusům zabránila. 

Na veřejnosti pak Davis v naprosté opilosti několikrát vykřikuje, že až do Československa přijde armáda USA, budou příslušníci SNB a komunisté viset.

V květnu 1955 je příslušníky StB z Hradce Králové odvezen do Prahy a umístěn do vazby. Zde jej navštěvují dva příslušníci 1. odboru, kteří mají na starosti občany USA na našem území. Při rozhovoru Davis popírá, že by se pokoušel spojit s velvyslanectvím USA, a uvádí, že byl v Hradci Králové ve špatné společnosti a doufá, že bude brzy propuštěn. 

Příslušníci tajné policie po návštěvě konstatují: „... že (se) Davis proti jeho původnímu jednání a chování, které bylo sebevědomé, nyní velmi změnil. Připadá více vážnější a svým chováním naznačuje, že doba, kterou strávil ve vězení, na něj silně působí...“.

Následně je z vazby propuštěn a přemístěn na Slovensko do Fiľakova jako opravář strojů. Tam se ale zanedlouho situace opakuje a již 25. října žádá Krajská správa Bánská Bystrica, aby byl Davis přeřazen jinam, neboť jeho permanentní opilství a výtržnosti vzbuzují nevoli pracujících.

V tu dobu již začíná tajné policii s nepohodlným exulantem docházet trpělivost. V květnu 1956 je Davisovi odebráno právo azylu a na základě dokladů obdržených na velvyslanectví USA v Praze opouští 24. května 1956 území Československa.

Tímto „úspěchem“ se již komunistická propaganda samozřejmě nechlubila, o jeho vyhoštění nebyla ve veřejných sdělovacích prostředcích ani zmínka.

O dalších osudech Davise po jeho repatriaci do USA se zatím nepodařilo nic vypátrat. Jisté je, že – vzhledem ke svému ročníku narození (*1921) – je nyní již dávno po smrti. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.