KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | Když anonymní německý fanoušek vyrazil do amerických „flyover states“, spustil vlnu nehrané solidarity a darů od obyčejných lidí i velkých firem. Cynici mluví o marketingu, realita však ukazuje na 250 let starou pravdu Adama Smitha. Jak funguje americká „měkká síla“ v praxi a proč odvádí lepší diplomatickou práci než všichni politici dohromady?
Další fascinující a milou součástí zážitků cizinců v USA byla vlna podpory, které se jim dostalo jak od obyčejných Američanů – zaměstnanců, sousedů, náhodných kolemjdoucích atd. –, tak od široké škály amerických celebrit a firem.
Nejnázornějším příkladem v tomto ohledu byl německý anonymní fotbalový fanoušek Freddy, jehož každodenní dobrodružství ve oněch vysmívaných „flyover states“ mu vynesla obrovské množství příznivců na internetu a podporu v podobě věcných darů (připomínající příběh Forresta Gumpa) od profesionálních sportovních týmů, hotelů, leteckých společností a řady slavných sportovců, umělců a politiků.
I sobectví může být prospěšné
Freddyho zkušenost je jedinečná, ale pouze svým rozsahem: široká škála amerických firem, měst a politiků přichystala pro šťastné zahraniční návštěvníky královské přivítání, což výrazně přispělo k celkovému pozitivnímu dojmu z tohoto šampionátu.
Není překvapením, že tato podpora vedla odmítavé cyniky k vysvětlování, že ve skutečnosti jde z velké části jen o sobectví a snahu zvýšit prodeje, zviditelnit brandy a získat zájem na internetu, nikoli o upřímnou velkorysou laskavost. Některá z těchto tvrzení jsou zjevně nečestná, protože Američané opravdu umí být nápomocní a pohostinní, ale i kdyby byla tato kritika stoprocentně pravdivá, i tak nám přece musí nutně evokovat ponaučení od Adama Smitha:
„Není to od dobročinnosti řezníka, pivovarníka nebo pekaře, od které očekáváme svůj oběd, ale od jejich ohledu na jejich vlastní zájem.“ (Laskavý čtenář odpustí můj neohrabaný překlad a raději vyčká nadcházejícího vydání pojednání o díle Adama Smitha od docenta Jána Pavlíka, které se chystá na letošní rok k 250. výročí vydání Pojednání o podstatě a původu bohatství národů).
Tento citát je často používán k vysvětlení, že „sobecké“ tržní transakce mezi svobodnými lidmi jsou nejen vzájemně výhodné, ale mohou mít i širší společenský přínos a vytvářet bohatství, které jednotlivci potřebují k provádění charity (kterou mimochodem Američané konají ve větší míře než Evropané).
Smithova slavná myšlenka se však často vztahuje i na mnohé „dobročinné“ činy korporací a celebrit: I když zamýšleným účelem těchto akcí nemusí být čistý altruismus, často jde o strategické úsilí o dosažení dlouhodobé ziskovosti zlepšením pověsti značky, přilákáním zákazníků a pracovníků a zvýšením prodejů.
Není důvod považovat takovou motivaci za nevhodnou. Za prvé, daný čin i tak lidem nějakým způsobem prospívá, takže komu záleží na tom, zda byl vykonán z „dobročinných“, nebo „sobeckých“ důvodů? Za druhé je obvykle nemožné říci, proč se tito „dobročinní“ lidé a firmy rozhodli pomoci Freddymu (a komukoli jinému v nouzi) – a obvykle jde o kombinaci soucitu a vlastního zájmu či propagace.
Pokud jde o druhou zmíněnou motivaci, viz Adam Smith v Bohatství národů, pokud jde o tu první, nahlédněte do jeho druhé významné knihy.
Scény mezinárodní vzájemnosti provázející Mistrovství světa 2026 jsou také živou a aktuální připomínkou toho, že cestovní ruch v USA je tržním zdrojem americké „měkké síly“, který zlepšuje obraz Spojených států v zahraničí a posouvá geopolitické cíle USA, aniž by se utrácely peníze daňových poplatníků.
Ta pravá soft power
Odborníci tomu říkají „kontaktní hypotéza“, tedy představa, že mezilidská setkání mohou ovlivnit vnímání země v zahraničí způsobem, kterému se žádná vládní propagační kampaň ani balíček zahraniční pomoci nevyrovná. Nadšené využívání a konzumace běžných výdobytků americké kultury návštěvníky mistrovství světa představuje měkkou sílu v přirozené podobě, kdy americká kultura, pohostinnost a hojnost odvádějí diplomatickou práci, kterou američtí vládní činitelé nedokážou (nebo nechtějí) dělat.
Waffle House, Bass Pro Shops, americké kostely a velké neoklasické domy a normálnost obyčejných lidí – to vše připomíná lidem všude na světě, že slova jednoho muže v Oválné pracovně nebo na newyorské radnici nereprezentují 350 milionovou zemi, ať v nich sedí kdokoliv. Jedinou otázkou zůstává, zda tento impuls a dobrá nálada vydrží i po skončení mistrovství světa. Odpověď bohužel pravděpodobně nebude v rukou společnosti Texas Roadhouse.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. A nebudete mít problém pochopit výdobytky kapitalismu. Díky.
