Novináři jako „obhájci pravdy“? Mesiášský komplex se neslučuje se základním posláním médií – informovat

O čem je řeč? O otevřeném dopise některých novinářů prezidentovi a vládě, v němž je direktivně vyzývají, aby se postavili proti našemu spojenci: „Požadujeme okamžitý konec záměrnému trýznění hladem a cílenému zabíjení novinářů v Gaze Izraelem.“

A aby nikoho nenechali na pochybách, že nejde o žádný pokus diskutovat, ale vytvořit nátlak, zakončují text slovy: „Žádáme o bezodkladnou akci. Teď.“

Pominu, že není jasné, jaká „akce“ by autory uspokojila. Zda vyhlášení války židovskému státu, nebo by jim stačil „jen“ bojkot. Pominu i to, že se pokrytecky paušálně stavějí za „novináře“, přičemž je prokázáno, že pod nápisem PRESS se skrývali mnozí teroristé Hamásu, z nichž někteří se dokonce podíleli na nejhorším mučení a vraždění Židů včetně žen a malých dětí od druhé světové války. Jejich eliminace je službou humanitě.

Kdyby zmíněný text byl míněn jako petice, pořád bych s ním zásadně nesouhlasil a považoval bych ho za nemravný, protože zaměňuje agresora a oběť, příčinu a důsledek. Avšak neměl bych potřebu podrobit ho takto tvrdé kritice. 

Jenže tady jde o něco jiného: o pokus těch, kteří se považují za privilegovanou kastu a dokonce za „vlastníky pravdy“, zásadně ovlivnit zahraniční politiku České republiky, aniž by k tomu měli jakýkoli mandát.

O naší politice k Izraeli rozhodují volby a následně je formulována parlamentní většinou. Příslušníci menšiny mají právo vyjádřit svůj názor psaním komentářů, ať už na sociálních sítích, nebo v médiích, prostřednictvím petice, či jiným způsobem. Ale nemohou si myslet, že jejich hlas má být slyšen více, než u jiných - snad z titulu jejich profese (?) – a osobovat si právo úkolovat ústavní činitele řádně zvolené lidem.

Že jde opravdu nikoli o příspěvek do debaty, ale pokus o diktát, svědčí celá dikce otevřeného dopisu. A že se autoři považují za „něco lepšího“, dokládá výzva, aby se k němu připojovali jen novináři. 

Takže „plebsu vstup zakázán“ a vláda „musí“ vyhovět, když ji k tomu direktivně vyzývají „obhájci pravdy“?

Kdyby šlo o petici, napíši k tomu analytický text, v čem všem se autoři mýlí. Ale oni vlastně ani nepřipouštějí diskusi. Proto nemá smysl pouštět se do věcné polemiky s někým, kdo z principu neuznává, že by se mohl mýlit. S fanatiky zkrátka nemá smysl se přít – protože po pěti minutách už se hádají dva fanatici...

Nejsmutnější a zároveň varující na onom textu je, že ho dali dohromady a podepsali se pod něj právě novináři. Tedy lidé, jejichž posláním určitě není vystupovat jako „obhájci pravdy“, ale právě naopak jako její pokorní hledači, kteří ostatním zprostředkovávají informace a názory. O čemž svědčí už sám význam latinského slova „média“, tedy nástroje a prostředníka pro komunikaci.

Jak asi chtějí signatáři dopisu vládě a prezidentovi nyní vykonávat svou profesi? Aby bylo jasno, jejich subjektivní, vyhraněné a pro mě extrémní názory v tom nejsou zásadní překážkou. Každý si něco myslíme, že? 

Ale jak budou ti, co se pod tohle podepsali, zacházet například s politiky, kteří mají jiný názor? A tedy jsou v rozporu s „vlastníky pravdy“? Mohou se u nich nadít férového zacházení? Sotva...

Tohle je zkrátka ztráta neutrality, nestrannosti a nezávislosti (což jsou základní předpoklady pro práci v médiích). A také soudnosti, pokud si podepsaní myslí, že jsou „obhájci pravdy“ a že coby novináři jsou důležitější, než ostatní. 

Že se tváří jako obhájci svých kolegů, je irelevantní – právě proto, že se zastávají i lidí, kteří jsou daleko spíše teroristé než novináři.

Příznačné je, že autoři se ani slovem nezmiňují o příčině konfliktu a neodsuzují zvěrstva Hamásu. Nejen ta napáchaná na Židech, ale i na skutečných novinářích. 

Stejně tak pomíjejí onen známý fakt, že řada těch, na jejichž stranu se bez rozlišování staví, nosí podle potřeby dvě různé vesty: jednou s nápisem PRESS, jindy taktickou coby doplněk ke kalašnikovu.

Ostatně podívejme se, ke komu se čeští „mesiáši“ připojili. Mezinárodní verzi dopisu mimo jiné podepsala Národní unie somálských novinářů, Arabská organizace pro lidská práva ve Spojeném království, Al-Džazíra, jordánské Centrum pro obranu svobody novinářů a další „mravní giganti“. To je velmi podobné, jako když prokremelští „dezoláti“ nadšeně citují ruská státní média.

Vskutku, čím se signatáři sympatizující s Hamásem liší od pracovníků „alternativních médií“, kteří stojí na straně Moskvy? V obou případech nejde o nic jiného než o propagandu, která ignoruje humanitu, právo a rozum, což jsou základní hodnoty západní civilizace. 

Stavějí se na stranu těch, kteří ji chtějí zlikvidovat. Rozdíl je snad jen v tom, že konspirátoři a dezinformátoři se neodvažují sami označovat za vlastníky pravdy…

Pouze někdo natolik povýšený, arogantní, domýšlivý, samolibý a pyšný, že se cítí roven Bohu, o sobě řekne, že je „obhájce pravdy“.

„Tomáš Garrigue Masaryk řekl: „Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“ Ale jakápak debata! My to tak chceme, my jsme novináři a my máme pravdu, takže my se s vámi nebavíme, my „okamžitě požadujeme“.

Mesiášský komplex se opravdu neslučuje se základním posláním médií: informovat. Copak mohou nyní signatáři dopisu dobře dělat své řemeslo ve volební kampani? Budou s nimi politici, kteří stojí na straně Izraele a nikoli Hamásu (a takových je většina), chtít vůbec mluvit? Když vědí, že proti nim sedí někdo, kdo je apriorně považuje za lháře? A pokud ano, budou je brát coby novináře, nebo spíše politické soupeře a obhájce teroristů?

Toto profesní dilema je ještě řešitelné u soukromých médií, která si nakonec mohou vybírat nejen ideologické či světonázorové zaměření, ale i respondenty. Rozum však zůstává stát nad redaktory těch veřejnoprávních, která jsou placena koncesionáři právě a jen proto, aby zprostředkovávala pluralitní zpravodajství a zachovávala přísnou neutralitu. Nemohou přece působit jako pobočka Al-Džazíry, již financuje Katar.

Uvidíme, jak to s „obhájci pravdy“ dopadne, ale napadá mě případné české přísloví: „Pýcha předchází pád.“

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.