KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Zákon o veřejných zakázkách by měl říkat, jak řádně a efektivně investovat. Jenomže v české praxi se zvrhl spíš v návod, jak nekrást. A pro stavařinu těžko najdete větší překážku než stavební zákon. Firma, co chce stavět něco pro stát, kraj nebo obec, musí prokázat mimořádné odhodlání, trpělivost a vyrovnanost hodnou zen buddhistického mistra. V tendru se kolikrát řeší hlubinné politické i podnikatelské spory. Udává se, nasazuje psí hlava, tiskárny nestíhají chrlit podání a stížnosti. Úřady je nestíhají vyřizovat a my se všichni smutně koukáme, jak mají v Polsku lepší dálnice, v Německu cyklostezky a v Rakousku koncertní síně.
Třeba se ale blýská na lepší časy. Naděje plyne z příběhu ostravské Černé kostky, multifunkčního chrámu vědy a inovací, který buduje Moravskoslezský kraj. Hejtmanství vyhlásilo tendr, jasně řeklo, co poptává a za jakých podmínek.
Jeden z uchazečů, samozřejmě ten neúspěšný, dodal neúplné podklady, nereagoval na výzvy na jejich doplnění, a když viděl, že taková cesta k cíli nevede, chvátal na antimonopolní úřad, aby si na kraj postěžoval. Že vybral až druhou nejnižší cenu a že ho už vůbec neměl z výběrového řízení vyřazovat. Antimonopolní úřad však dal v obou instancích za pravdu hejtmanství.
V tomto případě postupoval s maximální pečlivostí a poctivostí zadavatel tendru i úřad, který má na starosti čistotu veřejných soutěží. Díky tomu se podpis smlouvy s vítězem zdržel jen o pár měsíců – a v kontextu statistik je slovo „jen“ opravdu na místě.
Často se uzavření kontraktu na nejrůznějších přezkumech oddaluje o roky. To už jsou pak veliké ztráty, finanční i reputační. Zdražuje materiál a práce, leckoho odradí, aby se do tendrů vůbec hlásil. Tím klesne konkurence, a tím zase tlak na nižší cenu a vyšší kvalitu.
Podle jednoho průzkumu jde každý čtvrtý stavař s nabídnutou cenou pod náklady, aby dostal aspoň nějakou práci. Podstřelenou cenou trpí všichni: firma, která nepokryje náklady, i zadavatel, který dostane aušus. Nebo skončí v síti odvolání a nedostane nic.
Černá kostka v Ostravě je snový projekt pro investora i dodavatele. Moderní stavba ve vzhledu i účelu, hrazená z evropských transformačních fondů, díky nimž se mají strukturálně postižené kraje posunout o kus blíž do budoucnosti, která už se dávno děje. Vytvoří zázemí pro inovativní start-upy, pro vzdělávací, komunitní nebo kulturní aktivity. Kdo by po takovém skvostu netoužil ve svém portfoliu? Ve svém městě?
Dopředu v čase a na západ nechce jenom sever Moravy. Chceme tam všichni. Recept je snadný, na papíře určitě – méně byrokracie a víc investiční odvahy. Přehledné zákony pro slušné lidi a přísné tresty pro ty, kdo je nedodržují. Když tohle půjde, budou se firmy předbíhat, aby mohly státu a municipalitám dodávat domy, silnice nebo IT systémy.
Zní to jako sen? Může se splnit. A skvělé je, že už si nemusíme za příklad brát, jak se staví a buduje v Německu, jak se tam podporuje mladý byznys, jak odvážné a moderní projekty vznikají. Inspirujme se v Ostravě a pochopme, že rovnější paragrafy – bez odboček a labyrintů – vytvoří rovné příležitosti pro rovné partnery.
Všem musí být jasné, v jakém rámci se pohybujeme. Není přece možné, aby si ani velké firmy, se zázemím právních expertů, nebyly jisté, co vybočuje z výkladu zákona a co ne. Aby pokračoval teror nejnižší nabídkové ceny, která mnohdy přebije ekonomickou výhodnost v celém životním cyklu projektu, nejen při pořízení. Aby se malé a střední firmy do tendrů skoro nehlásily, protože nedovedou splnit požadavky. Džungle je dobrá pro aktivní dovolenou, dobrý byznys a dobrý život se v ní spíš dusí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
