KOMENTÁŘ JANA MALINY | Po dvou letech krveprolití se rýsuje dohoda, která slibuje propuštění rukojmích a dočasné příměří. Izraelská vláda schválila Trumpem tlačený návrh dnes v noci. Skutečná zkouška ale přijde po skončení této první fáze — jakmile Hamás ztratí poslední páku, hrozí, že Izrael znovu otevře palbu a veškeré naděje se rozplynou.
Po dvou letech války v Gaze se poprvé rýsuje dohoda, která by mohla přinést alespoň dočasné ticho zbraní a návrat izraelských rukojmích. Americký prezident Donald Trump, který se dlouhé měsíce omezoval na výhružky a prázdné proklamace, tentokrát skutečně použil sílu Spojených států k tlaku na obě strany – na Izrael i na Hamás.
Trumpův dvacetibodový plán počítá s příměřím, výměnou rukojmích a vězňů, následným izraelským stažením a vznikem přechodné palestinské administrativy v Gaze pod mezinárodním dohledem. Pokud by se plán naplnil, šlo by o největší diplomatický průlom na Blízkém východě za poslední dekádu.
Zatím se ale jedná o první krok – nikoli o mír. Jak říká britský novinář Tim Marshall: „Jsme dál než kdykoli za poslední dva roky, ale pořád platí: nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto všechno.“
Dvacetibodový plán: co dohoda skutečně znamená
Dohoda má dvě fáze. První přináší výměnu 48 izraelských rukojmích za 1 700 palestinských vězňů, zastavení palby a otevření Gazy humanitární pomoci. Druhá – zatím hypotetická – počítá s vytvořením přechodné palestinské vlády složené z technokratů ze Západního břehu, kterou by kontroloval „Board of Peace“ vedený Trumpem. Následovat má postupné odzbrojení Hamásu a rekonstrukce zničeného pásma.
Podle Catherine Philp, šéfredaktorky zahraniční rubriky The Times, je text záměrně minimalistický: „Je to přímý obchod – palestinští vězni za izraelské rukojmí a příměří v Gaze. Nejde o úplné stažení izraelských jednotek, což pomáhá udržet krajní pravici v Netanjahuově koalici.“
Současná dohoda tedy není mírovým plánem, ale politicky přijatelným kompromisem. Jak upozorňuje bezpečnostní analytik Michael Clarke: „První fáze může proběhnout i bez řešení hlubších problémů. Přinese rukojmí domů, ale ne mír.“
Mezi Washingtonem a krajní pravicí
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu podepsal dohodu ještě před jejím schválením kabinetem – vědomě riskoval politickou bouři, ale chtěl se vyhnout okamžité blokádě ze strany krajní pravice. Právě ona tvoří jádro jeho koalice a odmítá jakékoli ústupky Hamásu.
Philp k tomu říká: „Netanjahu má omezené manévrovací možnosti. Každý ústupek Hamásu by mu krajní pravice neodpustila.“
Podle Clarka byla dohoda formulována tak, aby „nechala otevřenou možnost válku obnovit“. Netanjahu tím udržel podporu svých extremistických ministrů – ale zároveň tím podrývá vlastní vyjednávací pozici vůči USA.
Výsledkem je paradox: dohoda, která by mohla být začátkem míru, je zároveň napsána tak, aby umožnila válku znovu spustit.
Hamás bez moci, ale s poslední kartou
Hamás je po dvou letech války zdecimován – ztratil kolem dvaceti tisíc bojovníků, velení se rozpadlo, a poprvé přiznal, že už nebude spravovat Gazu. Přesto má v rukou poslední trumf: izraelská rukojmí.
V rámci výměny požaduje propuštění několika desítek Palestinců s doživotními tresty, mimo jiné i Marwana Barghútího, vůdce Fatahu a nejpopulárnějšího palestinského politika. Jeho osvobození by dalo Hamásu symbolické vítězství – i proto Izrael váhá.
„Tento okamžik je pro Hamás jedinou šancí získat v očích Palestinců zásluhu za Barghútího,“ říká Philp. Marshall ale varuje, že Hamás se nikdy nevzdá úplně.
„Jsou náboženským kultem smrti. Jeden jejich velitel mi kdysi řekl: ‚Obětujeme klidně každou generaci po dalších sto let, protože naše vítězství bude stát za to.‘ Lze si jen těžko představit, že se takové hnutí úplně vzdá.“
Pro Trumpův plán to znamená zásadní překážku. Od Hamásu se očekává odzbrojení – tedy faktická kapitulace – ale hnutí, které svou legitimitu staví na myšlence mučednictví, kapitulovat vlastně v pravém slova smyslu neumí.
Gaza na pokraji kolapsu
Zatímco diplomaté vyjednávají, Gaza zůstává v rozvalinách. Izrael kontroluje veškeré dodávky, obává se, že materiál určený na obnovu bude zneužit. Marshall k tomu poznamenává: „Minule byl beton použit na tunely a vodovodní trubky na odpalovací rampy. Izrael proto nechce logicky dovolit volný pohyb zboží.“
Druhou překážkou je absence mezinárodní mírové mise. Po Trumpově projevu sice osm arabských států přislíbilo, že obnovu podpoří, ale zatím nikdo nevyslal jediného vojáka.
„Není žádná arabská mírová jednotka připravena zasáhnout,“ říká Marshall. Bez takové síly se palestinská přechodná správa neudrží a Gazu nikdo nebude schopen skutečně řídit.
Konec vyjednávání, začátek další fáze války
Očekávané propuštění izraelských rukojmích bude představovat nejen humanitární úlevu, ale i zásadní zlom v dynamice celé války. Jakmile se poslední rukojmí vrátí domů, Hamás ztratí svůj jediný nástroj nátlaku a Izrael tím získá znovu plnou operační volnost. Právě tento okamžik bude testem, zda dohoda zůstane politickým rámcem, nebo se rozpadne v návrat k násilí.
Z vojenského hlediska je totiž tlak na pokračování operací enormní. Izraelská armáda má stále v Gaze rozmístěné jednotky a považuje mnoho oblastí za „nevyčištěné“. Velení bude chtít dokončit to, co považuje za nedokončené – zničení zbytků Hamásu a likvidaci jeho velitelských buněk. Z pohledu Tel Avivu tak příměří není koncem války, ale taktickou přestávkou.
Politická logika izraelské vlády tento tlak ještě posiluje. Benjamin Netanjahu čelí silné opozici uvnitř vlastní koalice a pro jeho krajně pravicové partnery by trvalé příměří znamenalo kapitulaci. Jakmile rukojmí zmizí z Gazy, zmizí i morální závazek pokračovat v diplomatickém procesu. Vznikne prostor pro návrat k ofenzivě, kterou může premiér prezentovat jako nezbytnou reakci na „neplnění podmínek“ ze strany Hamásu.
Bezpečnostní analytici varují, že právě tato chvíle bude kritická. Pokud Spojené státy a jejich spojenci nepřijmou roli garanta dohody a nedonutí obě strany držet se jejích parametrů, z příměří se stane jen epizoda v delším konfliktu. Washington bude muset přejít od role prostředníka k roli dohlížitele – udržovat tlak nejen na Izrael, ale i na arabské státy, které se zavázaly k rekonstrukci Gazy.
Další riziko představuje samotná bezpečnostní architektura pásma. Pokud nedojde k nasazení mezinárodní stabilizační síly, vznikne v Gaze mocenské vakuum. V takovém prostředí se mohou zbytky Hamásu přeskupit, nebo se objeví nové radikální frakce. Izrael na to pravděpodobně odpoví návratem armády, čímž se celý cyklus znovu uzavře.
Jedinou cestou, jak tomu zabránit, je rychlá politická konsolidace a viditelný pokrok v obnově. Každý měsíc bez konkrétních výsledků posílí přesvědčení izraelských voličů, že mír je iluze, a Palestincům znovu potvrdí, že jejich utrpení je bez konce.
Jinými slovy: propuštění rukojmích nebude koncem vyjednávání, ale začátkem nové, zřejmě ještě složitější fáze. Pokud nedojde k reálné implementaci druhé etapy dohody – mezinárodní správy, stabilizačních jednotek a politické koordinace –, válka se vrátí dřív, než se z Gazy stihne vyvézt první pytel suti.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
