KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | O čem rozhodly volby? Že se ustavila sněmovní většina, připravená dát důvěru „své“ vládě. O čem nerozhodly? O tom, kdo má být jejím předsedou, potažmo členem. Jde totiž o jmenované funkce, nehlasuje se o jejich obsazení. Ti, co vyhráli, mají právo navrhnout jména. Je však odpovědností prezidenta (a pouze jeho) posoudit, zda splňují elementární předpoklady a mohou ve vysokých ústavních funkcích reprezentovat český stát.
Za jmenování do vlády odpovídá hlava státu
Hlava státu nemá apriorní právo jmenovat si vlastní kabinet proti vůli zvolené dolní komory. Jak si to kdysi vykládal Miloš Zeman. A kupodivu se našla řada význačných právníků, kteří mu dali za pravdu. Jde tu o klasických systém brzd a pojistek. Prezident tu je „pouze“ od toho, aby zabránil lidem, kteří mají zjevné „vady“, usednout do křesel ministrů či dokonce toho prvního z nich. Nic více. Ale také nic méně.
Ústava není složitá. Je schválně psána tak, aby každý občan při troše snahy porozuměl základním pravidlům, principům a hodnotám, jimiž se řídí naše konstituční republika.
Ano, nemáme prezidentský systém, Petr Pavel nemůže libovolně x-krát během svého mandátu jmenovat a odvolávat premiéra. Má dva pokusy. Avšak je pouze na něm, jak je použije a jak si to „zodpoví“. Před národem, před historií… Nikoli tedy před zarytými fanoušky některé ze stran.
Miloš Zeman ze sebe dělal absolutistického monarchu
Systém je nastaven tak, aby měl poslední slovo předseda Sněmovny, neboť se předpokládá, že pokud získal většinu ke svému zvolení on, vybere ve třetím pokusu kandidáta na předsedu vlády, který ji obdrží také. To je pojistka, abychom neměli čtyři roky vládu bez důvěry a mandátu z voleb.
Zeman ji vyřadil z činnosti, když svévolně dosadil vlastní úřednický kabinet a řekl, že druhý už nejmenuje, takže se lídr dolní komory nedostane ke slovu. Tehdy si Sněmovna raději zkrátila volební období. Extenzivní výklad konstituce ve stylu absolutního monarchy si nejspíše zasloužil žalobu, na jejímž základě mohl Ústavní soud zbavit Miloše Zemana prezidentství.
Ale to je zcela jiný příběh. Petr Pavel pouze neutrálně plní svou povinnost požadovat po adeptech vládnutí elementární způsobilost. Protože poslancem může být v podstatě každý, zato ministrem či premiérem nikoli.
Na funkci premiéra či ministra není nárok
Na funkci totiž není nárok. Což konstatoval i Ústavní soud. Zvolením získáváte mandát, ale právo vládnout má sněmovní většina, nikoli konkrétní lidé. Proč? Protože exekutivní a zákonodárná moc jsou odděleny. Mimo jiné jsou na jejich nositele kladeny rozdílné nároky a zásadně se liší i způsob jejich nominace. Mnozí jedinci tento základní rozdíl nechápou (nebo dělají, že nechápou).
Do parlamentu se může dostat každý, kdo je českým občanem a splňuje věkové kritérium. Ve volbách se nikdy nepředkládalo lustrační osvědčení a nevadí ani střet zájmů, členové obou komor mohou podnikat. Zato člen vlády smí být klidně cizinec, ale až do roku 2013 musel mít čisté lustrační osvědčení a přímo sama Ústava ČR mu zakazuje vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce.
Ve Sněmovně může sedět i vrah, v kabinetu nikoli
Proč takové závažné rozdíly? Když to hodně zjednodušíme – poslanci a senátoři reprezentují vůli svých voličů, premiér a ministři celý stát. Demokracie znamená, že i osoby, jež by se v žádném případě neměly dostat k moci a rozhodovat o ostatních, mají právo kandidovat a nechat se zvolit těmi, jimž jsou sympatičtí. Třeba zločinci, příslušníci ruské 5. kolony, popřípadě ti, kteří nejsou kompetentní ani k řízení automobilu, natož země.
Někoho to možná zarazí, ale má to dobrý důvod. Kdybychom chtěli „lustrovat“ kvalitu zástupců lidu, nešlo by to v posledku udělat jinak než omezením všeobecného rovného volebního práva. Jaký národ, takoví parlamentáři... A řekněme rovnou, že neexistuje vůbec žádná obrana proti tomu, že si většina zvolí nějaké extremisty.
Což několikrát jasně opakoval i Petr Pavel. Nicméně je jeho povinností zkoumat konkrétní osoby ucházející se o post ve vládě.
Hlava státu si musí klást podmínky
Neptejme se, zda má hlava státu „právo“ klást si podmínky, ona má totiž povinnost tak činit (dle nálezu Ústavního soudu například předem zkoumat možný střet zájmů, protože po jmenování už na to nemá vliv). Ptejme se, zda jsou prezidentovy podmínky dobré a správné, zda jimi hájí ústavnost a české národní zájmy. Či jen své vlastní, popřípadě tak činí z pouhého rozmaru (obého si hodně užíval jeho předchůdce).
Za mě hrozba masivního střetu zájmu majitele obřího holdingu, který podniká se státem a bere miliardy národních i unijních dotací zakládá pádný důvod, aby prezident chtěl mít jasně narýsované řešení problému předběžně. Rozumná je i neochota poslat duo vlády někoho, kdo má vážné reputační problémy. Obojí by Česku způsobilo škody – jak finanční, tak morální.
Srovnávat Pavla se Zemanem je urážlivé
Umím si představit člověka, který nad tím vším mávne rukou a řekne, že jde o banality. Nebudu s ním souhlasit a budu se s ním do krve hádat, ale respektuji jeho právo na názor. Ale neuznávám jako platný argument, že hlava státu „do toho nemá co mluvit“. Odporuje totiž platné konstituci a v ní stanoveným povinnostem prezidenta, jež ve svých verdiktech potvrdil i Ústavní soud.
Někdy to z diskuse vypadá, že Petr Pavel je snad jediným, komu záleží na úctě k univerzálním pravidlům. Jistě, nikdo jiný je nyní pohlídat nemůže, tato tíha leží výlučně na jeho bedrech. Přesto bych čekal větší pochopení – od politiků, právníků, politologů, opinion lídrů... Srovnání s Milošem Zemanem je vysloveně urážlivé.
Zvláště mě zaráží vystupování některých „právních kapacit“, které minulému prezidentovi schvalovaly i jeho ústavní puč, ale tomu současnému upírají elementární právo požadovat odstranění střetu zájmů. Popřípadě popírají nález Ústavního soudu, který přímo nařizuje hlavě státu tento problém zvažovat předem, ačkoli jsou pod ním sami podepsání.
Prezident také zvítězil v demokratických volbách
Sledujeme události, které se stanou precedentem pro další život republiky a „vykolíkují“ hranice demokracie a práva. Zbavme se propagandistického pohledu, kdy někdo strašně moc chce Andreje Babiše za premiéra a jiný ho zase strašně moc odmítá. To je irelevantní. Vyhrál volby a z toho pro něj plyne jistý mandát. Avšak ten, který má Petr Pavel, není o nic slabší. Přičemž ústava říká, že v této chvíli je to on, kdo posuzuje vhodnost premiéra.
Prezident přece také zvítězil ve volbách. A stejně jako Sněmovně mu nelze upírat jeho kompetence. Podle mě je vykonává dobře. Silně a zároveň klidně. Problém nemá snadné řešení. Jde o střet dvou mocí: zákonodárné, reprezentované většinou v dolní komoře a exekutivní, kterou zde zastupuje hlava státu. Jakmile vybere předsedu vlády, tato moc přejde na něj, ale nyní dle ústavy rozhoduje Petr Pavel.
Je důležité říci, že v tomto sporu nikdo nemá nad nikým „navrch“. Prezident vládu jmenuje, Sněmovna jí dává důvěru. Nikoli obráceně. Právě v tom se projevuje rovnováha mocí, kdy ani jedna nemůže násilím „přetlačit“ tu druhou, musejí hledat shodu. Právě o to se hlava státu snaží vší silou. Dokonce on je tím aktivnějším hráčem, který vybízí často pasivního vítěze voleb k jednání.
Jak vše může skončit?
Ideálně Andrej Babiš buď najde způsob jak odstranit střet zájmů (a tentokrát doopravdy), nebo za sebe navrhne jiného premiéra. Pak můžeme mít velmi rychle vládu vzešlou z voleb. Sám vítěz voleb tvrdí, že dojde na tento scénář. Snad to tak je, protože toto východisko z problému má v rukách on.
Horší možností je, že lídr ANO neudělá ani jedno. Pak se může definitivní řešení protáhnout na řadu měsíců, pokud tedy Petr Pavel zůstane zásadovým obráncem ústavního pořádku a nová většina nebude chtít dlouho uznat jeho argumenty a právo jmenovat předsedu vlády.
Nejhorším scénářem je, že žádné rozumné řešení střetu zájmu nebude na stole, ale rodící se koalice použije všechny páky, jak hlavu státu dovydírat k ústupu. Což by v důsledku invalidizovalo český právní stát, snížilo respekt k ústavním pravidlům platným pro všechny a přiblížilo nás k diktatuře většiny.
Hrad je majákem jistoty, stability a řádu
Petr Pavel podle mého názoru dělá, co musí. A nelze mu nic vytknout (ostatně přes sedmdesát procent občanů si myslí, že střet zájmů se musí brát v potaz a platí to dokonce i pro polovinu voličů ANO). Ustupovat vlastně nemá kam, protože za ním už je jen propast chaosu. V níž neplatí univerzální právo, ale právo silnějšího.
Hrad je v těchto bouřlivých, nejistých a vzteklých časech majákem jistoty, stability a řádu. Jen to někdy vypadá, že Petr Pavel je sám voják v poli…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
