Čeští patnáctiletí se stále drží nad průměrem OECD, nicméně jejich dovednosti mají klesající tendenci. Padají i ostatní státy OECD, takže si nejen naše země celosvětově oproti roku 2022 pohoršila.
Jen máloco ilustruje úpadek Evropy tak dobře jako výsledky PISA. Mezi desítkou nejlepších vzdělávacích systémů v oblasti přírodních věd, matematiky a čtenářské gramotnosti se vešly jen dvě evropské země, Estonsko a Velká Británie, zbytek patřil asijskému školství (Čína, Singapur, Japonsko, Korea, Tchajwan).
Česko si mezi evropskými zeměmi vedlo nadprůměrně (nejlepších výsledků dosáhli žáci víceletých a čtyřletých gymnázií), nicméně to je slabá útěcha. Oproti roku 2022 se zhoršili v matematice i čtení, úroveň znalostí v oblasti přírodních věd zůstala zhruba na stejné úrovni. Stejně klesaly i další země OECD.
Znepokojivý trend
Je to alarmující trend. Ministr školství Robert Plaga prohlásil, že „přestože máme řadu problémů a máme podfinancované regionální i vysoké školství, tak dokážeme díky našim učitelům, našim školám v tom mezinárodním srovnání dosahovat nadprůměrných výsledků“. Je to trošku slabá útěcha, tak trochu na způsob jednooký mezi slepými králem. Lze to číst i jako výmluvu současné vlády: vidíte, funguje to i bez peněz.
Ne, opravdu nefunguje. Předně, velká část školství doslova „jede“ na entuziasmu učitelek a učitelů, kteří však velmi často po pár letech své nadšení ztrácejí a buď jedou na setrvačník, nebo ze školství odcházejí. A to kvůli financím a s nimi spojené společenské prestiži. Zadruhé, podfinancováním školství vláda (nejen tahle, i ta předchozí) dává dost jasně najevo, že vzdělání není priorita. To se pak učitelům těžko žáci přesvědčují, že má cenu se učit.
Ostatně s tím souvisí další zjištění studie. Mezi českými žáky existují propastné rozdíly, které jsou dané prostředím, z něhož pocházejí. To se ví dávno, teď se to jen znovu nasvětlilo. České školství neustále mluví o reformách, které by toto řešily, ale jak je vidět, kde nic, tu nic. Z tohoto zjištění plynou dvě věci: žáci pocházející ze vzdělaných rodin přicházejí do školy s vědomím o významu vzdělání a mají motivaci se učit; ty druhé o tom nedokáže škola přesvědčit.
Aby člověk nebyl za debila
Touha vzdělávat je poháněna dvěma základními silami. Tou první je zvídavost, tou druhou motivace se uplatit. Příšerný vzdělávací systém totalitního Československa měl výhodu vyhlídky u pásu v továrně nebo jiné těžké a často nudné práce, což fungovalo jako dosti spolehlivý bič. Cukru nebylo potřeba. V dnešní společnosti je bič spíše atrapa, a tak je třeba víc toho cukru. Jen naše školství nenašlo způsob, jak ho dětem podat.
Očividně jim nedokáže vštípit myšlenku, že vzdělání má hodnotu samo o sobě. Nejen kvůli budoucímu uplatnění, ale prostě samo o sobě. Aby člověk prostě nebyl za debila. Aby měl rozhled, nemusel vše vyhledávat na internetu, neskočil na každý špek.
Další zjištění, které bylo nabíledni: Oslavované moderní technologie, včetně používání AI, výsledky zhoršují. Samo používání digitálních zařízení (k poznámkám apod.) má negativní dopad. Samotnou kapitolou jsou sociální sítě, které mají vysoce negativní dopad na soustředění a následně čtenářskou gramotnost.
Ve světle výše zmíněného se zákaz mobilů a chytrých hodinek na školách jeví jako dobrý nápad. Minimálně jako první krok, který lze učinit poměrně bezbolestně. Ty další budou obtížnější. Nicméně pokud chceme klesající trend zvrátit, je ve školství třeba začít něco dělat. Prvním krokem jsou peníze, druhým nalezením oné obtížné rovnováhy mezi disciplínou a hravostí, která podněcuje zájem. Řečeno jinými slovy, škola musí být hrou, nikoli zábavou.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
