GLOSA MARTINA SCHMARCZE | Zatímco svět řešil drahou ropu včas, český kabinet vyčkal. A pak udeřil — přesně ve chvíli, kdy nebylo co řešit. Zbyla jen regulace, která připomíná, že i zbytečný zásah může mít následky.
Babišův kabinet pořád otálel, zda nějak reagovat na zdražování paliv. A když konečně něco vymyslel, je po válce a ropa spadla na celkem normální cenu. Jediné, co se mu „povedlo“, je vyhnat cenu u většiny pump nahoru zafixováním marží. Vrací se onen neslavný chaos z doby covidu?
Váhali, váhali, až prováhali
Šest týdnů čelí celý svět drahé ropě. Česká vláda (narozdíl od jiných) dlouho nevěděla, co udělá a zda vůbec něco udělá. Budeme to řešit - nebudeme to řešit? Takto přemýšleli na trase mezi Strakovou akademií, kde sídlí premiér, a ministerstvem financí v Letenské ulici. Mezitím polský či maďarský kabinet sbíral politické body za rychlé akce, jimiž chtěl občanům zlevnit benzín a naftu. Kupodivu Andrej Babiš, jindy mistr populismu, váhal… až prováhal.
Když se nakonec zrodil plán, „co s tím“, opatření vstoupila v platnost ve chvíli, kdy Donald Trump kapituloval před ajatolláhy a přistoupil na příměří. V důsledku ropa okamžitě oslabila o 15 dolarů za barel a dostala se na cenu v pásmu dlouhodobého průměru (když počítáme inflaci). Konkrétně pro Česko odpovídá nynějších 95 dolarů za barel ceně cca 70 dolarů z doby před ruskou agresí. To opravdu není žádná tragédie.
Budou se „chcimíři“ modlit za další boje?
Aby těch zmatků nebylo málo, tak koalice ANO, SPD a Motoristů kromě snížení spotřební daně za naftu, což ekonomové vesměs schvalují, provedla nesmyslné zastropování marží. Která nic neřeší, zbytečně křiví trh a pro většinu obyvatel znamená zdražení, protože všichni půjdou na strop a řetězce zvýší ceny na čerpacích stanicích v místech, kde byla pod maximem, aby vyrovnali ztráty z dálnic, kde naopak musejí zlevnit.
Kdyby tohle byl opravdu konec války, tak má Babišova vláda z ostudy kabát. Své nařízení snad aby rovnou v tichosti zrušila a doufala, že se na její střečkováni zapomene. Budou se její členové modlit za mír (jako obvykle), nebo za pokračování bojů (zatím jde jen o dvou týdenní příměří), aby pak mohli říkat „s tím jsme právě předem počítali“?
Situace je samozřejmě nejistá a může se změnit každým okamžikem. Zítra může být vše jinak. Nebo za čtrnáct dní. Avšak bez ohledu na to, co se bude dál dít v Zálivu, jisté je jedno: v české vládě nesedí profesionální politici, ale dobře placení kašpaři.
