KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Ústavní soud (ÚS) si rozšířil rozsah přezkumu Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách (smlouva s Vatikánem) o článek, který se týká ochrany zpovědního tajemství. Původní návrh skupiny senátorů přitom právě tuto část smlouvy nenapadal s tím, že vůči tomuto ustanovení nemají žádné výhrady.
K ne zcela standardnímu kroku se rozhodlo plénum ÚS při přezkumu ústavnosti smlouvy s Vatikánem. Na základě komunikace s navrhovatelem a prezidentem republiky coby dalším účastníkem řízení ústavní soudci rozhodli o rozšíření původního návrhu také o konkrétní přezkum článku smlouvy, který se týká zpovědního tajemství. Až to může vyvolávat dojem, jako kdyby si soud tuto možnost rozšíření návrhu doslova objednal.
Návrh skupiny senátorů z března letošního roku přitom tuto část smlouvy, kde se mluví o tom, že Česká republika obecně uznává zpovědní tajemství, nenapadal.
Ba naopak: senátoři vyjádřili přesvědčení, že „zpovědní tajemství je vlastní i některým dalším církvím, je historicky akceptovatelnou a hluboce zakořeněnou výjimkou, která zakládá přesně vymezenou oblast povědomí o některých informacích, jež je kněz povinen udržet v absolutní tajnosti“. A proto tento institut nepovažují za faktické ohrožení zájmů státu nebo obětí trestného činu.
Za problematický považovali až následující odstavec, který mluví o „právu obdobném zpovědnímu tajemství“, vztahující se na ostatní „pastorační pracovníky“. Podle nich totiž není jasně stanoveno, kdo všechno spadá do této kategorie, a není ani konkrétně vymezen termín onoho práva obdobného zpovědnímu tajemství.
Prezidentův radikální postoj mění pravidla hry
K rozšíření návrhu soudem vedlo stanovisko prezidenta republiky, které bylo oproti návrhu skupiny senátorů vůči smlouvě v mnohém kritičtější a napadalo neústavnost úpravy zpovědního tajemství ve smlouvě obecně.
Prezident totiž tento článek považuje jako celek za „rozporný s ústavně zakotvenou povinností (pozitivním závazkem) státu kriminalizovat, stíhat a trestně postihovat jednání, jež představují závažné narušení základních práv, především pak tzv. tvrdého jádra lidských práv (práva na život a práva nebýt mučen nebo podroben špatnému zacházení)“.
Z dikce celého jeho vyjádření je patrné, že nejde jen o samotné ustanovení smlouvy, ale že prezident v podstatě problematizuje institut zpovědního tajemství jako takový, a to zvláště s ohledem na právo obětí sexuálních trestných činů na účinné vyšetřování.
Tak rozsáhlé a kategorické vyjádření prezidenta vyvolalo mezi ústavními soudci otázku, zda se nejedná v podstatě o samostatný návrh. Soudci proto prezidenta vyzvali, aby jim „upřesnil povahu svého podání“.
Soudcovský ping-pong a jediný hlas proti
Prezident na konci srpna odpověděl, že podle jeho názoru sice ještě nedisponuje právem se na soud s vlastním návrhem obrátit, ale má řešení: totiž zda by soud nezvážil rozšíření původního návrhu skupiny senátorů, protože (podle jeho názoru) s jeho vyjádřením ve své replice souhlasili.
Na výzvu soudu pak v září senátoři sdělili, že sice mají za to, že ÚS je povinen posoudit soulad smlouvy jako celku s ústavním pořádkem, a to bez ohledu na odůvodnění návrhu na zahájení řízení, ale „pokud by navzdory tomu považoval Ústavní soud některé argumenty či návrhové aspekty ve vyjádření prezidenta republiky za překračující předmět řízení, nemá navrhovatelka problém s jejich osvojením ve smyslu vyjádření prezidenta republiky“.
Z tohoto vyjádření senátorů pak plénum ÚS na začátku října „vyextrahovalo“, že se jedná právě o přezkum ustanovení smlouvy o zpovědním tajemství a rozhodlo o připuštění změny návrhu.
Nesouhlas s tímto postupem vyjádřil jediný soudce, Tomáš Langášek.
Disent jako varování: Soud si nesmí ohýbat pravidla
Ve svém disentu označil postup Ústavního soudu za „procesní novátorství“, které měl soud ukončit ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že prezident ještě nemůže vlastní návrh podat.
V disentu Langášek přiznává, že i on podpořil, aby si ÚS u prezidenta ověřil, zda není sám navrhovatelem, když jeho vyjádření rozsahem i důrazem překonalo návrh senátorů. Už to přitom bylo podle něho nestandardní. Avšak poté, co bylo zřejmé, že prezident ještě právem návrhu nedisponuje, nemohl jako účastník řízení iniciovat rozšíření návrhu původního. Což ovšem nepřísluší ani senátorům, kteří tak učinili očividně znejistěni nezvyklým postupem ÚS a pouze z procesní opatrnosti.
„Má-li si Ústavní soud zachovat respekt, musí postupovat předvídatelně a dodržovat pravidla stanovená zákonem o Ústavním soudu a upřesněná vlastním výkladem Ústavního soudu podaným v jeho nálezech, jinak se zbytečně vystavuje riziku podezření z jejich ohýbání v závislosti na povaze a okolnostech věci a konkrétních osobách, které v řízení v jednotlivých procesních rolích vystupují. Proto v okamžiku, kdy se stalo zřejmým, že prezident republiky není navrhovatelem, jsme měli procesní novátorství, vedené snahou o procesní ekonomii, opustit,“ konstatuje ve svém disentu Langášek.
Ústavní soud tak má nyní na stole v podstatě nový návrh, který ochranu zpovědního tajemství výslovně zpochybňuje. A vzhledem k tomu, jaký důraz soud v posledních dvou letech klade na výklad práva na účinné vyšetřování, je docela dobře možné, že se většina přikloní k názoru prezidenta a označí ho za problém.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
