KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Samozvaná terapeutka veřejného prostoru Veronika Rút minulý týden přišla s „přelomovým“ manuálem pro umisťování výdejních boxů, které je podle ní v Česku často problematické. Kdo však od manuálu čeká zázračné řešení, bude zklamán. Problémy s výdejními boxy tu v zásadě nejsou a ty podstatné věci z nově publikovaného manuálu už dopravci a e-shopy sami dodržují. Zbytek představeného manuálu jsou zbytečné příkazy, zákazy a nabídka na placené školení.
Představení manuálu „Strategie pro výdejní boxy ve městě“ mělo vzbudit dojem, že v Česku existuje problém s výdejními boxy a zároveň ukázat na průlom v oblasti jejich umisťování. Spoluautorka manuálu a „terapeutka všech, kdo věří v města pro lidi“ Veronika Rút na tiskové konferenci prezentovala nová pravidla pro jejich umisťování, která jsou navzdory své deklarované nezávaznosti plná příkazů a zákazů. Publikace přesto nejspíš žádnou velkou změnu nepřinese.
Důvod je poměrně prostý. Rady a doporučení prezentované v manuálu znají a dodržují provozovatelé výdejních boxů už roky. Tak třeba apel na spolupráci s místními samosprávami: bez nich pochopitelně výdejní box ani umístit nejde. Kdo chce veřejný pozemek jakkoliv zabrat, musí získat příslušná povolení, ergo jednat a spolupracovat se samosprávou.
V praxi navíc v řadě případů sami starostové kontaktují provozovatele výdejních boxů s tím, aby k nim výdejní místo umístili. Výdejní boxy totiž od covidu masově nabraly na popularitě a dnes jde o nejvyužívanější způsob dopravy zásilek k zákazníkovi. Statistika říká, že do boxu si nyní objednává devět z deseti Čechů nakupujících na internetu.
Dalším apelem „přelomového“ manuálu je, aby výdejní boxy nerušily městský prostor. I toto však už e-shopy a provozovatelé boxů dodržují. Doby jejich nekontrolovaného růstu jsou dávno pryč a provozovatelé i pod vlivem mediálního tlaku nad jejich umisťováním začali více přemýšlet. Řada z nich namísto toho, aby postavila další nový box, radši nasdílí ten existující s konkurencí.
Staré dobré pravdy pak zaznívají i co se týče estetiky a respektu k historické městské zástavbě. Manuál doporučuje volit nevýrazné neutrální barvy, šedou či béžovou: opět nic, co bychom nemohli v ulicích pozorovat již v současné době. Úvahy o sjednocení polepů pro boxy všech provozovatelů jsou pak naprosto mimo možnosti regulace trhu a mnohem spíš ukazují elementární neporozumění komerčnímu sektoru a brandové komunikaci.
Velkorysá nabídka
Souběžně s hlavní strategií vznikla také neveřejná metodika pro práci s tržními řády, která je cílená hlavně na úředníky a zástupce samospráv. Aby se k ní zájemci dostali, musí však absolvovat placené školení, na které se zájemci mají hlásit u spolku Naše kultivovaná města.
Lze předpokládat, že na školení se bude podílet i advokátní kancelář, která je spoluautorem strategie. „Metodika je k dispozici zástupcům měst, kteří absolvují školení, dokument totiž vyžaduje správnou interpretaci a kontext,“ argumentuje Veronika Rút.
Mnohem spíš než apel na správnou interpretaci se však nabízí úvaha, zda nejde o výhodný směnný obchod, kdy právní kancelář dostane výměnou za účast v projektu přihrávku několika desítek až stovek úředníků na školení. To bude samozřejmě hrazeno municipalitami, tedy veřejnými penězi.
Navíc, úředníci vyškolení k „práci s tržními řády“ se nestanou účinnou zbraní odpůrců rozšiřování sítě výdejních boxů: Ministerstvo průmyslu a obchodu sice vydalo stanovisko, podle kterého se boxy mohou na základě těchto pravidel regulovat, to ale není právně závazné.
Dnes už je zřejmé, že výdejní boxy jsou součástí městské infrastruktury, podobně jako třeba městský mobiliář. Pokud by tak mělo být jejich umisťování jakkoliv regulováno (a my v Česku rádi regulujeme kdeco), měli by to namísto „terapeutů veřejného prostoru“ dělat spíše profesionálové z IPRu či urbanisté. Ti mimochodem s provozovateli boxů už dávno spolupracují. Brzdit rozvoj infrastruktury poslední míle kvůli „terapeutickému“ přístupu však znamená rezignovat jak na rozvoj měst, tak na praktické zlepšování infrastruktury a pohodlí obyvatel.
Když si autorka strategie Veronika Rút před časem rozhodla posvítit na problematiku výdejních boxů, začalo to „Soutěží o nejblběji umístěný výdejní box“. Je sice pravda, že se několika boxům podařilo proklouznout systémem a dostaly se na nevhodná místa, šlo však spíš o výjimku z pravidla. V posledních letech se trh s výdejními boxy kultivuje poměrně živelnou samoregulací sám od sebe.
Přesto je podle „terapeutky veřejného prostoru“ potřeba přidat na intenzitě a aplikovat pravidla, která jsou sice (podle ní) na jedné straně doporučující, na té druhé však plné zákazů a příkazů. Snad celá tato snaha není podobná akce, jako když před lety Rút ostře kritizovala vývěsní štíty partnerských hospod Plzeňského Prazdroje, aby následně od firmy přijala lukrativní zakázku na jejich rebranding.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
