Zemřela spisovatelka a nakladatelka Zdena Salivarová: „Holka, kterou Josef Škvorecký potkal v Praze“

Co Josef Škvorecký (1924–2012) a Zdena Salivarová (1933–2025) znamenali pro moderní českou kulturu, vyjádřil snad nejvýstižněji ze všech jiný velký český spisovatel, Milan Kundera (1929–2023), který na počátku devadesátých let – myslím, že to bylo hned v roce 1990 – napsal: „Zdeničko, Pepíku, nikdo neudělal za posledních dvacet let pro českou zemi víc než vy dva. Řeknu to ještě jednou, aby někdo nemohl říci, že mě špatně slyšel: nikdo, nikdo jiný neudělal za posledních dvacet let pro českou zemi a literaturu víc než vy dva.“ 

Podobně se vyjádřil i Václav Havel, který byl osobním přítelem Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové.

Kundera i Havel měli naprostou pravdu. „Manželé Škvorečtí“ – jak se o nich občas psalo, což bylo vůči Zdeně Salivarové poněkud nefér, byť si na to, pokud vím, nikdy nestěžovala, spíš se tomu (podobně jako třeba Dana Zátopková) smála – totiž fakticky vzato zachránili českou a slovenskou literaturu poté, co normalizační pohůnci Moskvy po roce 1968 znemožnili publikovat každému, kdo nesouhlasil se vstupem armád zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětském svazem do naší země 21. srpna 1968 (který jsme si před pár dny připomínali) a kdo symbolicky „nepolíbil prsten“ vládnoucí moci.

Založení nakladatelství Sixty Eight Publishers v Torontu na podzim 1971, v němž vyšlo do konce přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století celkem 227 titulů (jako první Josefův Tankový prapor, jako poslední jeho Povídky tenorsaxofonisty), bylo počinem, který – obrazně řečeno – udržel při životě autory, jako byli (kromě Josefa a Zdeny samotných) Václav Černý, Ivan Klíma, Pavel Kohout, Karel Kryl, Milan Kundera (právě v ’68 Publishers vyšel v roce 1985 česky poprvé jeho slavný román Nesnesitelná lehkost bytí), Karel Pecka, Ferdinand Peroutka, Jaroslav Vejvoda, Heda Kovályová, Eda Kriseová a další...

Zdena Salivarová to měla u komunistického režimu špatné odmalička. Její otec Jaroslav Salivar (1902–1969) byl známý pražský knihkupec, nakladatel (jak vidno, měla Zdena tuto profesi a toto „poslání“ tak říkajíc v krvi“) a bohém, který skončil už v roce 1949 v bolševickém kriminále. 

Po propuštění se mu sice podařilo uprchnout zpoza ostnatých drátů za hranice, do Spojených států amerických, v „base“ nicméně skončil i jeho syn Lumír, Zdenčin bratr, jenž živořil dlouhých deset let v jáchymovských uranových dolech...

Tahle rodinná anamnéza Zdenu Salivarovou pochopitelně silně poznamenala. I tak se ale vzhledem k mimořádnému, všestrannému nadání dokázala prosadit v Československém státním souboru písní a tanců (ve kterém působila celých deset let), v Laterně Magice, v divadle Paravan nebo jako členka dívčí/ženské vokální skupiny Inkognito kvartet. 

Na FAMU, Filmové akademii múzických umění v Praze, studovala v jejích nejlepších letech dramaturgii a jejím nejoblíbenějším učitelem byl Milan Kundera. Tzv. „léta tání“, politického a společenského uvolnění před rokem 1968 patřila k vůbec nejhezčím letům jejího i Josefova života, jak se později několikrát vyjádřila.

Aniž bych opomíjel všechny Zdeniny výše zmíněné aktivity, na prvním místě byla vždycky spisovatelka (a později, v Kanadě, nakladatelka, jíž složil Josef poklonu mimo jiné v postavě nakladatelky Sandtnerové v Příběhu inženýra lidských duší). 

Už její prvotina – povídkový triptych Pánská jízda (La Strada, Pánská jízda a Tma), jenž vyšel v roce 1968 – ukázala, jak talentovanou autorkou Salivarová je. 

Román Honzová, v mnoha ohledech autobiografický příběh, jenž vyšel už v Sixty Eight Publishers v roce 1972, patří bez přehánění mezi největší díla české poválečné (myšleno po druhé světové válce) literatury. Já osobně mám nejraději už rovněž uvedený román v dopisech Hnůj země z roku 1994, ve kterém Zdena vzdala neokázalý hold zemi, v níž našla druhý domov.

Zajímavým, jakkoli podle některých otravných, snobských literárních kritiků „okrajovým“ dílem Škvoreckého a Salivarové je šestidílná série o manželech Tonym a Ance Lomnických, kteří se proti své vůli stanou, řečeno s Otou Finkem „bezděčnými detektivy“, nejčastěji v české emigrantské komunitě v Torontu (Krátké setkání, s vraždou; Setkání po letech, s vraždou; Setkání na konci éry, s vraždou; Setkání v Bílé dámě, s vraždou – Detektivní encore; Setkání v Praze, s vraždou a Setkání v Torontu, s vraždou). 

Jakkoli nejde o „velkou literaturu“, knížky jsou nápadité, vtipné, a navíc skvěle navazují na Škvoreckého předchozí detektivní šarády, ať už je psal s Janem Zábranou (Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou a Vražda v zastoupení), nebo sám (příběhy poručíka Borůvky). Ženská „ruka“ v nich byla jaksepatří znát a Zdenini čtenáři a fanoušci to velmi dobře věděli…

Jakkoli jsem o tom už pro INFO.CZ psal, když jsem vzpomínal na Josefa Škvoreckého, nemohu se o tom dnes ještě jednou alespoň ve stručnosti nezmínit. 

V devadesátých letech mi totiž můj skvělý učitel a přítel, profesor Robert Kvaček (který bohužel loni na jaře v nedožitých dvaadevadesáti letech zemřel), domluvil s Josefem Škvoreckým schůzku, ze které se k mé nezměrné radosti nakonec vyklubal docela dlouhý večer. 

Dodnes nevím, kde se v Josefu Škvoreckém vzalo tolik laskavosti, že věnoval několik hodin drahocenného času neznámému vysokoškolskému asistentovi, který pro něho mohl být zajímavý snad jen tím, jak dobře znal jeho knížky a co všechno o nich věděl. 

Večer byl pro mě cenný i tím, že s námi kromě Roberta Kvačka chvilku poseděla také Zdena Salivarová, než musela odejít za společenskými povinnostmi – i tak mi ale napsala do několika knížek včetně Honzlové a epistolárního románu Hnůj země krásná osobní věnování.

Na večer, o kterém píšu, tak nikdy nezapomenu nejen díky Josefovi Škvoreckému, ale i díky ní. A právě tahle osobní vzpomínka mě dnes provází od okamžiku, kdy jsem se dověděl, že v daleké Kanadě, ve své „dobré maceše“, jak jí, říkala, zemřela.

Po Josefovi Škvoreckém a Zdeně Salivarové zůstane v mém světě veliké prázdno. Naštěstí si ale mohu kdykoli otevřít jeho a dnes večer zejména její knížky, které mi – doufám – dají zapomenout na to, že už nejen Josef, ale ani Zdena nejsou mezi námi.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.