ANKETA | Nejdůležitější události uplynulého roku v domácí politice hodnotí a komentují v tradiční anketě INFO.CZ politologové Petr Just, Lubomír Kopeček a Jakub Lysek.
Petr Just
Těch událostí je řada, ale jako první tři mě napadnou česká reakce na ruskou agresi na Ukrajině, dopad inflace a zvyšujících se cen energií na vnitropolitickou situaci, a předsednictví České republiky v Radě EU.
Reakce vlády, ale i většiny společnosti na vpád Ruska na Ukrajinu byla téměř ukázková. I společnost donedávna silně proti-imigračně naladěná ukázala velkou míru solidarity. Samozřejmě se objevily i odmítavé hlasy části společnosti a politické reprezentace, pokud jde o pomoc Ruskem napadené Ukrajině a ukrajinským běžencům, ale celkově se Česká republika projevila jako jedna z nejaktivnějších a nejštědřejších zemí.
Pozitivní obraz zanechalo i historicky druhé české předsednictví v Radě EU. Jak po stránce obsahové, tj. unijní legislativy, které se podařilo dotáhnout během předsednictví do konce či posunout do rozhodující fáze, tak po stránce organizační Česká republika neudělala ostudu. Politická reprezentace, diplomaté i další státní úředníci připravující předsednictví pracovali profesionálně a spoluvytvářeli pozitivní obraz České republiky v zahraničí.
Byla vidět i vyšší intenzita komunikace českých úspěchů v rámci předsednictví uvnitř České republiky, stejně jako obecná propagace Evropské unie a role jednotlivých unijních institucí. Za klíčové v tuto chvíli považuji to, aby se v tomto pozitivním komunikačním kurzu pokračovalo i po skončení předsednictví. Největší chybou jak politiků, tak státní správy by bylo promrhat tento komunikační potenciál, který přineslo předsednictví, a teď se zase tvářit, že se nás Evropská unie netýká, anebo se nás týká jen okrajově.
Asi největší letošní výzvou jak pro vládu, tak pro celou společnost, byl vývoj ekonomiky, zejména inflace a raketově rostoucí ceny energií. Toho zneužily i proruské síly k zorganizování několika protivládních protestů, na něž nalákaly masy lidí částečně i matoucími informacemi, že se bude jednat o protest proti vládní ekonomické a energetické politice. Z některých akcí se pak ale vyklubal sice také protest proti vládě, ale spíše pro její geopolitické směřování.
Každopádně ekonomika a energetika byly dvě oblasti, v nichž vláda čelila největšímu tlaku od opozice i společnosti. A to jednak za to, co (ne)dělala, a následně i za to, kdy to (ne)dělala.
Lubomír Kopeček
Téměř celý rok 2022 v české politice silně ovlivňovaly záležitosti s původem zcela nebo částečně mimo Česko – válka na Ukrajině, energetická krize a vysoká inflace. Jejich dopady ve veřejném prostoru byly patrně silnější, než důsledky komunálních a senátních voleb, respektive i vliv organizačně a komunikačně zvládnutého českého předsednictví EU.
Ceny energií a inflace stoupaly už před válkou, ale ta je výrazně akcelerovala. Zajímavé je, jak se tato tři témata promítla do důvěry české vlády a do atmosféry v zemi. Bezprostředně po ruském útoku veřejnost jednoznačně proukrajinský postoj české vlády a pomoc této zemi ocenila a důvěra k vládě stoupla. Se stoupajícími cenami energií, vysokou inflací a čím dál větší ekonomickou nejistotou naopak důvěra ve vládu klesla a také zesílily protestní (a mnohdy proruské) hlasy, nejvíce viditelné na velkých demonstracích na začátku podzimu.
Lze debatovat, zda vláda reagovala na výkyvy cen energií včas, stejně jako zda přijímala přiměřená opatření a zda je byla schopná srozumitelně komunikovat. Nicméně faktem je, že základní kroky pomáhající lidem i ekonomice vláda udělala. Zda budou stačit a zda někdy neměly být více cílené a méně plošné, půjde zhodnotit až s nějakým časovým odstupem.
Vláda tady měla a má určité nevýhody, s nimiž těžko něco může dělat, ať už jde o velkou energetickou náročnost o průmysl se opírající české ekonomiky nebo dědictví po předchozích vládách, které alternativní energetické cesty (především pro plyn) dost zanedbaly. Finanční náročnost přijímaných opatření a snaha udržet sociální klid minimálně na čas odsunula původně nejdůležitější cíl této vlády, tedy konsolidovat veřejné finance.
Jakub Lysek
S odstupem času se patrně bude hodnotit jako klíčové české předsednictví v Radě EU, o kterém už můžeme říci, že bylo velmi úspěšné. Není běžné, aby o předsednictví libovolného státu psaly světové deníky jako například Financial Times. Zajímavé na tom mimo jiné je, že to bylo už podruhé, kdy Česká republika předsedala EU v době velkých krizí.
Letos to byl skutečně křest ohněm a Česká republika obstála, tedy její vláda, zkušený úřednický sbor a spousta stážistů v Bruselu. Na politické kauzy například kolem hnutí STAN nebo pražskou „bramboračku“ po komunálních volbách či na demonstrace s postupem času zapomene. Co ale zůstane, bude způsob, jakým Česká republika díky své aktivní zahraniční politice nejen v rámci Evropské unie stoupla v očích svých zahraničních partnerů. Z toho budeme těžit hodně dlouho a doufám, že nám to přidá i trochu toho sebevědomí, které nám nějak od rozpadu monarchie pořád chybí.
