Po stopách Jacka Rozparovače: Dopisy z pekla, bizarní teorie a nečekaná role policie

Jakou roli v celé kauze hraje malíř Walter Sickert?

Nagy: Byl to jeden z nejvýznamnějších malířů anglického výtvarného umění začátku 20. století. Stal se také jedním z podezřelých. Byl to takový bizarní příběh. Americká spisovatelka detektivek, Patricia Cornwellová, která původně pracovala jako asistentka v márnici, si psaním vydělala obrovské jmění. Traduje se, že kolem 40 milionů dolarů. 

Z toho asi 3 miliony dolarů investovala do skupování písemností a obrazů Waltera Sickerta. Dokonce jeden z obrazů nechala ke zděšení kulturní veřejnosti rozřezat v bláhové naději, že jí to poskytne důkaz o tom, že Jackem Rozparovačem byl skutečně Walter Sickert, který ty ženy vraždil, aby se inspiroval ke svým makabrózním výjevům. Ta její hypotéza byla ale dost směšná.

Přesuňme se do prostředí, kde se vše odehrávalo. Jak celý příběh vznikl?

Kovář: Jsme v pozdním létě a začátku podzimu roku 1888 v Londýně, ve Whitechapelu v East Endu. Dnes je to módní, předtím spíš chudá čtvrť. Whitechapel je asi 650 metrů od byznysové City. Kontrast obou odlišných světů byl tehdy, stejně jako dnes, ohromující.

Nagy: Tehdy byl možná ještě větší, na jednu stranu luxusní City a na té druhé skutečně chudinská čtvrť, kde žili přistěhovalci z východní Evropy a také silná židovská diaspora.

Kovář: Drtivá většina přistěhovalců do Londýna končila právě ve Whitechapelu. Většinu domů měli v rukou židovští majitelé. Mimochodem, to byl také jeden z důvodů, proč podezření padlo na židovské lékaře nebo holiče. Vražedné scény se odehrávaly od 31. srpna do 9. listopadu 1888, celkem došlo k pěti vraždám.

Nagy: 9. listopadu byla ta nejhorší, kdy byla zavražděna Mary Jane Kellyová. V podstatě nebylo poznat, že obětí byl člověk.

Kovář: V jednom případě, 30. září, došlo k tomu, čemu se říká „Double Event“, protože během noci byly zavražděny dvě holky. Byly to prostitutky. Když je nazveme dnes tímto termínem, tak to vyvolává dojem, že to byly čisté prostitutky. V chudinském prostředí byl ale sex druhem živobytí, s nadsázkou řečeno to dělala každá druhá žena. Nemělo to tedy úplně ten dnešní význam slova.

Události z 30. září vyvolaly velkou hysterii a ve finále na konci října se obecně čekal velký protižidovský pogrom, policie byla v pohotovosti, byla spousta podezřelých, atmosféra zhoustla, bylo to extrémně napínavé.

Kdo vlastně dal vrahovi jméno Jack Rozparovač?

Kovář: Přišly s tím britské noviny na konci září 1888. Jedna z těch přezdívek pro podezřelého, který evidentně znal dobře anatomii, a proto se myslelo, že to musí být lékař, ideálně židovský lékař, byla „Kožená zástěra“. Také se neznámému vrahovi říkalo Jacob, jako Jacob Ripper, čímž dav odkazoval na jeho možný židovský původ.

Jakým způsobem vraždil?

Nagy: Vlastně pořád stejně, obětem prořízl hrdlo. Ale následně pracoval s tělem. Bezprostřední příčina smrti byla, že vrah provedl velmi silně vedenou, hlubokou ránu přes hrdlo, která přetnula nejenom tepnu, ale v podstatě celý krk, všechny dýchací trubice atd. Potom pokračoval dál – kucháním.

Veřejnost byla případem fascinována, i když se jí přímo netýkal.

Nagy: Už koncem září se konala v Londýně, v Madame Tussauds, výstava voskových figurín, kde byla představena vosková figurína vraha, tedy zhmotnělá lidová představa Jacka Rozparovače. Výstava se konala měsíc před vraždou Mary Jane Kellyové, což je bizarní. 

Byl to děsivý příběh, Londýn byl ochromen, většinová společnost se cítila ohrožená, přestože vraždy se odehrávaly ve vyloučené lokalitě a oběti byly prostitutky. Všechny ale zachvátil bizarně vzrušující pocit.

Kovář: Byl v tom i prvek fascinace. Bohatí byli fascinovaní a vzrušení. Brali své přítelkyně a kamarádky a udělali si výlet kočárem do East Endu, který ale jen lízli po okraji a hned se vraceli. Ty holky se strašně bály a gentlemani byli hrozně stateční. To byla tehdejší oblíbená zábava.

Zvyšovalo to náklady novin?

Kovář: To byl fantastický hit! Velké téma tehdejšího bulváru. Vlastně se tímto případem zrodil ten skutečný britský bulvár v moderní podobě. S tématem pracovaly hlavně bulvární tabloidy. Kdybychom se podívali do Timesů, tak bychom tam nic nenašli.

Jeden ze slavných dopisů, který údajně psal vrah, je uvozen slovy „From Hell“ (Z pekla). Co o nich víme?

Kovář: Vesměs se má za to, že to nepsal skutečný Jack.

Nagy: Pokud je pravdivá poslední teorie, že vrahem byl židovský holič, který neuměl anglicky, tak by to tomu odpovídalo, že to nenapsal on.

Kdo všechno patřil mezi podezřelé?

Kovář: Mraky lidí! Hlavní podezřelí byli: holič Aaron Kosminski, lékař William Whithey Gull, herec Richard Mansfield, který hrál Dr. Jekylla a pana Hyda tak démonicky, že ho lidi podezírali a musel dostat ochranku.

Nagy: Pak ještě nespočet anonymních lékařů. Každý lékař a každý řezník byl podezřelý. Uvažovalo se také, že vrahem mohl být někdo, kdo nepocházel z lidské spodiny, ale naopak z vyšší společnosti. Byla to schizofrenie viktoriánské doby, kterou přesně vyjadřuje tehdejší román Jekyll a Hyde.

Kovář: Konec konců podezírali i prince Alberta Victora, syna budoucího krále Eduarda VII.

Komiks Z pekla (From Hell) od Alana Moorea je inspirovaný právě tím dopisem a teorií o zapojení královské rodiny?

Nagy: Ano, tímhle dopisem a také takovou zvláštní teorií, která je sama o sobě fascinující. V osmdesátých letech 19. století psal črty z Londýna spisovatel Ian Sinclair. Ten bydlel v oblasti Whitechapel a rozhodl se popsat mytologii místa. V oblasti je několik kostelů, které postavil Nicholas Hawksmoor, výborný architekt. Velmi často to byla místa bývalých pohřebišť z doby morové epidemie. 

Sinclair si vymyslel teorii, že pozadí kauzy je rituální. Následně na to navázal Peter Ackroyd románem Hawksmoor. No a pak se toho chytil Alan Moore, proslulý anarchistický komiksový tvůrce. A jsme u jeho komiksu Z pekla. Komiks má také výborný poznámkový aparát, to by bylo na velký doktorát.

Kovář: Mimochodem, také byl spojen příběh Jacka Rozparovače a Sherlocka Holmese. V roce 1979 byl natočený film Murder by Decree (Vražda na úrovni), kde Christopher Plummer hrál Sherlocka Holmese a James Mason doktora Watsona, jak loví Jacka Rozparovače.

Nagy: A Film Z pekla s Johnny Deppem se točil i v Praze. Viděl jsem kočár s Johnny Deppem u Křižovnického kostela. Takže tam je náš pražský Whitechapel.

Pojďme k tomu zřejmě nejhlavnějšímu podezřelému, Aaronu Kosminskému.

Nagy: Ano, Kosminski. Všechno tomu nasvědčuje. Minimálně dvě věci. V hledáčku policie byl už předtím. Byl dán do ústavu, protože ohrožoval nožem svou sestru. Trpěl psychickou nemocí. Ale nejzávažnější důkaz, že on je vrahem, se objevil nedávno. Udělala se DNA analýza biologického vzorku ze šály, kterou měla jedna z obětí. Získaná DNA byla laboratorně porovnávána s DNA jeho příbuzných. A shoda tam je. 

Ovšem objevily se kritické komentáře. Jedna námitka je, že nikdo neví, jestli ta šála skutečně byla na té oběti, jestli nedošlo k pozdější kontaminaci. A druhý zásadní problém je, že britské úřady přes svolení pozůstalých nepovolily exhumaci těla židovského holiče Aarona Kosminského, přistěhovalce z východní Evropy, konkrétně z Polska.

Vražda Anežky Hrůzové v Polné se odehrála v roce 1899. Co by se stalo, kdyby v roce 1888 opravdu dopadli a usvědčili Aarona Kosminského?

Kovář: To už jsme sice na palubě retrospektivní futurologie, ale antisemitská nálada byla v celé Evropě, takže se lze důvodně domnívat, že by to vedlo k nějakým perzekucím židovského obyvatelstva. Antisemitismus ale nebylo jen londýnské specifikum.

Nagy: Ta atmosféra byla podobná té ve Francii v době Dreyfusovy aféry.

Kovář: Velký pogrom visel ve vzduchu. Vše se zvládlo jenom díky Scotland Yardu. Ten povolal spoustu policistů do služby, hlídky byly doslova na každém rohu a povedlo se jim Whitechapel zklidnit. To byl veliký výkon.

Nagy: Londýnská policie prokázala obrovskou míru uvážlivosti a tolerance. Asi o čtyři roky později se udál méně závažný případ, kdy na britském venkově někdo mrzačil dobytek. Právník indického původu, který byl tak krátkozraký, že nemohl nikoho zmrzačit, byl přesto poslán na nucené práce. Teprve spisovatel Arthur Conan Doyle se zasadil o jeho propuštění. Tak tehdy fungovala venkovská policie. Ta londýnská byla jiná, velmi profesionální.

Kovář: Lidi jsou překvapení, protože je většinově muslimský, je tam velká mešita, konají se tam propalestinské demonstrace. Ale ujdeš pár kroků směrem na Brick Lane, tam jsou zase hipsterské uličky, spousta mladých výtvarníků, režisérů. Takže se tam odehrála dokonalá proměna – z židovské čtvrti na muslimskou.

Nagy: To samé je Charing Cross, což je dneska centrum luxusu, ale tehdy to byla nejchudší čtvrť, centrum irských přistěhovalců, opředené různými mordy.

Pánové, byla to skutečně hvězdná hodina, i když v tomto případě spíše temná. Děkuji vám a kdo si nechce číst, může nás poslouchat >> ZDE <<