KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Evropští automobiloví novináři dali opět po roce hlasovací lístky dohromady a po finálových testech na belgickém Circuit de Mettet vybrali nové Evropské auto roku. Po sedmácté z jedenašedesáti ročníků se z vítězství radovalo francouzské auto, přičemž nová„pětka“ navázala na loňské vavříny jiného Renaltu, modelu Scenic E-Tech. Na druhém místě se umístila rovněž elektrická Kia EV3 následovaná Citroenem C3. K čemu je ale dnes takový žebříček vůbec ještě dobrý?
Bývala to vždycky velká svátost: čekat na tradičním březnovém autosalonu v Ženevě za dveřmi jednoho ze sálů, až vystoupí někdo z členů jury a oznámí vítěze ankety COTY pro daný rok. To se ale naposledy stalo v roce 2019, protože dál už se žádná pořádná „Ženeva“ nekonala a napříště se vyhlašovalo už jen virtuálně.
Přeměnu kdysi prestižní instituce v živoucí fosilii to jen uspíšilo – dnes je COTY čímsi na způsob Zlatého/Českého Slavíka. Tedy ankety, která nezajímá nikoho. Kromě lidí, kteří se na ní nějakým způsobem podílejí.
Slavná minulost
V dobách nadšené konjuktury první poloviny 60. let založili anketu Car of the year (COTY) novináři západoevropských časopisů o autech. Po revolučních změnách ve střední i východní Evropě na konci 80. let se mezi ně přidali i kolegové z těchto zemí včetně naší.
Prvním zástupcem Československa, resp. Česka, byl Milan Jozíf, dlouholetý šéf časopisu Automobil Revue, kterého v téže funkci následovali Tomáš Hyan a naposledy Jiří Duchoň – ten v mezinárodní porotě zasedá dodnes, jako jeden ze šedesáti volitelů ze 23 zemí.
Neexistují žádní vítězové kategorií ani tříd; rozkaz zní jasně: najít „jediného, absolutního vítěze“ mezi všemi soutěžícími vozy, přičemž způsobilé pro kvalifikaci jsou nové modely uvedené na trh dvanáct měsíců před vyhlášením vítěze. Okruh soutěžících není omezen na evropská auta, ale kandidáti musejí být v prodeji alespoň v pěti evropských evropských zemích a prodat by se jich mělo ročně po celé Evropě alespoň pět tisíc.
Nominanti jsou poté posuzováni podle následujících kritérií: design, komfort, bezpečnost, hospodárnost, ovladatelnost, výkon, funkčnost, ekologické požadavky, spokojenost řidiče a cena.
Jednoduchým hlasováním se vybere užší výběr sedmi vozů, pro závěrečné kolo hlasování má každý porotce k dispozici 25 bodů, které rozdělí mezi finalisty. Body musí být uděleny alespoň pěti vozům, ovšem jednomu autu nesmí být přiřčeno více než deset bodů. Hlasování je otevřené a každý člen poroty je povinen svoji volbu krátce slovně zdůvodnit.
Dominantní trojka
Titul Evropského auto roku získalo zhruba do 90. let skutečně několik aut, která se s odstupem času stala pojmy. Za všechny jmenujme vozy jako Renault 16, Porsche 928, Ford Mondeo nebo Volkswagen Golf. Nadčasové kvality prokázaly i auta jako Peugeot 405, Toyota Yaris či Mercedes 450 SE. Vzpomenete si ale v dobrém na takové „skvosty“ jako Fiat Brava, Alfa Romeo 147, Chrysler Horizon a Jaguar I-Pace?
Z významných evropských automobilek se kupodivu nikdy neradovali třeba automobilky BMW, Seat nebo Škody, jedinkrát dosáhli na vítězství Mercedes-Benz a Volvo, dvakrát Audi atd. Americké značky (s výjimkou evropské divize Fordu) i japonské značky (s výjimkou Toyoty a Nissanu) jakoby pro evropskou jury neexistovaly.
Nejvíce zlatých medailí naopak posbíraly značky Fiat (9), Renault (8), Peugeot (6), Ford a Opel (5), Volkswagen (4) – takže auta z Itálie, Francie a Německa. Ne náhodou má každá z těchto zemí v porotě hned šest členů.
Když se podíváte na vítěze podle kategorií, naprosto dominují auta malé a kompaktní velikosti. Čest některým výjimkám, jakými byly v minulosti třeba Opel Omega, Peugeot 405 a VW Passat. Anketa samozřejmě nezohledňuje a ani nemůže zohledňovat věci jako je spolehlivost techniky nebo kvalitu designu.
Ale čert vem objektivitu, vždyť třeba Karel Gott nebyl pravidelně každý rok ani náhodou nejlepší, a stejně Slavíka vyhrál asi 864x, to samé Cristiano Ronaldo ve fotbale. Důležitý je smysl COTY jako takový. Přesněji řečeno byl, protože se už dávno kamsi vytratil.
Prázdná fosilie
Současná realita je taková, že se anketa stala záležitostí PR oddělení dotčených značek. A opět – rozkaz zní jasně: udělat radost svým staromilským šéfům. Ti často dlouhé roky rostou a stárnou spolu s motoristickými novináři, kteří v COTY volí.
Motorističtí novináři jsou vůbec kuriozní sortou žurnalistů. Zatímco dříve šlo o studované techniky, závodníky a spisovatele, dnes se tak samozve každý, kdo má mezi hýžděmi otvor a předplacenou webovou doménu obsahující slovo „auto.“ Ti ale naštěstí v COTY nevolí.
Samozřejmě jde o spojené nádoby – dříve bývalo celé automotive prestižním odvětvím, ale dnes jde (minimálně v Evropě) o degenerované molochy žijící ze své podstaty, která je dojena přeplacenými zaměstnanci. Dá rozum, že takové prostředí žádné velké elity nepřitahuje a žádá si zásadní řezy.
COTY je instituce, jejíž čas už byl odžit. O výběr správného auta se dnes nejlépe postará AI.
Ale zpět ke COTY. Anketa až na výjimky dlouhodobě postrádá především nadčasovost a její vítězové jsou nejčastěji jako „komety“ – rychle zazáří, a za dva tři roky o nich už nikdo neví. Je to čímsi na způsob socialistických podniků, které neustále něco vyráběly, i když jejich výrobky nikdo nechtěl.
Neobstojí dnes už ani argument, že by titul „auto roku“ někomu pomáhal v prodejích. V minianketě INFO.CZ se na tom nezávisle na sobě shodlo několik lidí z PR oddělení značek zastoupených na českém trhu (kteří ze zřejmých důvodů nechtějí být jmenováni).
„Dřív to bývala prestiž. V Ženevě se vždy pořádala opuletní večeře a pro každého oceněného bylo velkou ctí se jí zúčastnit. Dnes už to ale zajímá jen lidi, kteří v anketě hlasují, a pár manažerů z automobilek,“ shrnuje jeden z nich.
COTY prostě není britská monarchie, nýbrž zavedená instituce, jejíž čas už byl ale odžit. Pokud jde o zákazníka, o výběr správného auta dle jeho preferencí se mu nejlépe postará AI. Renaultu 5 k letošnímu vítezství každopádně gratuluji – je to fešák!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
