Tichá válka o Kasárna Karlín: Ombudsman Křeček odhalil neschopnost úřadů

„Rušíte!“ „Nerušíme!“ Asi v tomto duchu je veden spor mezi dvěma světy v pražském Karlíně, v němž má už skoro rok navrch „nerušící“ strana. 

„My nerušíme,“ říká osoba odpovědná za provoz Kasáren Karlín. „No, já nevím. Já slyším hluk, musíme to zklidnit, tady v těch barácích bydlí lidi,“ reaguje dle zprávy úřadu ombudsmana policistka zasahující při jedné z kontrol v Kasárnách Karlín ve 22.30 hodin v září roku 2023. 

Neodbytná aktivita sousedů Kasáren Karlín za podpory iniciativy Česko bez hluku loni docílila okamžitého uzavření objektu, na čemž se dosud nic nezměnilo. Domohla se toho vytrvalým upozorňováním na soustavné porušování hygienických a stavebních norem.

Jde o spor dvou entit, které nemusí nutně mít diametrálně odlišné vidění světa, ale za daných podmínek v daném místě ke střetu muselo nevyhnutelně dojít. 

Tisíce návštěvníků Kasáren Karlín, kteří podepsaly petici za jejich zachování coby kulturního prostoru, obecně hřeší na benevolenci úřadů v dohledu nad dodržováním předpisů s odkazem na „vyšší zájem“. Sousedé z Karlína naopak trvají na striktním dodržování zákonů – bez ohledu na důsledky.

Společensko-kulturní prostor Kasárna Karlín patřil až do svého loňského uzavření mezi nejpopulárnější podniky v Praze. Za teplého počasí sem přišly na drink, pivo či kávu tisíce lidí denně, včetně dětí. Konaly se zde koncerty, besedy, letní kina a další aktivity typické pro tento druh prostor. 

Kdo žije ve velkém městě, potvrdí vám, že „žít“ v létě někde „venku“ je fajn, ať už jsou tou „oázou“  stará kasárna, náplavka, parky nebo obyčejné hospodské zahrádky. 

Jenže marná sláva, svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Z většinového nezasvěceného pohledu se existence podobného kulturního prostoru mohla jevit jako pozitivní a prospěšná, protože potřebná. 

Jako takovým Kasárnám Karlín samozřejmě řada komunálních politiků „fandila“, jakkoliv by bylo profesionálnější a odpovědnější zachovat dekorum a nevyjadřovat se ve veřejném prostoru způsobem, který mohl ovlivnit „slabší kusy“ na stavebním úřadě či na „hygieně“.

Jádro pudla totiž spočívá v tom, že kasárenský areál zvící rozlohy jednoho velkého městského bloku byl původně zkolaudován pro vojenské účely, tedy nikoli pro ty, pro které byl v posledních letech využíván. Podle pražského radního pro majetek Adama Zábranského (za Piráty) Praha doufala, že stavební úřad se zákazem počká do doby, než se územní plán změní – protože kulturní a společenský typ využití kasáren podporuje. Jenže doufat nestačí.

Vlastnictví bývalých kasáren už před delší dobou přešlo z ministerstva financí na hlavní město a právě Zábranský je tím, kdo by měl mít na vyřešení problému hlavní zájem. Podle Miloše Závory z iniciativy Česko bez hluku ale Zábranský opakované výzvy k vyřešení neuspokojivé situace ignoroval.  

„Od roku 2021 se pracuje na změně územního plánu, směřujeme do finiše a doufám, že se co nejdříve dotáhne na zastupitelstvo,“ řekl radní minulý rok v bezprostřední reakci na uzavření Kasáren Karlín. Finiš se ale zjevně dosud nepřiblížil.

Ombudsman Křeček ve své zprávě kritizuje jak Úřad městské části Praha 8 (ÚMČ), v jejímž katastru Kasárna Karlín leží, tak i Magistrát hlavního města Prahy a Ministerstvo vnitra. 

ÚMČ podle ní pochybil, když opakovaně odkládal oznámení přestupků, a to i v případech, kdy policejní záznamy jednoznačně dokládaly rušivý hluk. Ombudsman uvedl, že úředníci „popřeli smysl ochrany doby nočního klidu“ tím, že činnosti považovali za „běžné a společensky přijatelné“, i když probíhaly po 22. hodině a rušily spánek obyvatel.

Zásadní chybou bylo podle ochránce práv i to, že místní úřad mylně posuzoval, kdo je za přestupek odpovědný. Veřejné akce s hlukem mají konkrétního provozovatele, který má zajistit, aby hluk po desáté večer neobtěžoval okolí – bez ohledu na to, jestli jde o hlasitou hudbu, film nebo hlučné hosty. 

Problém se netýkal jen jednoho stěžovatele. Výpovědi několika obyvatel popisují rušení, vibrace v oknech, nemožnost otevřít okna a časté telefonáty na policii – často bez účinku.

Magistrát i ministerstvo postup ÚMČ schválili a nezjistili pochybení. Ombudsman je ale usvědčuje z omylu – odkazuje na konkrétní nahrávky policistů, kde je hluk slyšet a je výslovně označován jako přestupek. 

Kritizuje také matoucí a zákonu odporující jazyk, který úřady používají („skutečně osvědčené podezření“, „hrubé porušení“). Taková rétorika prý zamlžuje povinnost úřadu jednat a chránit občany. Ombudsman se také pozastavuje nad možným porušováním tržního řádu – provozem obrovské pivní zahrádky po 22. hodině.

Zpráva ombudsmana sice v tuto chvíli nemá žádný reálný vliv na status quo, ale je příkladem, že i dlouhodobě přehlížené podněty mohou vést k zásadnímu posunu – pokud je někdo vytrvale hájí, což v tomto případě místní komunita postižená hlukem za pomoci iniciativy Česko bez hluku skutečně velmi usilovně činila. 

Snad je to smutné, ale je realitou, že se občané musí prostě odnaučit čekat, že se jich někdo zastane jen proto, že je to napsané v zákoně – tím spíš úřad. Veřejný ochránce nyní čeká, jaká nápravná opatření úřady přijmou.

Problematika nového využití nemovitostí, jejichž původní účel už pominul, je podle pražské opoziční zastupitelky Kristýny Drápalové (Praha Sobě) ožehavou otázkou: 

„Řada míst může fungovat jen díky určité tiché toleranci. Princip podobných nízkonákladových a alternativních podniků je, že oživují místa, která dlouho leží ladem, chátrají a čekají na rekonstrukci,“ tluče hřebíček po hlavičce známá bojovnice proti vizuálnímu smogu v metropoli. 

Problém je v tom, že musí existovat širší konsenzus o existenci takového prostoru/zařízení, což zjevně není karlínský případ.

Když už je řeč o legalitě či nelegalitě užívání některých prostor v hlavním městě, nelze nevidět nekonzistenci v posuzování jednotlivých případů. Prostě, kde není vůle, není cesta. 

„Vím o případech, kdy daný objekt nemá platné stavební povolení, ale přesto funguje dlouhé roky, protože stavební úřad danou věc – navzdory podanému podnětu – nijak aktivně neřeší, vyměřuje provozovateli dlouhé lhůty na doplnění různých papírů, má mnohaměsíční prodlení ve vyřizování podnětů a podobně. Na Praze 8 je třeba už několik let bez platného povolení nesmírně lukrativní LED billboard u magistrály – a reklama na něm stále běží,“ upozorňuje Kristýna Drápalová s tím, že podobně se „daří“ typicky nelegálním předzahrádkám před desítkami restaurací v centru.

S „přimhouřením očí“ funguje celá řada dalších staveb, jako jsou různé reklamní plochy, včetně těch gigantických, nástavby budov či pouliční stánky. 

To, co úřad aktivně řeší, je tedy velmi často závislé na tom, jestli proti dané stavbě třeba někdo aktivně vystupuje – tak jako v Karlíně. Anebo naopak, kdo dané stavby hájí – ať už veřejně, či zákulisně.

Čím větší město, tím větší „bordel“, řeklo by se po sedlácku. Byrokratický moloch, jakým je pražský magistrát, spolu s úřady městských částí opakovaně prokazují, že pokud jen trochu chtějí, jsou příslovečnými „vory v zakoně“, tedy těmi, kteří si mohou dovolit zákony dlouhodobě ignorovat, pokud na to někdo do zemdlení neupozorňuje – a ještě nemá trochu štěstí.

Je nesporné, že tak flagrantní porušování hlukových norem, jaké bylo opakovaně zdokladováno v případě Kasáren Karlín, bylo dlouhodobě neudržitelné. A dá se tušit, že provozovatel hřešil na to, že nad ním úřady drží ochrannou ruku, neboť jim jeho podnikání připadalo bohulibé. Kdyby se vedení prostoru snažilo obtížný hluk účinněji eliminovat (což se zjevně nedělo), možná mohl být provoz aspoň částečně zachován. 

Jde zkrátka o to, aby arbitr, rozuměj úřady, nestrkal před problémem hlavu do písku a nenechával podobné situace pravidelně dospět do stavu, který společenským funkcím města neprospívá. Milovníci nočního klidu si díky své neutuchající aktivitě mohou (alespoň zatím) každopádně mnout ruce.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.