Má Praha růst do výšky, nebo zůstat zakonzervovaná? Spor o Metropolitní plán sílí

Pražský Metropolitní plán (MP), dlouho očekávaný dokument, který má nahradit zastaralý územní plán z roku 1999 a určit podobu hlavního města na desetiletí dopředu, se stal středobodem bouřlivé debaty mezi odborníky, politiky, novináři i laickou veřejností. 

Známý architekt Roman Koucký, autor původní verze plánu z roku 2015, označil některé prvky za „zločiny proti městskosti“: „Limity pro výšky jsou teď nižší než dřív, na Pankráci je to dokonce -40 m (teď 100 m, nově 60 m). Udělat dlouhou čáru po Praze je nemožné, jestli může Praha změnit svou kompozici, tak do výšky – je to efektivní a ekologické.“ Koucký kritizoval i kontribuce, které považuje za daň ze získaného území, a dodal: „Výšková regulace je zločinem zásadním, princip výškové kompozice Prahy je v plánu zcela zničen“, nebral si servítky úspěšný „mostař“.

Ondřej Boháč, šéf pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR), bránil plán, který je do značné míry jeho dítětem, jako nutný kompromis: „Plán je stále mnohovrstevný, snažili jsme se co nejvíc věcí obhájit, myslím, že se to povedlo. Plán má ohromnou kapacitu, je v něm mnohem víc metrů k bydlení/stavění než stávající ÚP. Plán nestaví, plán umožňuje.“ Podle Boháče řeší MP klíčové infrastruktury a umožní výstavbu 350 tisíc nových bytů, přičemž řada principů se již propsala do praxe, například do plánů pro brownfieldy.

Koucký i další architekt Vít Máslo jsou ale za jedno v tom, že přijetí MP je pro budoucnost nezbytností: „Je lepší mít tento plán než starý plán,“ říká autor mj. komplexu Rustonka. 

Právník Jiří Plos však varoval před přílišnou podrobností: „Nejedná se o vytyčování směru, ale jde o cosi nahrazující rozhodování, na vině zastaralá právní úprava, která je nesmyslně podrobná.“ Podle Plose má Praha největší ochranné pásmo památkové rezervace v Evropě, což brání rozvoji: „Památkáři mají rozhodovat o tom starém, ne o tom novém. Bylo by nejlepší, kdyby nás UNESCO vyškrtlo, postavila by se spousta krásných budov, kvůli kterým by nás rádi vzali zpátky,“ popsal bez obalu. Právě památkové péči bude věnována některá z příštích diskusí Pražské agendy. 

Také developer Tomáš Kadeřábek zdůraznil nutnost schválení: „Už aby to bylo, stále se řídíme starým ÚP, což je pro nás nepříjemné, MP je krok vpřed a schválen být musí. To, co je stanoveno, pokud jde o výškovou úroveň, je špatně, musí se změnit.

Beze změn do budoucna se ale MP zřejmě neobejde: „Už teď je jasné, že se bude muset měnit. Už to není
Metropolitní plán, ale rigidní, restriktivní dokument. Jeho podoba není dohodou zainteresovaných, ale diktátem státní správy, aktivistů a městských částí,“ navázal na svoji kritiku Roman Koucký.

Ve druhém, méně záživném panelu, se sešli politici: starosta Prahy 9 Tomáš Portlík (ODS), zastupitel Tomáš Pek (TOP 09), Adam Scheinherr (Praha Sobě), Ondřej Prokop (ANO) a náměstek primátora Petr Hlaváček (STAN). Právě Hlaváček je v případě MP nejvíce rozpolcenou osobností, neboť je architektem a zároveň politikem. Na rozdíl od politiků, kteří chtějí být primátory jako třeba Adam Scheinherr, lze ale jeho názory brát vážně: „Nejvíce z těch 14 let příprav zabrala jednání s orgány státní správy, která má na podobu plánu zásadní vliv. Výsledek je maximum možného. Po schválení bude dalším krokem vytvoření druhé, podrobnější úrovně pro jednotlivá rozvojová území,“ řekl zakladatel IPRu.

Zásadní kritické poznámky diskutujících mířili k výškové regulaci budov v centru města i na periferii. Jak to tedy s těmi výškami je? 

MP rozděluje Prahu do zón s různými limity výškové zástavby, přičemž bere v úvahu památkovou ochranu, urbanistickou kompozici a krajinný ráz. Celkově pokrývá 50 % zastavěného území památkovou rezervací a ochranným pásmem, což výrazně omezuje výšky. Limity jsou stanoveny v metrech nad okolní terén a jsou nižší než v předchozím územním plánu.

V historickém jádru (např. Staré Město, Malá Strana) je výška omezena na 20–30 metrů, aby se zachovala panoramata s dominantami jako Hradčany nebo Petřín. V památkově chráněných oblastech platí striktní pravidla, kde nové stavby nesmí převyšovat okolní budovy.

V okrajových částech, typicky na sídlištích umožňuje MP výšky 40–60 metrů, což je snížení oproti starému plánu. Například na Pankráci, kde dříve bylo povoleno až 100 metrů, nově platí limit 60 metrů. Ikonické vysoké budovy jako bývalý Motokov (104 m) by dnes neprošly.

MP definuje oblasti pro „výškové stavby“ (nad 45 m) v omezených zónách, jako jsou brownfieldy (bývalé průmyslové areály) nebo okraje města. Celkově počítá s výškami do 100–150 metrů v vybraných lokalitách, ale jen tam, kde to neohrozí krajinný ráz. V ochranném pásmu památkové rezervace (které je v Praze největší v Evropě) jsou výšky striktně omezeny, což brání výstavbě v 50 % území.

MP zavádí „kontribuce“ – daň z výškové zástavby, která má kompenzovat dopady na město (např. na infrastrukturu). 

Kriticko-skeptický pohled na věc tedy vypadá takto: Nový MP + památková okna (a členství v UNESCO) = zakonzervování stávajícího stavu, kdy ve městě nemůže vznikat nová kvalitní architektura nebo jen ve velmi omezeném měřítku.

MP nicméně není neměnný – po schválení (očekávaném v květnu 2026) lze provádět změny. Město může iniciovat změny na základě žádostí developerů, městských částí nebo veřejnosti. V praxi takový proces může trvat 1–2 roky. Pro konkrétní projekty lze schválit výjimky přes „regulační plány“ pro podrobnější oblasti (např. brownfieldy).

Změny musí ale schválit i státní orgány (Ministerstvo kultury, památkáři), což je největší úskalí – Praha je pod ochranou UNESCO. Velmi se mi v této souvislosti líbil postřeh Romana Kouckého, jakkoliv byl nepochybně pronesen v nadsázce: „Bylo by nejlepší, kdyby nás UNESCO vyškrtlo, postavila by se spousta krásných budov, kvůli kterým by nás rádi vzali zpátky.“

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.