KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Byl to potěšující pohled na usměvavé zástupce 37 zemí, z toho většinou politických lídrů, na schodišti Elysejského paláce v úterý (6. ledna) odpoledne. Takový uklidňující v dnešních bouřlivých časech, zvláště pak při vědomí, že se tyto státy dohodly na návrhu právně závazné architektury bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, která má začít platit, jakmile bude dosaženo příměří.
I když ke klidu zbraní na ukrajinském frontě je podle všeho ještě daleko a nevíme ani to, jak na včerejší pařížskou deklaraci bude reagovat Rusko, je povzbudivé, že se Evropané konečně zmobilizovali a jejich „koalice ochotných“ dokázala vyplodit víc než jen obecná prohlášení jako dosud.
Zásluhou francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se pod jednou střechou ocitli vedle „ochotných“ i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a také američtí vyjednávači Steve Witkoff a Jared Kouchner. Umocnil se tak pozitivní dojem, že výsledek má posvěcení všech.
Macron označil schválený text za „klíč k tomu, aby se mírová dohoda nemohla rovnat ukrajinské kapitulaci, aby už nikdy nepředstavovala novou hrozbu pro Ukrajinu“. Jasně tím narážel jak na nedodrženou Budapešťskou deklaraci z roku 1994, jíž se Ukrajina vzdala jaderných zbraní výměnou za bezpečnostní záruky, tak na „minské dohody“ z let 2014–15, které ani v nejmenším nevedly k míru na Donbase. V obou případech „západ“ žalostně selhal.
Nyní Evropa nejen že s pomocí USA poskytne vojenskou a logistickou pomoc, ale bude ochotna na Ukrajinu vyslat své ozbrojené síly. Ještě jednou Macron: „Pokračují přípravy k nasazení mnohonárodních sil ve vzduchu, na moři i na zemi, a to po uzavření příměří“. Nepůjde o žádnou západní intervenci na Ukrajině, ale o záruku bezpečnosti „bezprostředně po příměří“ a „daleko od linie dotyku“.
Mluvilo se o 15 až 30 tisících vojácích, které zprvu vyšlou Francie a Británie; Macron a premiér Keir Starmer ostatně na okraji schůzky podepsali memorandum „o záměru“ toto učinit. Bezpečnost v Černém moři si vezme na starost Turecko a USA zajistí logistickou a zpravodajskou podporu.
Zelenskyj se před novináři radoval, že byly domluveny už i podrobnosti o tom, o jaké jednotky by mělo jít, s jakou výzbrojí a kde přesně by měly být dislokovány. O podrobnostech podle něj jednali v minulých dnech už i náčelníci generálních štábů tří armád.
Kolem podpisu zmíněného francouzsko-britského prohlášení vznikl jistý zmatek; zprvu nebylo jasné, co je bilaterální dohoda a co společná deklarace všech přítomných. V té se jasně říká, že „mnohonárodní síly pro Ukrajinu“ budou složeny z jednotek „ochotných“ států a jejich úkolem bude odstrašení Ruska před další agresí a také pomoc při budování ukrajinské armády, která má mít v době míru 800 tisíc vojáků.
Některé země, například Španělsko, účast v takových silách nevyloučily. Německo zatím trvá na tom, že jeho vojáci budou umístěni nikoli v samotné Ukrajině, ale v „nejbližších zemích NATO“. Itálie, Řecko, Polsko a další naopak předem vylučují vyslání svých sil do země bránící se ruské agresi.
Stejně se vyjádřil také český premiér Andrej Babiš. Uvedl, že Česko potřebuje své vojáky doma a nebude je vysílat do ukrajinské operace. Zároveň prohlásil, že má výhrady i k dalším bodům společné deklarace – bohužel už pak, které konkrétně to jsou.
Babišova přítomnost nepochybně Česku pomohla
Byla to první Babišova účast na jednání „koalice ochotných“. Ukázalo se, jak je důležité, aby se Česko na této iniciativě dál podílelo a lišilo se tak nadále od Maďarska či Slovenska, kvůli kterým se EU musí uchylovat k obezličce v podobě „ochotných“.
Sám Babiš nepřímo uznal, že nešlo jen o „fotečku“, jak se předem „obával“, ale o důležité jednání. Ohlásil na něm mimo jiné, že česká „muniční inciativa“ bude pokračovat. Česko se na ní nebude finančně podlet, ale bude ji koordinovat. Už to je významný posun ve srovnání s jeho před- i povolebními hrozbami, že bude zastavena.
Premiér zůstal věrný svému polovičatému postoji, který předvedl na prosincové schůzi Evropské rady – budeme Ukrajinu podporovat, ale nesmí nás to nic stát. Pochlubil se ovšem, že ho Emmanuel Macron pozval v únoru na oběd.
Už to je samo o sobě pozitivní a hmatatelný výsledek, pokud nahlédneme do debaty v české kotlině vyvolané novoročními proruskými výlevy Babišova koaličního partnera a předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury.
Monitorování příměří a podpora armády
Důležitým bodem schváleného prohlášení je dohoda o mechanismu monitorování a prověřování, zda je uzavřené příměří dodržováno či nikoli. Hlavní roli v něm mají hrát Spojené státy. Umožní sledovat linii dotyku a zjišťovat případy porušení podmínek příměří i odpovědnost za ně. Už nyní byla podle Macrona zřízena „koordinační buňka“, která umožní snadnou výměnu informací mezi Američany, Evropany a Ukrajinci.
Podle anonymních zdrojů citovaných serverem La Matinale Européenne nebyla dohoda o tomto bodu snadná. Původní text byl mnohem ambicióznější a podrobnější, Američané však byli opatrní. Kushner se po jednání nicméně k výsledku rozhodně přihlásil, což je důvod k optimismu. To, co bylo dohodnuto, „neznamená, že dosáhneme míru, ale znamená to, že mír nebude možný bez pokroku, kterého jsme zde dosáhli“, uvedl.
Evropské státy a jejich spojenci jsou dále připraveni poskytnout Ukrajině „pevné závazky“ podpory v případě budoucího napadení ze strany Ruska. Tato pomoc bude zahrnovat vojenské prostředky, zpravodajskou a logistickou pomoc, diplomatické iniciativy i zavádění dalších protiruských sankcí.
V podstatě se zavazují, že vojensky či politicky zasáhnou tak, aby byl obnoven mír a bezpečnost – to je tedy ona záruka, jež se má blížit podmínkám článku 5 Severoatlantické smlouvy. Hodlají také dál podporovat obranyschopnost Ukrajiny jak finančně, tak dodávkami zbraní. Nyní tedy zbývá už „jen“ přesvědčit Rusko, aby na tyto bezpečnostní záruky přistoupilo, nebo je vzalo na vědomí.
Je zřejmé, že jediným, kdo je momentálně schopen něco takového ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi předložit, je americký prezident Donald Trump. A je také dosti pravděpodobné, že se mu do něčeho takového nebude chtít, dokud bude hrozit Putinovo odmítnutí, podobně jako v létě na Aljašce.
Klíčem k míru na Ukrajině proto zůstávají ukrajinské územní ústupky, o kterých se v Paříži prakticky nejednalo. „Je to nadále ten nejkritičtější bod,“ uvedl Steve Witkoff.
Grónský stín nad Paříží
Evropanům se nechce v tuto chvíli rozjíždět spor s USA ohledně ukrajinského území. Vždy podporovali stanovisko Kyjeva o územní celistvosti Ukrajiny a nebyli ochotni připustit, že by se měla vzdát více území, než kolik Rusové za necelé čtyři roky války dobyli. Američané naopak několikrát operovali s nápadem, že by Ukrajina mohla Rusku například odevzdat celý Donbas, tedy i Rusy nedobyté části Doněcké a Luhanské oblasti.
Pařížské setkání ukázalo, že evropští lídři budou mimořádně opatrní ve chvíli, kdy americký prezident otevřeně vznáší nárok na Grónsko, autonomní oblast Dánska a tedy de facto součást Evropské unie. Očekávalo se, že tento nehorázný tlak docela zastíní, ba vykolejí schůzi „koalice ochotných“.
Macron tomu včas zabránil tím, že týž den rozběhl „podpisovou akci“ pod prohlášením, ve kterém se praví, že Grónsko „patří svému lidu“ a že „pouze Dánsko a Grónsko rozhodují o otázkách, které se jich týkají“. Trumpovi se v něm připomíná, že „svrchovanost, územní celistvost a nedotknutelnost hranic jsou univerzální principy, které nepřestaneme bránit“. K tomu není co dodat; diskuse o Grónsku se tudíž v Paříži nekonala, ku prospěchu Ukrajiny.
Důležité také je, že Evropané si konečně řekli své. Prohlášení vedle Macrona podepsali lídři Dánska, Německa, Británie, Itálie, Polska a Španělska, tedy všech evropských mocností. Podpořily ho Nizozemsko, Řecko, Belgie, Lucembursko a Slovinsko. Český podpis zatím chybí...
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
