KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Je to strašně, ale strašně smutné. Sundance Kid dojel do svého cíle, Kondor dolétal, Velký Gatsby uspořádal poslední večírek a Zaříkávač koní pronesl last good-bye. Svět opustila herecká legenda Robert Redford. Nebyl jen skvělý herec a režisér, nýbrž i homo politicus, který se nikdy nebál vstoupit do veřejné debaty a říkat nahlas svůj názor. Bude nás spousta na celém světě, komu bude chybět.
Odcházejí nám jeden za druhým – Jean-Paul Belmondo, Alain Delon a teď Robert Redford, o dalších nemluvě. „Bob“ Redford byl jako herec i jako filmový tvůrce obecně naprosto výjimečný, i proto se stal jednou z největších ikon americké a světové kinematografie posledních šedesáti let.
Ano, šedesáti let – své první velké filmové hity totiž natočil již v roce 1967: Bosé nohy v parku, a hlavně hit s názvem Butch Cassidy a Sundance Kid, jehož jméno později proslavil, když po něm pojmenoval svůj filmový institut a festival nezávislých filmových tvůrců v Utahu.
Tenkrát v Hollywoodu…
Přišlo to dnes odpoledne jako blesk z čistého nebe, půl dne před mým odletem do Kalifornie. Součástí cesty, kterou od zítřka podnikáme se skupinou přátel, bude znovu po více než pětadvaceti letech i návštěva hollywoodských studií.
Vzhledem k dnešní smutné zprávě vím, že budu v Hollywoodu po celou dobu více či méně myslet na něj. Na Roberta „Boba“ Redforda. Snad o žádném jiném herci totiž neplatí, že jsem bez výjimky miloval a miluju prakticky všechny jeho filmy – všechny, co natočil jako herec, režisér a producent.
Nenápadné začátky…
Robert Redford (1936–2025) pocházel, dost možná příznačně, z Kalifornie, ze Santa Moniky, z rodiny, která nebyla ničím výjimečná, ani bohatá, bez jakýchkoli hereckých (či obecně umělecky založených) předků.
Na University of Colorado at Boulder – velmi dobrou univerzitu – se dostal zejména proto, že hrál dobře baseball; o stipendium ale přišel kvůli špatnému chování a nadužívání alkoholu. Následně se jako herec vzdělával především v New Yorku, na Prattově institutu v Brooklynu a na Americké akademii dramatického umění, jež měly v letech jeho mládí plným právem pověst prestižních uměleckých institucí.
… i sexuální idol Ameriky
Jako herec začínal Redford také v NYC, nikoli v Hollywoodu, a měl štěstí, protože byl neobyčejně přitažlivý; jeho blonďaté, lehoučce nazrzlé vlasy a podmanivý úsměv z něj udělaly miláčka několika generací dívek a žen na celém světě (včetně mojí maminky, která je jen o pár let mladší než on).
Již v roce 1962, v pouhých šestadvaceti letech, byl nominován na cenu Emmy za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli v seriálu The Voice of Charlie Point, což naznačovalo velký herecký talent. V šedesátých letech spolupracoval i s mnoha novinami a časopisy včetně Playboye, který byl tehdy na vrcholu popularity a který jej později vyhlásil nejpřitažlivějším mužem 20. století.
Když už jsme u toho – můj kamarád a šéf Pavel Vondráček mě upozornil na vtipnou historku, jednu z mnoha urban legends, jež kolovaly o Redfordově sexuální přitažlivosti. Když se jej, údajně, v osmdesátých letech jedna novinářka zeptala, jak se cítil, když ho nějaká žena odmítla, odpověděl slavný herec: „Nerozumím vaší otázce“...
To byla ale jiná doba, dnes by byl jistě, pokud jde o vztah k ženám, mnohem opatrnější, vědom si toho, co všechno by si mohl tak říkajíc „vykoledovat“...
Sundance Film Festival
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byl v mnoha ohledech na vrcholu popularity, spojil Robert Redford své jméno s festivalem nezávislých filmů Sundance Film Festival. Jeho první ročník se konal v srpnu 1978 v Salt Lake City ve státě Utah, založili autor, producent a režisér Sterling Van Wagenen a John Earle.
Od roku 1981 je festival spojen především s Robertem Redfordem, jenž v roce 1981 založil dnes velmi známý Sundance Institute. V současné době se festival koná vždycky v lednu v utažském Park City a je místem, kam se sjíždějí nezávislí nadaní filmaři z celého světa.
Mimo jiné tu jako režisér debutoval Quentin Tarantino, konkrétně v lednu 1992 s filmem Gauneři (Reservoir Dogs) s Harveyem Keitelem, Timem Rothem a Stevem Buscemim v hlavních rolích... Z českých filmů zde měl solidní ohlas například film Bohdana Slámy Čtyři slunce z roku 2012.
Světová filmová superstar
Každý to máme jinak, já ale nikdy nezapomenu například na Redfordova hrdinu Joea Turnera z Pollackových Tří dnů Kondora, pronásledovaného darebáky z CIA.
Na Všechny prezidentovy muže, přesněji řečeno na jeho novináře Boba Woodwarda, který společně s kolegou Carlem Bernsteinem (Dustin Hoffman) uštvali prezidenta Nixona kvůli aféře Watergate.
Na smutného bývalého kovboje Sonnyho Steelea z Elektrického jezdce a na ředitele věznice Henryho Brubakera, jenž do ní nastoupí inkognito jako odsouzený, aby zjistil, jaké v ní panují poměry.
Ani na partnera Meryl Streepové ve (znovu Pollackových) Vzpomínkách na Afriku… kde dokázal podle řady kritiků (už jen tím, že byl na plátně) zastínit i takového pana herce, jakým byl Klaus Maria Brandauer...
Robert Redford, to je také Velký Gatsby (ve filmovém přepisu z roku 1974 v režii Jacka Claytona), odvážný letec Velký Waldo Pepper z roku 1975 (v režii George Roye Hilla, se kterým točil už Butche Cassidyho a Podraz), charismatický milionář John Gage, který nabídne v Neslušném návrhu (v režii Adriena Lynea; 1993) novomanželům ve finanční tísni milión dolarů za noc s Demi Mooreovou, Zaříkávač koní (1998) Tom Booker ve stejnojmenném filmu, který sám režíroval...
Bylo by těch filmů tolik, o nichž by se mi chtělo psát!
Bob Redford pro mě zkrátka byl, hned v několika ohledech, stejně jako jeho „filmové dvojče“ z filmů Butch Cassidy a Sundance Kid a Podraz – Paul Newman, ale i Jack Nicholson, Dustin Hoffman, Bobby de Niro, Al Pacino a další herci jeho generace, dokonalou esencí amerického filmu, amerického (nejen filmového) herectví.
A také režie – nezapomínejme na to, že hned za svůj režijní debut Obyčejní lidé (1980) získal Oscara (snímek senzačně získal Oscara i za nejlepší film roku) a že to bylo i podle často kritických novinářů i režisérských kolegů naprosto zasloužené...
Tři scény, na které nezapomenete
Kdybych měl na závěr vybrat pasáže či scény z Redfordových filmů, na které do smrti nezapomenu, byly by to – po dlouhém váhání – alespoň tyto tři.
První je „finále“ z již zmíněného snímku Butch Cassidy a Sundance Kid, kdy oba vyčerpaní štvanci na pokraji fyzických i psychických sil vyběhnou do smršti kulek, které na ně vypálí mexičtí policajti, a kdy režisér a kameraman zastaví film pro diváky milosrdně v okamžiku, než kulky dosáhnou cíle...
Druhou nezapomenutelnou „scénou“ jsou pro mě vyděšené, těkající oči Boba Redforda v okamžiku, kdy zjistí, že jsou všichni jeho spolupracovníci z práce mrtví – scéna, kterou fakticky začínají Pollackovy famózní Tři dny Kondora.
Jako poslední jsem pro vás vybral závěrečnou scénu z dramatu Brubaker, v níž trestanci přicházejí k drátěnému plotu a pomalu, rytmicky tleskají po projevu nového ředitele (Redford), který je pro ně díky svým zkušenostem zárukou toho, že se v jejich „base“ nebudou dít svinstva a zvěrstva; scéna, která je jistě po hříchu zcela hollywoodská, ale která má – i díky Redfordovi – takovou sílu, že divákům běží mráz po zádech a mají chuť tleskat také…
Teď je můj milovaný Bob Redford mrtvý a já doufám, že si už užívá ve filmovém nebi, spolu se všemi hereckými a režisérskými kolegy, kteří náš pozemský svět opustili před ním. Jak ho znám, a že ho znám za ta léta hodně dobře, jsem si úplně jistý tím, že „ho tam nahoře mají rádi“ (abych parafrázoval název slavného snímku Boba Wiseho z roku 1956) a že tam dlouho nevydrží v klidu.
Úplně ho vidím, jak se naklání ke svému příteli, v jehož filmech tolikrát exceloval, a s úsměvem mu říká: „Poslyš Sydney (Pollacku), mám takový nápad. Co bys řekl, kdybychom spolu natočili…“
Tak tedy sbohem, Bobby, náš svět byl mnoho let hezčí i díky tobě!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
