Konec dotací pro všechny. Činčila: Peníze patří rodinám, ne na vyhřívané bazény

„Nízké daně, velký stát a žádné reformy nikam nevedou.“ S tímto heslem táhne do boje o post prvního místopředsedy KDU-ČSL poslanec Benjamin Činčila. V rozhovoru pro Českou jízdu bez obalu rozebírá pokrytectví kolem švarcsystému přímo v Poslanecké sněmovně, brutální lobbing vinařů i to, proč vláda Andreje Babiše za prvních sto dní fatálně selhala. Přichází s novým kandidátem na předsedu strany Janem Grolichem konečně záchrana, nebo lidovcům hrozí politická propast?

Co se dozvíte:

  • Sněmovna káže vodu a pije víno: Proč je švarcsystém u poslaneckých asistentů vrcholným pokrytectvím.

  • Konec plošných dotací: Proč stát nesmí dotovat energie lidem s vyhřívaným bazénem, ale má peníze cílit na rodiny s dětmi.

  • Vzpoura proti vinařům: Jak brutální lobbing zachránil výjimku pro tiché víno a proč chce Činčila zdanit marihuanu.

  • Smrt venkova, nebo efektivita? Kdy by se měly malé obce raději sloučit, než aby platily zbytečné ředitele a účetní.

  • Fenomén Grolich: Jak jihomoravský hejtman přináší do skomírající KDU-ČSL energii a naději na záchranu.

  • Babišova vláda v rozkladu: V čem Motoristé naprosto zradili své voliče při schvalování stamiliardového rozpočtu a proč bude opozice tvrdě obstruovat.

Kandidujete na místopředsedu strany, což jste doprovodil slovy: „Nízké daně, velký stát a žádné reformy nikam nevedou.“ Z toho si mám představit, že jste pro vysoké daně, malý stát a hodně reforem?

Chápete to správně jen částečně. Moje ideální představa je malý stát, spíše nižší daně a co nejméně zadlužená budoucnost. Nicméně za těch pár let, co se pohybuji v celostátní politice, jsem pochopil, že to takhle čeští občané úplně nevidí. Čeští politici napříč politickým spektrem jim nabízejí velký stát, který se o vás postará od rána do večera, k tomu slibují nízké daně a ještě nezadluženou budoucnost. Tyhle tři věci dohromady nefungují. Je to trojúhelník, kde když jste na dvou bodech, tak u toho třetího se prostě nepotkáte.

Je fér říct, že pokud chceme velký stát, budou tu muset být nějaké férové daně. Zároveň ale musíme hlídat, abychom neměli moc velkou zadluženou budoucnost.

O pokrytectví ve Sněmovně a švarcsystému v korporátech

Zpracováváte nový ekonomický program KDU-ČSL. Zmínil jste férové daně. Co to z vašeho pohledu reálně znamená?

To je vždycky složité, ale uvedu to na konkrétním příkladu. V poslední době se nám poměrně hodně rozevírají nůžky mezi zaměstnanci a živnostníky. A já tady absolutně nechci vést nějakou svatou válku proti živnostníkům. Vážím si každého drobného podnikatele, který tvoří a posouvá českou ekonomiku. 

Ale pak jsou tu lidé, kteří sedí v kanceláři v korporátu, pijí kafe, mají notebook od firmy, dělají celý rok pro jednoho zaměstnavatele a tváří se, že jsou živnostníci. To jsou dnes de facto zaměstnanci, akorát že se ve výdajovém paušálu tváří jako živnostníci. Není to fér, protože pak se rozevírají nůžky mezi vysoce příjmovými živnostníky a běžnými zaměstnanci.

Narážíte na švarcsystém, který je – mimochodem – poměrně výrazně rozšířený i u vašich poslaneckých asistentů ve Sněmovně.

Sněmovna by v tomhle měla jít ideálně příkladem. Protože když mohou být kuchařky zaměstnané pod Poslaneckou sněmovnou, nerozumím tomu, proč by nemohli být i poslanečtí asistenti. Tenhle argument je zcela správný, souhlasím s vámi. Prostě musí být rozdíl mezi tím, kolik odvádí živnostník a zaměstnanec. Živnostník nese úplně jiná rizika. Ale ty nůžky se nemůžou otevírat donekonečna.

Jaký je tedy hlavní leitmotiv vašeho ekonomického programu? Co by si z něj měl divák zapamatovat?

Odpovědnost. Vysvětluji to na příkladu z jedné debaty na veřejnoprávní televizi. Probíhala tam diskuze ve stylu „co se tady pokazilo před rokem, třemi, pěti, sedmi“. Ale nikdo z těch politiků nenabízel vizi, jakou chceme Českou republiku za rok, za tři, za pět let. Lidovci, pokud chtějí být relevantní celostátní strana, se musí chovat jako rodič. Chci Českou republiku, která bude pro moje děti a vnoučata lepší, než jakou jsem měl já a moji rodiče.

„Do milionu obratu jen vystavíš fakturu.“ Radim Ivan chce zrušit živnostenské úřady a legalizovat švarcsystém

Konec plošných dotací: Peníze rodinám, ne na vyhřívané bazény

Když se dívám na programy stran, zvlášť u vás lidovců, vidím tam určitou nerovnováhu. Na jednu stranu říkáte, že nechcete stamiliardové rozpočtové deficity, ale na druhou stranu chcete být „sociálně citliví“. Sociální věci jsou ale největším žroutem státních výdajů. Jak chcete dosáhnout udržitelnosti financí a zároveň vysokých sociálních výdajů, když strukturální deficit je už teď minus dvě procenta?

Předtím jsem použil slovo odpovědnost, teď použiju slovo efektivita. Snažili jsme se o to už v bývalé vládě. Marian Jurečka udělal reformu sociálních dávek, která má mířit k větší efektivitě a vyšší pracovní aktivitě. Má to porodní bolesti, ale ten cíl je jasný. Pokud už máme vydávat nějaké výdaje a jsme sociálně citliví, dávejme je adresně. Nepodporujme někoho, komu se nechce pracovat. 

Například poplatky za obnovitelné zdroje energií. Některé firmy to na trhu opravdu potřebují, aby nebyly diskvalifikovány v konkurenci. Ale opravdu to máme dát úplně všem rodinám? I někomu, kdo má vyhřívaný bazén, budeme dávat nižší poplatek za energie? 

Já jako lidovec říkám: Hele, raději bych dopřál rodině, která má spoustu dětí a vychovává z ekonomického pohledu budoucí daňové poplatníky, ať je podpoříme snížením poplatku, protože oni ty peníze dají do kroužků a do sportu. Ale když to bouchneme plošně všem, stát to stojí strašně moc, zadlužuje to budoucnost a reálně to nikomu tolik nepomůže.

Takže byste šel cestou nějakého strukturálnějšího daňového designu? Že budete více bonifikovat rodiny a cílit to skrze slevy na dani?

Zcela určitě. Pokud se bavíme o snížení zdanění práce, tak zejména ve prospěch rodin. To byla vždycky vlajková loď lidovců. Snížení zdanění práce může navíc znamenat, že lidé nebudou tolik motivovaní jít do švarcsystému a firmy je do toho nebudou tolik tlačit. 

Týká se to i startupů. České ekonomice extrémně chybí zahraniční i domácí vysoce rizikový kapitál. Jakákoliv firma se tady trošičku rozjede, odchází do zahraničí. Pokud je daňově podpoříme, třeba v nějakém hybridním modelu mezi švarcsystémem a zaměstnaneckým poměrem, udržíme je v České republice.

Tiché víno, brutální lobbing a proč stát prodělává na obezitě

V tom načrtnutém ekonomickém programu mě zaujalo i větší daňové zatížení neřestí – alkohol, tabák. Co tiché víno?

Patřím asi mezi tu menšinu lidovců, která si myslí, že pokud bychom dělali komplexní daňovou reformu, těžko můžeme minout tiché víno. Když jsem se bavil s některými vinaři, pro ně je víc než ta daň problematická spíše administrativa s tím spojená. To je potřeba zvážit. Nicméně těžko se můžeme tvářit, že budeme danit ledajakou neřest a zrovna vínu se vyhneme.

Já budu teď upřímný za sebe, za poslední čtyři roky vaší vlády si pamatuji z ekonomického programu KDU-ČSL dvě věci: Snahu o zachování výjimky z tichého vína a snahu o sektorové zdanění bank. Zrovna lidovci tehdy na zachování výjimky u vína tlačili poměrně výrazně, kvůli voličům na jižní Moravě...

K tomu tichému vínu – my jsme jako KDU-ČSL měli tehdy nějakou chybnou komunikaci a zůstali jsme v tom pohledu veřejnosti sami. Přitom na tom byla shoda napříč celou koalicí. Prostě lidé od STANu, ODS i TOP 09 nechtěli tiché víno danit. Ostatně vidíte, že ani tahle současná vláda s tím nepřichází, protože ten tlak je úplně stejně velký. 

Budu asi patřit k menšině lidovců i ohledně legalizace marihuany. Dřív jsem byl zásadně proti. Ale myslím si, že když stát omezuje kouření v hospodách, chová se paternalisticky a říká lidem „nepijte tolik, nekuřte tolik, není to dobrý“, a u té marihuany říkáme taky „nehulte, není to dobrý“, tak zatímco se to děje dál nelegálně, stát z toho nemá ani korunu. A přitom dopady těch neřestí na zdraví a veřejné rozpočty jsou obrovské.

Narážíte na náklady zdravotního systému?

Přesně tak. My strašně málo investujeme do prevence. Já si pamatuju jedno číslo: V roce 1996, když jsem se narodil, bylo mezi mladými lidmi od 13 do 17 let zhruba 10 procent obézních. Loni to bylo 25 procent. Mladí nesportují a do třicítky máte čtvrtinu lidí v obezitě, po padesátce už to jsou dvě třetiny. A to nese obrovské náklady na zdravotnictví a na sociální věci.

Proč se v Česku nestaví byty? Obcím se nové projekty finančně nevyplatí

Malé obce, zbyteční ředitelé a auta místo školek

Ve svém programu píšete také o efektivitě ve zdravotnictví a sociálních službách. Chcete větší zapojení obcí a rodin. Co to konkrétně znamená? Ožívají tu vzpomínky na třicetikorunové poplatky, které kdysi znamenaly „oranžovou revoluci“ v krajích.

To určitě ne. Dám vám příklad, jak to funguje u nás na Vysočině. Větší město postaví domov důchodců. Zaplatí ho město, stát, případně kraj. Ale do toho domova nechodí jen lidé z města, ale i z konkrétních obcí okolo. A tam existuje projekt, kdy obce podle počtu obyvatel finančně přispívají na výstavbu a péči. Je tam spolupodílnictví těch pidiobcí o 200 lidech i pětitisícových městeček, které samy nemají kapacitu něco takového postavit.

A jak ty malé obce chcete motivovat, aby sáhly do svého napjatého rozpočtu a ty peníze daly?

Zatím je motivujeme pozitivně, ale ne všude to funguje. Existují starostové, kteří řeknou: „Hele, já mám teď výdaje na něco jiného, bohužel, smůla, chci tu stavět chodníky.“ Zatím je nemůžete donutit. Jednou z důležitých věcí, která nás čeká, je změna rozpočtového určení daní (RUD). Měla by tam být i pozitivní bonifikace pro obce, které staví nebo se podílí na sociální infrastruktuře.

Tím se dostáváme k územnímu členění České republiky. Máme tu přes 6400 obcí. Je to problém? Promítá se to do obrovské neefektivity úředníků a samospráv?

Je to tak. Pro mě jako lidovce je to složité téma, protože my jsme vyrostli z malých obcí. Ale v první řadě – kde nejsou schopní sestavit ani kandidátku do zastupitelstva, tak prostě sloučit. Smůla, bohužel. 

Druhá věc je efektivita. Nemůžete mít obec, kde máte 1000 obyvatel, máte tam školku, školu, jídelnu pro školku, jídelnu pro školu... a všechno to má svého ředitele, svoje účetní a tak dále. Kde je efektivita? Tohle jde přece dělat jinak. U nás v obci udělali krásnou novou školku místo základní školy, kam jsem chodil i já. A do malotřídky v sousední vesnici obec prostě zaplatila auto, které vyzvedává malé děti před brankou, odveze je do vedlejší dědiny a zase zpátky. Úplně geniální, pro tu obec výrazně levnější a přitom to funguje.

To zní logicky, ale v Česku je k jakémukoliv slučování obrovský odpor.

Nemusíme násilně slučovat obce jako celky. Z toho mám strach. Já vím, že když na malé vesnici lidi násilně sloučíte s jinou obcí a oni s tím nebudou souhlasit, zbytečně zabijete venkovský život. Skončí to tím, že přijdou o rozsvícení vánočního stromku a z komunity se stane jen spolek lidí, co chodí pěšky na procházku.

Grolich jako evoluce a záchrana KDU-ČSL

Na konci dubna vás čeká volební sjezd. Jaká je teď atmosféra ve straně? Jste osobně spokojený s tím, kde KDU-ČSL momentálně je?

Logicky spokojený být nemůžu. Podle posledního průzkumu se motáme kolem tří procent. Ale na druhou stranu, pořád máme největší členskou základnu, máme 16 poslanců, 12 senátorů a silné zastoupení v krajích. My už jsme to jednou dokázali zvrátit, v roce 2010. Tu atmosféru teď vnímám tak, že je plná energie a nějaké naděje. U nás přichází evoluce, ne úplně revoluce. Bývalí předsedové jako Marian Jurečka nebo Pavel Bělobrádek jsou pořád v poslaneckém klubu a chtějí spolupracovat, jen už asi nebudou v první linii. Já si toho strašně vážím.

Co bude klíčové téma sjezdu? Boj o směřování? KDU-ČSL byla vždy vnímána spíše jako hodnotová strana. Jan Grolich, který kandiduje na předsedu, je ale považován spíše za pragmatického manažera. Nejde to proti sobě?

Já myslím, že ne. Honza Grolich je určitě do jisté míry pragmatik, ale kdyby nebyl hodnotový politik a vyprdnul by se na křesťanskou demokracii, už dávno si založí vlastní subjekt nebo vleze někam jinam, do jiného subjektu v rámci koalice. Ale on očividně hodnotový politik je a chce zůstat u lidovců.

Je v té členské základně vůle k mobilizaci?

Cítím to úplně jasně. Byli jsme s Honzou Grolichem na krajském výboru v Jihlavě, pak v Pardubicích. A když odcházel, někteří lidé si s ním dělali fotky a říkali: „Hele, já to musím ukázat dětem, to je fotka s budoucím předsedou.“ Já jsem tam cítil strašně pozitivní energii, kterou oni vnímají. To je ta nová krev, kterou my prostě nutně potřebujeme. Je to o tom umět oslovit ty lidi a říct, co chceme do budoucna, ne se pořád plácat v tom, co se nepovedlo.

Lidovci zradili svou misi: Od konzervativních hrdinů k liberálním impotentům

100 dní Andreje Babiše: Mlčící Motoristé a opoziční obstrukce

Vláda Andreje Babiše má za sebou prvních 100 dní. Jak to zatím hodnotíte a reflektujete?

Abych byl fér, ať se mi spousta jejich kroků nelíbí, ministři za ANO nastoupili poměrně připravení. Pro mě jsou zatím největším zklamáním Motoristé. Čekal jsem, že budou Andreje Babiše z pohledu rozpočtové odpovědnosti trochu přibržďovat. Místo toho s ním odhlasovali vyrovnaný rozpočet, ze kterého se stala naprostá karikatura. Fakt jsou páté kolo u vozu a já se jim za to trošku směju, protože mě to štve. Neprosadili si jedinou věc. Zahraniční politiku dohodli tak, že ji přenechají prezidentovi, prostě aby se neřeklo.

Takže absolutní absence jejich slibů?

Zcela. Třeba zajištění bezpečnosti občanů. Před patnácti nebo dvaceti lety geopolitická situace nebyla tak napjatá. Ale dneska? Nedávat ani ty 2 % HDP na obranu, protože oni je opravdu nedávají, to je pro mě naprosté selhání a bláznovství. Levá ruka neví, co dělá pravá. Jednou jsou s Trumpem, pak proti Trumpovi. 

Úplně bizarní situace se odehrávají, kdy někdo kritizuje Babiše z opozice, a najednou přiběhne k mikrofonu Boris Šťastný jako předseda Motoristů a jde ho bránit. Takhle by se prostě menší koaliční partner chovat neměl. Stejně tak komunikace typu řešení smsek nějakých „Macinků“ za zády. To je nedůstojné.

Můžete s tím z opozice vůbec něco dělat? Budete házet klacky pod nohy, obstruovat?

Do jisté míry můžeme a musíme. Sice nejsem příznivcem zdržování, ale myslím, že k obstrukcím na našem poslaneckém klubu i v jiných opozičních stranách dojde. Nesmíme nechat Sněmovnou projít věci, které jsou vyloženě nebezpečné. Ať už je to obrovský deficit, nebo snahy ovládnout rozpočtové určení daní. Musíme se jasně vymezit, ukázat naše červené linie a říct: Za tohle prostě už nepůjdeme.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

sinfin.digital