Martin Jahn ze Škody Auto: Proč už si nekoupíte levné auto a proč je autonomní řízení stále sci-fi

Podíval jsem se na kořeny vaší rodiny a dostal jsem se až do 16. století, což je velice výjimečné. Váš rod se pohybuje na severu v Oseku, byli to obchodníci, malíři, kovolitci. Uvědomoval jste si v dětství, že jste ze staré patricijské rodiny?

Martin Jahn: Určitě. My jsme se o tom hodně bavili, rodina kdysi přišla z Holandska. Máme starou rodinnou kroniku psanou švabachem, někdy z osmnáctého století. Můj dědeček dělal ve Škodě Auto jako konstruktér a závodní jezdec. Když jsem poprvé přišel do představenstva, našel jsem si jeho složku. Tři dny po převratu v únoru 1948 byl vyhozen jako hlavní nepřítel státu, protože byl z buržoazní rodiny.

Pojďme k mobilitě jako fenoménu. Co vás napadá, když jedete v autě? V zácpě, po dálnici, hezkou krajinou jako pan Hrušínský ve Vesničce mé střediskové?

Martin Jahn: V autě tráví hodně z nás dost času. Je to krásné místo k přemýšlení. Můžete si pustit hudbu a pokud zrovna netelefonujete, je to na rozjímání a sledování krajiny úžasný prostor. Já si v autě třeba krásně popovídám s manželkou, protože není možné, aby ten druhý odešel. Je to prostor, kde máte čas věci probrat a nikdo vás neotravuje.

Je to vlastně návrat k orální kultuře. Desítky tisíc let jsme poslouchali a mluvili, čteme až posledních pár set let. V autě se poslouchají podcasty, telefonuje se. Narážím na to, že jste „zničili“ ty čudlíky.

Martin Jahn: My ne. Škodovka je nezničila, to musíte na někoho jiného. Škodovka vždycky čudlíky měla a pořád je má. Dávala si na to pozor a nepřešla plně na dotykové ovládání. Je to jedna z věcí, které na nás zákazníci oceňují. Takže tohle mi nepřišijete.

V populární kultuře 20. století byly silné vozy spojené se sexappealem. Steve McQueen, muscle cars, vůně benzínu... To s nástupem elektromobility umírá. Nedokážu si představit Marlona Branda, jak vystoupí z elektrického vozu a zaujme. Je vám to líto?

Martin Jahn: Pro naši generaci asi ano. Uvidíme, jak to bude vnímat další generace, pro kterou bude elektrické auto víc normální. Ten sexappeal zvuku motoru a pachu benzínu je něco jiného. To je taky důvod, proč se velké části populace po spalovacím motoru stýská.
Uvidíme, jestli to bude jako s ohněm, do kterého lidi rádi koukají miliony let, anebo jestli příští generace budou chtít přejít na elektrické vozy.

A co gender a auta? Dříve měl Volkswagen Beetle vázičku na květinu. Dnes, v době kulturních válek, řešíte, jestli jsou vozy mužské, ženské nebo pro někoho jiného?

Martin Jahn: My ta auta tak nevyvíjíme. Samozřejmě, Kodiaq je spíše mužský vůz, Fabia nebo Kamiq bude spíš ženský. Ale nechci upadat do stereotypů. Auto je vyvíjené pro řidiče. Některé je víc sportovní, některé víc do města. U nás je velký fokus na rodinu, říkáme, že máme demokratický kokpit, aby byl pro všechny, protože hodně škodovek se používá jako rodinný vůz.

Auto bývalo symbolem svobody. Dnes s obytným vozem nikde nezaparkujete, ve městech jsou zákazy vjezdu. Už to není ten atribut svobody.

Martin Jahn: Ale pořád je. Možná ne ve městech, ale pokud chcete vyjet ven, jedete lyžovat, na kolo, tak se bez auta neobejdete. A pořád je to váš osobní prostor, do určité míry statusový symbol a vyjádření vašeho stylu. V tom si máte svůj bordýlek, své věci, nikdo vám tam neleze. Tohle se nezmění.

Lidé na venkově, třeba u nás v západních Čechách, často potřebují dvě auta, ale nemají pražské příjmy. Proč si dnes nemůžu koupit levný, úplně holý vůz?

Martin Jahn: Protože po těch holých vozech není zas tak velká poptávka. Když se díváme na to, co si zákazníci objednávají, jsou to spíš ty lepší výbavy – Laurin & Klement, RS. Lidé si nekupují škodovku, protože je nejlevnější. Posunuli jsme se jinam. O ty úplně holé vozy dneska není zájem a my jsme dnes vyprodaní. Fabrika jede na 105 % a děláme to, co zákazník chce. Tahle role už je pro jiné značky.

Působil jste v Číně, Rusku i Německu. Jak se tam liší vztah člověka k autu?

Martin Jahn: V Číně nebo v Rusku, kde jsem působil, je to hodně statusový symbol. V Rusku si lidé koupili drahé auto a ještě ani neměli byt. V Turecku je to zase investice kvůli hyperinflaci. V České republice a v Německu je auto velmi často člen rodiny, rodinný miláček. Vyjadřuje spíš osobnost než status.

Není paradox, že dvě východoevropské značky – Škoda a Dacia – dnes tak rostou?

Martin Jahn: Střední a východní Evropa měla větší hlad po úspěchu. Lidi jsou tady zvyklí víc pracovat. Německo se dostalo na vrchol a teď už jen chrání status, který má, a ztrácí ten drajv.

U nás se to taky trochu děje, stáváme se nárokovou společností. Máme všichni na všechno nárok – na zvýšení platů, na bonusy, na dovolenou, na podporu v nezaměstnanosti. Lidi už nevidí tu potřebu a povinnost prostě makat. Když se začneme chovat jako v Německu, tak to nedopadne dobře.

Takže Evropa ztrácí dech?

Martin Jahn: Čína má největší drajv ze všech. Generace rodičů našich čínských vrstevníků ještě zažívala hladomor a jezdila na kole po hliněné silnici. Kam se Čína dostala za dvě generace, je obdivuhodné. A to je velké nebezpečí pro Evropu, protože, opakuji, Evropa se stává nárokovou společností a má tendenci k sebeuspokojení a usínání na vavřínech.

Co se tedy musí stát, aby se Evropa probrala?

Martin Jahn: Ten „sense of urgency“ vždycky přijde z nějakého průšvihu. Až se začne propouštět, až se začnou zavírat fabriky, až lidi začnou ztrácet práci a bude jim klesat reálný příjem, tak se probudí. Zjistí, že jsme toho spoustu prospali a že jiné kontinenty jako Amerika a Čína nás předbíhají. Ale já bych Evropu nezatracoval. Má obrovskou sílu, kulturu a diverzitu. Věřím, že se zase vzpamatuje.

Škodovka teď jede jako málokterá automobilka. Jste třetí v Evropě. Čím to je?

Martin Jahn: Je to kombinace štěstí a načasování. Máme nové a velmi kvalitní produktové portfolio, jak u spalovacích motorů, tak u elektrických aut. Všechny se povedly designově a trefily se do toho, co zákazníci chtějí. Zároveň jsme v posledních pěti letech výrazně posílili hodnotu značky, komunikaci a prodejní proces. A je to i pragmatičností a flexibilitou Škodovky.

V jednu chvíli se uvažovalo, že se ze Škodovky stane levná značka, taková druhá Dacia.

Martin Jahn: Byly takové ideje, ale nám se to podařilo otočit. Uhájili jsme si svou pozici. S tím, jak náklady na výrobu v Česku stoupají, už bychom ani nebyli schopni vyrobit úplně levné auto s odpovídajícím ziskem. Vydali jsme se jinou cestou, byla to sázka, ale vydařila se.

Škoda je v Česku fenomén. Lokální patriotismus.

Martin Jahn: Neznám jinou zemi, kde by lokální značka měla tak velký podíl jako Škoda tady, blíží se 40 %. Není to jen auto, je to i národní hrdost. Je to jedna z mála českých značek prodávaných ve 100 zemích světa. Vyhovuje Čechům, má hodně prostoru, dobrou hodnotu za peníze a chytrá řešení. Škoda je v podstatě takový Čech. Je v ní všechno to dobré, co je v české nátuře.

Byl jste jedním ze symbolů přechodu na elektromobilitu a teď to vypadá, že jste dal zpátečku. Jak to bylo?

Martin Jahn: Idea Green Dealu a přechodu na elektromobilitu se rodila v době po aféře Dieselgate. Celý automobilový průmysl byl tehdy černá ovce a ztratil možnost ovlivňovat politické dění. Mnoho automobilek to bralo jako vykoupení. Byl to tehdy politický konsenzus napříč stranami a my jsme se na to museli připravovat.

Pak ale přišel covid, čipová krize, válka na Ukrajině a masivní nástup Číny. Situace se úplně změnila a ukázalo se, že ani zákazníci v mnoha zemích nechtějí na elektromobilitu přecházet tak rychle. Takže dnes, poté, co jsme to zkusili, je potřeba říct, že ta původní cesta se musí upravit.

A co budoucnost? Sdílená mobilita, autonomní řízení?

Martin Jahn: Sdílení u aut moc nezačalo fungovat. Není v podstatě žádná carsharingová firma, která by byla dlouhodobě v zisku. Lidé chtějí mít svůj osobní prostor. A autonomní řízení úrovně pět, kdy se člověk nemusí věnovat řízení vůbec, je ještě hodně daleko.

Je to etický a legislativní problém, kdo je zodpovědný za havárii. Technologie je stále drahá a nefunguje stoprocentně za špatného počasí. Takže to, že by za našich produktivních životů byla všechna auta autonomní, si nemyslím.

Věděl jste, že dvě země, kde se tak daří lokálním automobilkám, Česko a Rumunsko, jsou zároveň zeměmi s největším počtem psů na obyvatele v Evropě?

Martin Jahn: Takže za vším hledej psa. A když máte psa, tak potřebujete auto.

Celý podcast s Martinem Jahnem si můžete poslechnout ZDE. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.